Můj svět fantazie

Odešel jsem až k ránu. Nevím proč, ale nemohl jsem ho nechat samotného. I teď se mi odchází těžko. Nespal většinu noci. Zřejmě se bál, že ho zabiji. Hlupáček. Tiše vklouznu do stejné hrobky jako včera a ještě chvíli se dívám na východ slunce. Je tak nádherný až se tají dech. Podobně jako můj krásný milenec. Zasním se a při téhle příležitosti mi na mysli vytane jedna zasunutá vzpomínka.

Zrovna jdu z jednání od faraóna a mířím si to do svých pokojů, když mi cestu zastoupí nějaký muž. Zastavím se a obezřetně si ho měřím. Už od prvního pohledu je jasné, že je to kněz. A teď vyvstává otázka jakého boha. Prohlížím si ho od hlavy k patě a všimnu si jeho znaku. Je to šakalí hlava s atributy posla smrti. Co mi může chtít Amonův kněz? Usměje se na mě bezzubým úsměvem.

„Amon, můj pán, mi vyjevil tvou budoucnost.“ Tiše začne. Jen pozvednu obočí. Nikdy jsem těm šarlatánům nevěřil.

„Jednou až lidé pro tebe budou jen potravou najdeš zvláštního člověka. Na první pohled se do něj zamiluješ. Bude jiný než ostatní, nikdy se tě nezalekne. Požene tě k zodpovědnosti za své činy. Ty mu však odpustíš.“ Přivřu oči a začnu se ledově smát.

„Vy už nevíte jak se zviditelnit. Stráže! Dva roky v žaláři tě naučí.“ Zavrčím a s přimhouřenýma očima ho sleduju dokud s ním nezajdou za roh. Do teď mi není jasné proč se nebránil.

Povzdechnu si a vrátím se do přítomnosti. Měl pravdu. Teď ještě jestli bude pravdivá i ta druhá část. Jsem známí tím, že neodpouštím. Znovu si povzdechnu a zalezu si do rakve. Usnu s myšlenkami u svého milence.

Grubs se ráno probudil s pocitem osamělosti. Tiše si oddechl, když ho u sebe nenašel. Vstal a šel ho ze sebe smít. Pak se najedl a už oblečený shrábl klíče od auta. Seběhl schody do garáže a vyjel do práce. Už na první křižovatce si všiml, že je dost roztřesený a roztěkaný. Hrozně se bál, že ho navštíví zase. Bál se a přitom si to i přál. Povzdechne si a zajede ke krajnici, aby se uklidnil. Po chvíli se mu to jakž takž podaří a tak znovu vyjede. Trvá mu docela dlouho než dorazí na stanici. Do své kanceláře se doslova courá.

„Grubsi! Ke mne!“ Zařve na něho šéf ve chvíli, kdy už je skoro u své kanceláře. Tiše si povzdechne a přemýšlí, proč ho volá hned takhle po ránu. Pokrčí rameny a jde k němu do kanceláře. Moc to tam nemá rád. Většinou, když tam vkročí tak na něj šéf křičí. Tiše do ní vejde a zavře dveře. Otočí se a zůstane přimrazeně stát. V křesle naproti šéfovi sedí nějaký upír. Ještě nikdy je neviděl ve dne.

„Grubsi, tohle je Mario. Poslali nám ho z vyšších míst, kvůli těm třem vraždám. Od teď je to váš parťák.“

„Ale já žádného parťáka nepotřebuju.“ Zavrčí Grubs vytočeně.

„Tak to máte smůlu.“ Přivře oči šéf. Grubs se s ním chvíli měří pohledem, než poraženě kývne. Pak kývne na upíra a odejde ze šéfova kanclu. Mario ho samozřejmě následuje. Grubs vpochoduje do své kanceláře a hned si všimne papírů na stole. Začne se jimi probírat. Po chvíli zjistí, že to jsou zprávy z pitvy jednoho zavražděného. Jen si povzdechne, vezme papíry a jde na patologii do přízemí. V závěsu za ním se drží Mario.

„Kam jdeme?“ Ozve se po několika minutách ticha konečně Mario.

„Na patologii.“ Odpoví stručně Grubs a dá mu tak tím najevo, že se s ním nehodlá bavit. Mario jen pokrčí rameny.

„Víš, že po dobu vyšetřování budu bydlet u tebe?“ Grubs se v okamžiku zastaví a otočí se na něj.

„To si děláš srandu.“ Zavrčí nebezpečně. Mario udělá krok vzad a otře si obličej.

„Neprskej na mě a nedělám si srandu.“ Odtuší klidně. Obejde ho a pokračuje v cestě.

„Já tě u sebe v bytě nechci, vždyť tě ani neznám.“ Doběhne ho Grubs.

„Tak to máš smůlu.“ Uzavře jejich debatu Mario a klidně vejde na patologii. Grubs přivře oči a přemýšlí proč sakra musí potkat dva upíry najednou. Povzdechne si a vejde za ním.

„Poručíku Grubsi už na vás čekám.“ Usměje se Koroner.

„Dobrý den, doktore, tak co pro mě máte?“ Koroner si stoupne k jednomu ze tří stolů.

„Začal bych první obětí. Jak jsem předpokládal, nemá v sobě žádnou krev a před smrtí měl pohlavní styk.“ Grubs přikývne.

„To je všechno?“

„Ano, u téhle ano.“

„Pokračujte, doktore.“ Ozve se poprvé Mario. Koroner se podívá na Grubse a když kývne, přejde k druhému stolu.

„Tohle je druhá oběť. Podle všeho měla také před smrtí pohlavní styk a několikrát, avšak ne s vrahem. Taktéž vysátá krev.“ Grubs přikývne.

„Pořád nechápu proč ji roztáhl nohy.“ Zamručí si pro sebe. Pak ale kývne na koronera, aby pokračoval. Koroner přejde ke třetímu stolu.

„Tohle je prostitut. Podle všeho měl těsně před smrtí pohlavní styk. Ani kapka krve v jeho těle.“ Grubs zamyšleně přikývne.

„Zprávu mi pošlete, doktore?“

„Pošlu. Ještě dnes ji sepíšu a zítra ráno ji máte na stole.“ Grubs se pousměje.

„Moc Vám děkuju, doktore. Nashledanou.“

„Nashledanou, poručíku.“ Rozloučí se i koroner. Grubs i s Mariem vyjdou z patologie.

„Tak kam teď?“ Zeptá se znuděně Mario. Grubs po něm šlehne pohledem a pak se vydá ke svému autu. Mario se uchichtne a jde za ním.

„Ty asi nejsi moc společenský, že poručíku?“ Grubs se ani nezastaví a dělá, že otázku přeslechl. Nechce si připustit, že má Mario pravdu. Vlastně to už tušil od střední školy. Nikdy se tam moc nezapojoval do kolektivu. Je spíše samotář. Tiše si povzdechne a odemkne své auto. Počká až si nastoupí Mario a rozjede se k sobě domů. Tedy nejdříve do supermarketu, aby si dokoupil zásoby. No, spíše nakoupil. Zastavil tedy na parkovišti a vletěl do něj. Nakoupil vše, co si myslel, že bude potřebovat a na co měl chuť. U pokladny to zaplatil a odnesl to do auta. Teď tedy už může jet domů. Vyjede tedy a zamíří nejkratší možnou cestou do svého bytu. Mario se jen rozhlíží kolem sebe. Tady ještě nebyl. Vlastně v tomhle městě ještě vůbec nebyl, ačkoliv věděl, že to je rodné město jeho stvořitele. Teď si tiše povzdechne on. Kdyby tu tak byl. Je to několik staletí, co zmizel. Má podezření, že ho někdo zabil, ale není si tím jistý. Koneckonců byl to úplně první upír. Znovu si tiše povzdechne, ale tentokrát ho už Grubs zaslechne.

„Co vzdycháš?“ Zaparkuje a otočí se na Maria. Mario se smutně pousměje.

„Nic. Jen jsem si vzpomněl na dávného přítele.“ Grubs si ho prohlídne zvláštním pohledem.

„A má ten přítel jméno?“

„Má.“ Pousměje se Mario.

„Tak mě nenapínej a vyklop ho.“

„Drake.“ Grubs zamrká.

„Aha, a nějaké normální nemá?“ Mario se zasměje.

„Ne.“ Víc to nerozebírá. Grubs pokrčí rameny a vystoupí z auta. Vezme tašky s nákupem a počká až vyleze i Mario. Pak zamkne auto a vede ho do svého bytu. Mario poslušně cupitá za ním. Vejdou do Grubsova bytu a Mario se tam začne rozhlížet. Grubs na něj mávne, ať se porozhlédne, a jde do kuchyně uklidit nákup. Počká až si prohlídne byt a mezitím si udělá čaj. Mario se napřed podívá po obýváku. Je zařízen docela moderně. Velká plazmová televize, naproti ní pohovka, stěna s hodně skříňkami a poličkami, ve kterých jsou poskládány knihy a dvd. Vrátí se zpět do chodby a pokračuje do dalšího pokoje. Ložnice. Něco se mu tu nezdá. Začichá. Ano, nezmýlil se. Ložnice voní po sexu. Mario pozvedne obočí a zařekne se, že se ho na to zeptá. Pak se v ní už nezdržuje a jde za ním. Vejde do kuchyně. Grubs sedí u stolu a popíjí čaj. Mario si sedne naproti němu a pozoruje ho. Grubs k němu zvedne pohled.

„Děje se něco?“

„V ložnici jsem něco cítil.“ Začne pomalu.

„A co?“ Zvedne Grubs obočí.

„Odér sexu.“ Mario se na něj zkoumavě zadívá. Zdá se mu to nebo se skutečně začervenal? Grubs vztekle přimhouří oči.

„Do toho ti nic není.“ Zavrčí. Vůbec nechápe, proč má potřebu toho chlapa chránit, když ho znásilnil.

„Já jen, že ten dotyčný byl zřejmě upír.“ Grubsovo obočí se zvedne ještě o něco víš.

„Vůbec nechápu co je ti do toho. Je to mé soukromí a ty mi nemáš co do toho kecat.“ Přivře nebezpečně oči Grubs. Mario usoudí, že to z něj nedostane, a přestane se vyptávat.

„Jíš nějaké naše jídlo?“ Zeptá se po chvíli Grubs. Mario jen zakroutí hlavou.

„Dobře. Koupil jsem několik lahví krve. Jsou v lednici, kdybys potřeboval.“ Zvedne se Grubs a odejde do obýváku, kde si rozloží papíry a zapne si televizi. Mario si povzdechne a jde za ním. Sedne si do křesla a dívá se s ním na televizi. Grubs si jí ani moc nevšímá. Po chvíli ji stejně vypne a dál se věnuje papírům. Pak si povzdechne a znovu je složí.

„Vůbec nechápu, proč té prostitutce roztáhl nohy.“ Mario se na něj podívá.

„Protože jí třeba pohrdá.“ Grubs se na něj podívá a stiskne si kořen nosu.

„To je možné.“ Zamručí a zívne.

„Jdu si udělat něco k jídlu a půjdu spát.“ Oznámí mu. Mario přikývne.

„Půjčím si nějakou knihu.“ Houkne na Grubse.

„Dobře.“ Odkývá mu to a jde do kuchyně, kde si připraví nějaký sendvič. Sní ho. Pak si zajde do koupelny, kde se pokusí utopit pod sprchou. Oblékne si jen pyžamové kalhoty a skočí do postele.

Vzbudím se ihned jak zapadne slunce a opět poděkuju mrtvému, u kterého jsem spal. Vydám se pak do nočního města a ulovím si nějakého človíčka. Nechám mrtvolu tam, kam dopadla a letím za svým miláčkem. Bez problému se dostanu do jeho příbytku a ložnice, kde se zarazím. Cítím tu přítomnost dalšího upíra. Vydám se po pachu a v obýváku zůstanu zaraženě stát. Z křesla se na mě dívají oči mého Maria.