Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


6. kapitola

Grubse probudí rámus v kuchyni. Okamžitě se napřímí a přemýšlí, kdo by to tak mohl být. Po chvíli mu dojde, že je to Zein. S povzdechem tedy vstane a jde za ním do kuchyně.

„Dobré ráno.“ Pozdraví ho Zein, jakmile ho uvidí stát rozespalého mezi dveřmi.

„Dobré ráno.“ Zamručí Grubs a udělá si kafe, aby se aspoň trochu probral. Sedne si ke stolu a prohlíží si Zeina. Ten vzhlédne a trochu nesměle se na něj usměje.

„Chtěl jsem se zeptat, o co včera šlo?“ Začne Zein opatrně. Grubs si povzdechne a promne si kořen nosu.

„Ten bláznivej upír mě chtěl zabít a včera se přišel omluvit a udat důvod. Sám si ten důvod slyšel.“ Odtuší. Zein se na něj podívá a prohlíží si ho.

„A to znásilnění?“ Špitne.

„To byli jeho poskoci, poslal je, aby mě k němu dovedli.“ Zavrčí Grubs a stoupne si.

„Půjdu do práce. Kdyby něco číslo na mě je u pevné.“ Odtuší a odejde se obléct. Zein si jen povzdechne a dojí. Nejspíš se vůbec neměl ptát, ale bylo mu toho upíra včera hrozně líto. Grubs mezitím odejde do práce. Takhle to trvá už několik dní. Grubs se s ním skoro vůbec nebaví a Zein si tu připadá spíš na obtíž. Když Grubs opět odejde ráno do práce, Zein se sbalí a prostě odejde. Toulá se po ulicích jako vždycky a přemýšlí. Najednou do někoho vrazí a upadne na zem.

„Omlouvám se.“ Špitne a vzhlédne k dotyčnému.

„To nevadí.“ Usměje se Mario a pomůže mu na nohy.

„Ty jsi ten, co byl u poručíka.“ Překvapeně ho pustí. Zein přikývne a sklopí hlavu.

„Copak se děje?“ Jemně mu ji Mario zvedne za bradu.

„Nic.“ Zavrtí smutně hlavou Zein.

„Pojď. Zvu tě na čaj a ty mi to řekneš.“ Nedá se odbýt Mario. Zein si jen povzdechne a přikývne. Mario ho odvede do jedné kavárny poblíž a usadí ho ke stolu.

„Co si dáš?“ Zein se chvíli nerozhodně dívá do nabídky.

„Horkou čokoládu, prosím.“ Nejistě řekne své přání nahlas. Mario přikývne a objedná to u servírky. Za chvíli jim donese objednávku.

„Tak povídej.“ Pobídne ho Mario.

„Není co. Jsem každému jen na obtíž.“ Zašeptá se skloněnou hlavou Zein.

„Jo a proto se o tebe Drake a poručík starali.“ Odtuší ironicky Mario. Zein si povzdechne a napije se.

„Zkazil jsem to. Moc jsem se ptal.“ Mario pozvedne obočí.

„Na co ses ptal?“ Zeptá se po chvíli ticha. Zein se na něj rychle podívá a pak znovu sklopí hlavu.

„Na tebe.“ Špitne skoro neslyšně. Mario překvapeně zamrká a pak se usměje.

„A copak bys o mě chtěl vědět?“ Zein rychle zvedne hlavu a podívá se na Maria.

„Tobě to nevadí?“ Mario se zasměje.

„Proč by mi to mělo vadit?“

„Já nevím. Upír přece vadí, když se někdo o ně zajímá.“ Pokrčí Zein rameny a nejistě se na něj dívá.

„Mě to nevadí.“ Usměje se Mario. Zein jen přikývne.

„Tak co bys o mě chtěl vědět?“ Připomene otázku Mario. Zein se ošije a napije se čokolády.

„Vážně ho miluješ?“ Mario se zachmuří.

„Myslíš Drakea?“ Zein jen přikývne.

„Miloval jsem ho. Nebo si to vlastně jen nalhával. Mezi námi byl jen sex a to, že mě stvořil a zachránil mi tím život. Myslel jsem, že bude celou věčnost jen se mnou. A pak, když najednou zmizel, ublížil mi tím a já nevěděl, co si mám myslet. Po několika staletích se najednou objeví a nejdřív se zajímá o jiné. Pak se se mnou vyspí a nakonec se zastává poručíka. Já už nevím, co si o něm mám myslet.“ Povzdechne si nakonec Mario.

„Promiň, dusil jsem to v sobě dlouho.“ Pousměje se ještě smutně. Zein jen zavrtí hlavou.

„To je dobrý. Potřebovalo to ven.“ Dopije čokoládu a zvedne se.

„Vrátím se zpět k poručíkovi. Můžeme se sházet?“ Optá se ještě. Mario s úsměvem přikývne.

„Budu jen rád.“ Zein se skloní nad něj a lehce ho políbí na tvář.

„Tak zítra.“ Ještě houkne než zmizí. Mario se jen usměje, zaplatí za něj a odejde se vyspat. Zein doběhne do bytu těsně před Grubsem. Ten si ho prohlídne od hlavy k patě.

„Kde pak jsi lítal?“

„Jen tak jsem byl venku.“ Grubs přikývne.

„Moc se netoulej, aby se ti něco nestalo.“ Zein se na něj usměje a dá mu pusu na tvář.

„Neboj tati.“ Vyklouzne mu z pusy.

„Promiň.“ Zašeptá vyděšeně. Grubs se jen šokovaně usměje a pohladí ho po vlasech.

„Klidně mi říkej tati, mě to nevadí.“ Zein se na něj usměje.

„Děkuju.“ Grubs ho políbí do vlasů.

„Nemáš za co. Udělám něco k večeři. Dneska přijde ten pomatenej upír.“ Protočí oči. Zein se zasměje a odplahočí se do svého pokoje, kde si zase vybalí. Vzbudím se a místo obvyklého lovu, jdu se podívat na svého miláčka. Jak Mario slíbil, už nás neotravuje, ale vidím na Zeinovi, že mu ho bylo líto. Povzdechnu si. I mě bylo Maria líto. Ublížil jsem mu a ne jednou. Co teď mám dělat, co? Nejlepší by bylo za ním prostě zajít a vyříkat si to. Ale můj poručík s tím nebude souhlasit. Znovu si povzdechnu a vejdu do bytu. Najdu oba jak sedí u kuchyňského stolu a hrají karty.

„Ahoj.“ Pozdravím je. Oba mi pozdrav oplatí.

„Co hrajete?“ Můj miláček se na mě podívá a chvíle si mě přeměřuje pohledem.

„Drakeu, nepřišel jsi tlachat o kartách.“ Upozorní mě. Povzdechnu si. Proč mě sakra musí mít tak přečteného?

„Víš, přemýšlel jsem o Mariovi.“ Začnu opatrně.

„Ty umíš přemýšlet?“ Dloubne si do mě Zein. Zamračím se na něho. Grubs se uchichtne.

„Tak co si vymyslel, Sherlocku?“ Pobídne mě Grubs.

„Chtěl bych za ním zajít a promluvit si s ním. Nechci, aby se zabil.“ Grubs ke mně zvedne pohled.

„Myslíš, že by se zabil?“ Přikývnu.

„Dobře, jdi.“ Znovu se vrátí ke kartám.

„Já myslel, že bys šel se mnou.“ Pozvednu obočí. „Ne.“ Vpadne nám do toho Zein.

„Co ne?“ Nechápavě se na něj podívám.

„Nezabije se.“ Uculím se.

„A to víš jak?“

„Mluvil jsem s ním.“ Zůstanu na něj koukat.

„Tys s ním mluvil?“ Ujistím se, jestli to chápu dobře.

„Ano.“ Potvrdí mi to. Zhluboka se nadechnu.

„A co ti říkal?“ Zein pokrčí rameny.

„To je mezi námi. Nemám právo ti to říct.“ Zavrčím.

„Jsem jeho stvořitel, musíš mi to říct.“ Zein se na mě podívá.

„Musím jenom umřít.“ Klidně mi odpoví. Chvíli na něj koukám neschopen slova. Probere mě až Grubsův smích.

„To se ti povedlo, Zeine. Takhle ho neusadili nejmíň pět set let.“ Směje se. Vztekle po něm hodím pohledem a zvednu se.

„Fajn, jdu ho najít a zeptat se ho. Přijdu až se pán vysměje.“ Zein se také zvedne.

„Jdu s tebou. Bude potřebovat morální podporu.“ Nadechnu se, abych se uklidnil.

„Fajn.“ Prsknu a vyjdu z bytu. Zein mě následuje. Chytnu ho kolem pasu a i s ním se zvednu do vzduchu. Pořádně se ke mně přitiskne. Nejspíš se bojí, abych ho nepustil. Najdu Mariovo hnízdo a sletím i se Zeinem na zem. Oba vejdeme dovnitř. Jdu přímo k Mariově rakvi. Zein zůstane v obýváku a sedne si do křesla. Vejdu do místnosti a otevřu rakev. Na mě se dívají mrtvé oči Maria. Opatrně s ním zatřesu.

„Mario.“ Chytnu ho, abych s ním opět zatřásl, když ucítím, že se probouzí. Pustím ho a čekám. Trvá pět minut než probere natolik, aby se mnou mohl komunikovat.

„Co tu chceš?“ Zavrčí na mě.

„Promluvit si. Pořádně se prober. Jsme v obýváku.“ Odtuším. Ani mu nedám šanci cokoliv říct a odejdu. Posadím se k Zeinovi na pohovku. Ten se na mě ani nepodívá. Jen dál bloudí pohledem po obýváku. Trvá hodně dlouho než Mario dorazí.

„No to je dost. Už jsem pro tebe chtěl dojít.“ Prsknu. Zein mi dá pohlavek.

„To jsou všichni upíři tak nevychovaní?“ Zavrčí. Mario se uchichtne a posadí se do křesla.

„Tak co chceš?“ Upře na mě pohled.

„Jen se ujistit, že jsi v pořádku.“ Mario přivře oči.

„Najednou se staráš? Nepotřebuju tvoji péči.“ Zavrčí tiše. Povzdechnu si.

„Ublížil jsem ti a za to se omlouvám, synu.“ Přejdu k němu a obejmu ho. Zamrká a nejistě mě obejme zpět. Po nějaké chvíli se oba pustíme. Sednu si zpět k Zeinovi.

„Víš, to, že tě miluju, jsem si nalhával.“ Zašeptá po chvíli. Přikývnu.

„Mezi námi dvěma je jen to, žes mě stvořil, a sex.“ Povzdechne si a přejde k oknu. Znovu přikývnu. Tohle já vím.

„Chci, abys byl šťastný.“ Ozvu se. Pousměje se.

„Budu. Jednou.“ Kývne. Zvednu se.

„Už půjdeme.“ Přejdu k němu a pohladím ho po zádech.

„Zvládneš to?“ Usměje se a přikývne.

„Mám Zeina.“ Překvapeně se na něj podívám a usměju se.

„No, Grubs ho adoptoval, takže na něj jděte pomalu. Vrátím se za ním a vy dva, žádné vylomeniny.“ Podívám se na Zeina.

„Neboj.“ Protočí oči. Uchichtnu se a zmizím.

 

 Už uběhlo několik měsíců a vztah Zeina s Mariem se pomalu vyvíjel. Zatím to úspěšně tají před Grubsem, ale je otázka času, kdy se to dozví. A jakmile se to dozví, bude vyvádět. No, vyvádět je slabé slovo. Bude jak sopka před vybuchnutím. Včera je zrovna málem nachytal jak se líbají. Ještěže jsem ho vycítil. Pousměju se a vejdu do bytu.

„Ahoj.“ Křiknu a jdu do obýváku. Cítím je tam. Ve dveřích se zastavím a překvapeně se dívám na Zeina a Maria sedící na pohovce a Grubse jak před nimi přechází sem a tam.

„Nazdar.“ Zavrčí.

„Co se stalo?“ Nejistě se na něj dívám.

„Co se stalo? Ty se ještě ptáš?“ Prskne jako rozzuřený kocour a rozhodí rukama.

„Kdy jste mi chtěli říct, že ti dva spolu chodí.“ Zavrčí.

„Dneska, zlato.“ Přejdu k němu a chlácholivě ho obejmu. Vzápětí mi přiletí facka.

„Dneska? Ty prevíte, oni spolu chodí už nejmíň několik měsíců a já se to mám dozvědět dneska?“ Zavřískne. Odstoupím od něj.

„Tati,“ vloží se do toho Zein, „omlouvám se, ale nevěděli jsme jak budeš reagovat.“ Grubs se otočí na Zeina.

„Tak tys nevěděl jak budu reagovat? Máš domácí vězení, mladej, a ty,“ ukáže na Maria, „se od něj nehneš ani na krok.“ Zavrčí. Překvapeně zamrkám. Je si vědom toho, co řekl?

„Miláčku, právě si řekl, že se od něj nesmí hnout ani na krok.“ Opatrně se na něj podívám.

„Samozřejmě, jestli to udělá tak mu utrhnu hlavu.“ Prskne. Zein s Mariem se po sobě podívají a okamžitě se začnou líbat. Protočím oči.

„Mohli byste si to nechat do ložnice?“ Mario se odlepí od Zeina.

„Jasně, taky už tam míříme.“ Uculí se a i se Zeinem jsou v tahu. Zavrtím nad tím hlavou.

„Takže jsi mu odpustil?“ Grubs se usměje a přikývne.

„Ale ty okamžitě půjdeš na policii se přihlásit jinak si mě nepřej.“ Přivře oči.

„Rozkaz, lásko.“ Zavrním, políbím ho a jsem v tahu. Tak přece jenom ten kněz měl pravdu. Usměju se a nechám se zavřít za vraždy.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář