Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


5. kapitola

Vzbudím se jako první a jdu mu udělat snídani. Přemýšlím čeho tím chtěl Mario dosáhnout. Akorát mě naštval. Dodělám snídani a odnesu ji do ložnice. Opatrně probudím Gibse.

„Jak ti je?“ Podívá se na mě prázdným pohledem a zavrtí hlavou.

„Divně.“ Zašeptá. Pohladím ho po tvář.

„Přinesl jsem ti snídani.“ Přikývne a posadí se. Položím mu tác na kolena. Začne pomalu jíst. Všimnu si, že se do toho musí nutit.

„Jak se jmenuješ jménem?“ Vzhlédne a chvíli si mě zvláštně prohlíží.

„Emanuel.“ Špitne. Překvapeně zamrkám a usměju se.

„Zvláštně jméno.“ Pokrčí rameny.

„Nesnáším ho.“ Napije se čaje a odloží poloprázdný tác na stolek.

„Proč?“ „Protože se mi kvůli němu ve škole smáli.“ Sklopí hlavu. Jemně mu ji zvednu za bradu.

„Máš krásné jméno, zlato. Nemusíš se za něj stydět.“ Pohladím ho a přiblížím se k jeho ústům.

„Jak se jmenuješ ty?“ Špitne nesměle.

„Drake.“ Usměju se a políbím ho. Trochu sebou trhne a po chvíli mi ho oplatí. Usměju se a odtáhnu se od něj. Pohladím ho po tváři a prstem jemně sjedu na jeho rty.

„Jsi krásný.“ Zavrním.

„Nejsem.“ Zašeptá a odtáhne se od mého doteku.

„Promiň asi na tebe moc tlačím, že?“ Přikývne. Usměju se a odnesu tác. Musím na něj teď jít hodně pomalu. Zvlášť když ho znásilnili. Vztekle sevřu ruce v pěst, když si na to vzpomenu. Celý den se věnuju svému miláčkovi a starám se o něj. Čekám až přijde noc, abych je mohl zabít. Z jeho vzpomínek vím jak vypadají. Večer si lehnu k němu a ve své náruči ho hýčkám dokud neusne. Pak zajistím jeho byt a jdu je vypátrat. Prvního najdu v nějaké putyce. Zrovna se plazí po nějakém mladém klukovi. Podle jeho vzhledu bych řekl, že je to prostitut. Přivřu oči a po chvíli se uklidním natolik, abych ho mohl v klidu vylákat ven. Svůdně přejdu k němu a nahnu se přes opěradlo k němu.

„Ahoj, nechceš si spíš užít se mnou?“ Zavrním mu do ucha. Překvapeně se na mě podívá a pak nadšeně přikývne. Hrubě od sebe odstrčí kluka, hodí mu nějaké peníze a kývne na mě. Jdu za ním do nějaké chodby. Vyvede mě za pajzl a rádoby svůdně se opře o zeď. Zákeřně se usměju a chytnu ho pod krkem. Překvapeně zamrká a chytne mě za ruku.

„Co to děláš?“ Zachrčí. Jeho hlas je prosycen panikou.

„To, co si zasloužíš.“ Zavrčím a zakousnu se do něj. Nepiju z něj, jen nechávám téct jeho krev. Odtáhnu se z něj až když je v něm jen pár kapek. Usměju se a utrhnu mu hlavu. Okamžitě se začne rozpadat. Projdu pajzlem zpátky na ulici a začnu hledat ostatní. Najdu je jak se společně baví znásilněním nějakého kluka. Podle stavby těla bych řekl, že mu je jen šestnáct. Zavrčím a okamžitě mezi ně slétnu. Poplašeně se rozutečou do všech stran. Ušklíbnu se a opatrně zkontroluju chlapce. Vzlykne a poplašeně se odtáhne od mého doteku.

„Klid. Neublížím ti.“ Pohladím ho po vlasech. Vzhlédne ke mně prázdným zlomeným pohlede.

„Postarám se o tebe, maličký.“ Pohladím ho znovu po vlasech.

„Ale nejdřív potrestám ty, co ti to udělali.“ Zavrčím. Poplašeně přikývne. Sundám ze sebe plášť a zabalím ho do něj. Pak se otočím na ty rozprchlé mravence a začnu je jednoho po druhém likvidovat tak, aby to neviděl chlapec. Měl by z toho noční můry. Zvednu ho do náruče, potom, co je všechny zabiju, a vyletím s ním do Grubsova bytu. Poplašeně se mě chytí a dívá se mi do tváře. Usměju se na něj a opatrně ho postavím na balkóně. Vklouznu do bytu jako mlha a otevřu mu dveře. Vezmu ho do náruče a odnesu ho do koupelny. Zrychlí se mu dech nervozitou a kouše se do rtů.

„Jak se jmenuješ?“ Zeptám se ho a opatrně ho posadím na židličku.

„Zein.“ Špitne roztřeseně. Přikývnu.

„Máš někoho, komu bych měl zavolat?“ Zavrtí hlavou a sklopí ji.

„Dobře.“ Pohladím ho po vlasech a odejdu vzbudit Grubse.

 

Jakmile ho vzbudí Drake, chvíli na něho kouká jako kdyby nevěděl, kdo je. Pak se posadí na posteli a pozvednutým obočím mu dá najevo, aby řekl, co chce.

„Potrestal jsem ty, co ti to udělali.“ Začne. Grubs přikývne a vyčkává. Cítí, že to není všechno.

„Víš, pár z nich znásilnilo šestnáctiletého chlapce. Vzal jsem ho sem. Je v koupelně.“ Grubs se na něho chvíli mlčky dívá. Pak se zvedne a jde do koupelny.

„Jmenuje se Zein.“ Houkne za ním Drake. Grubs jen přikývne, že ho slyšel. Vejde do koupelny a prohlíží si chlapce.

„Ošetřím tě.“ Zašeptá. Chlapec přikývne a nejistě na něj kouká.

„Neublížím ti. Mě to udělali taky.“ Přizná po chvíli přemýšlení. Chlapec se na něj překvapeně podívá a pak přikývne.

„Říkali hrozný věci.“ Zašeptá a z očí mu steče pár slz.

„Já vím.“ Pohladí ho Grubs po vlasech a obejme ho. Chlapec se k němu přitiskne a rozpláče se naplno. Grubs mu jemně hladí záda a tiskne ho k sobě. Ví, co teď prožívá. Vlastně je na tom stejně.

„Pšš, už jsi v bezpečí. Nikdo ti už neublíží.“ Chlapec se začne uklidňovat. Po nějaké době se od Grubse trochu odtáhne a utře si slzy.

„Máš kam jít?“ Optá se ho tiše Grubs. Chlapec zavrtí hlavou.

„Dobře, zůstaneš tady. Ráno ti půjdeme koupit nějaké oblečení. Teď se jdi vykoupat. Najdu ti nějaké své.“ Pohladí ho po vlasech a vstane. Chlapec plaše přikývne. Grubs se pousměje a odejde z koupelny.

„Jak je na tom?“ Přivítá ho otázka v ložnici.

„Jako já, blbě.“ Odtuší Grubs a protočí oči. Jak se jen může takhle blbě ptát? Už chce jít s věcmi zpět do koupelny, když někdo zazvoní. Na chvíli se zastaví a přemýšlí, jestli má otevřít. Nakonec hodí věci Drakeovi s tím, ať to donese Zeinovi, a jde ke dveřím. Počká až Drake zaleze do koupelny a teprve pak otevře. Vzápětí od dveří uskočí jako bodnutý včelou a zuřivě probodne dotyčného pohledem.

„Co tu chceš?“ Zavrčí nepříjemně na Maria. Ano, za dveřmi nestojí nikdo jiný než Mario.

„Promluvit si.“ Pokorně sklopí oči Mario.

„Ale já s tebou nechci mluvit, hajzle.“ Zavřískne a práskne dveřmi. Drake překvapeně vyjde z koupelny i se Zeinem.

„Kdo to byl?“

„Kdo to asi tak mohl být?“ Zavrčí Grubs a projde kolem nich do obýváku.

 

Zmateně se za ním dívám a přemýšlím, kdo to byl. Nakonec se rozhodnu znovu otevřít dveře. Třeba tam ještě bude.

„Zeine, jdi prosím za ním do obýváku.“ Chlapec přikývne a jde za ním. Jakmile zapadne do obýváku, otevřu dveře a nestačím se divit. Za nimi stále stojí Mario. Vzhlédne, když se otevřou dveře a nešťastně se na mě dívá.

„Co tu děláš?“ Zavrčím s přivřenýma očima.

„Přišel jsem si promluvit a omluvit se.“ Zašeptá. Chvíli si ho měřím pohledem než ustoupím stranou a pustím ho dál. Vejde a nejistě se rozhlídne kolem sebe. Odvedu ho do obýváku, kde jsou ti dva. Ihned mě probodne vražedný pohlede Grubse. Sednu si k němu a obejmu ho.

„Chci si poslechnout, co nám chce říct, zlato.“ Pohladím ho. Grubs tedy kývne a zaměří se na Maria. Ten nervózně přešlápne.

„Omlouvám se, poručíku. Vím, že jsem to přehnal.“ Skloní hlavu.

„Ale neviděl jsem jiné řešení.“ Přejde k oknu a vyhlédne ven.

„Miluju Drake. Vždy jsem ho miloval, ale on se zamiloval do Vás, poručíku. Chtěl jsem se Vás zbavit. Třeba by pak na Vás zapomněl a byl se mnou.“ Šeptá Mario.

„To, aby mě znásilnili jsi jim taky nařídil?“ Zavrčí Grubs. Mario se okamžitě otočí a rozšířenýma očima se podívá na Grubse.

„Oni Vás znásilnili?“ Zašeptá. Grubs přikývne. V té chvíli se Mario podívá na mě.

„To jsem nevěděl. Přísahám Drakeu.“ Nešťastně pronese.

„Skončil jste?“ Zavrčí Grubs. Mario přikývne.

„Půjdu. Už vás nebudu obtěžovat.“ Odejde z obýváku a po chvíli uslyšíme klapnutí dveří. Grubs ke mně pak vzhlédne a dívá se mi do očí.

„Vážně mě miluješ?“ Přikývnu.

„Miluju. Víc než svůj život.“ Pousměje se a na chvíli se víc zavrtá do mé náruče než vstane.

„Půjde udělat Zeinovi jídlo.“ Oznámí mi.

„Dobře, zlato.“ Usměju se a popoženu Zeina do kuchyně. Sám přejdu k oknu a dívám se ven. Přemýšlím, co chce Mario dělat. Snad se nechce zabít? Zamračím se a promnu si kořen nosu. Ať udělá co chce, nemůžu mu v tom zabránit. I když je můj potomek, je to jeho rozhodnutí. Povzdechnu si a znovu si promnu kořen nosu. Tohle je zatraceně zapeklitá situace. Vůbec jsem netušil, že mě miluje, i když jsem s ním byl tak dlouho. Možná bych mu mohl nařídit, aby to nedělal. Ale pomohlo by to? Sice by mě musel poslechnout, ale byl by nešťastný. Ten jeho pohled, když se díval na to, jak objímám Grubse. Možná by mohli být spolu všichni tři. Ale jak tohle navrhnout Grubsovi? Vždyť Maria nesnáší. Ne, to je slabé slovo. Kdyby měl nějakou příležitost zřejmě by ho zabil. Znovu si povzdechnu a jdu se podívat na ty dva. Sedí u stolu, jedí a baví se. Usměju se, opřu se o rám dveří a pozoruju je. První si mě všimne Zein. Zmlkne a nejistě mě pozoruje. Grubs vzhlédne chvíli po něm a usměje se na mě. Vrátím mu úsměv.

„Tak do postele. Musíte být už dost unavení.“ Nehádají se. Grubs umyje nádobí, ukáže Zeinovi, kde bude spát, a zaleze do postele. Lehnu si k němu a přitáhnu si ho do náruče. Nechá se a položí si hlavu na mou hruď.

„Taky tě miluju.“ Zašeptá po chvíli ticha Grubs. Usměju se a políbím ho do vlasů.

„Spi, zlato.“ Začnu ho hladit po zádech. Jen něco zamručí a po chvíli spí. Nechám ho spát a dívám se jak vychází slunce. Poslední má myšlenka než usnu patří Mariovi. Doufám, že se všechno brzy vyřeší.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář