Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


1. kapitola

Vzbudil jsem se ve své zatuchlé pohřební kobce a přemýšlel, co je asi za rok. Spal jsem jen několik let, staletí či tisíciletí? Ani já sám to nevím. Nejspíš bych se vám měl představit, že? Nevím jak se jmenuji. Vlastně mě nazývali několika jmény. Drake, První z prvních, Stvůra. Já sám dávám přednost Drakeovi a jsem první upír. Tedy, jsem něco jako zakladatel rodu upírů. Už ve své době jsem byl štvanec. Skončilo to ve chvíli, kdy jsem vstoupil do služeb faraóna. Zachránil jsem totiž jeho umírajícího syna. Později jsem ho musel sám svrhnout, jinak by tyranizoval Egypt ještě dnes. Ale dost vzpomínání na minulost. Pojďme se podívat na povrh. S vypětím všech svých sil jsem odtáhl víko sarkofágu a vylezl. Můj vytříbený sluch nezachytil kolem mé hrobky nic jen pár zvířat potulujících se noční Saharou. Co by také lidé dělali na poušti, že? Upírskou magií zapálím louče v držácích a začnu se prohlížet. Dost jsem zhubl nedostatkem krve, ale jinak vypadám pořád stejně. Dlouhé teď zplihlé a mastné černé vlasy, inteligentní rudo černé oči, ústa stvořené k líbání. Pousměji se a strhnu ze sebe to, co zbylo z oblečení. Budu si muset najít něco jiného. Olíznu si rty. Už se moc těším až je smočím do teplé krve.

Nahý se vyhrabu z kobky a proměním se v netopýra. Zamířím do nejbližší vesnice. Zmateně zamrkám, když ji nenajdu. Zamračím se a následuju tok řeky až narazím na město, které podivně září. Zamávám svými křidly a vyhlídnu si nějakého muže. Tiše ho sleduju ze vzduchu až k němu domů. Pro mě neplatí zásada pozvání. Počkám až si lehne a v podobě mlhy se dostanu do příbytku. Před jeho postelí se proměním a odkryji ho. Prohlížím si jeho postavu a spokojeně se usměji. Přilehnu si k němu a začnu ho líbat po těle. Muž ze spánku zasténá a prohne se. Pousměji se a bez přípravy do něj proniknu. Vykřikne a dokořán otevře oči. Dám mu opravdu malou chvilku na vzpamatování a začnu se v něm pohybovat. Přitom ho kousnu do bradavky a začnu lízat krev, která z ní po malých dávkách teče. Křičí a sténá. Nevím jestli bolestí nebo slastí, nezajímá mě to. Pro mě je to v tuto chvíli jen kořist, ze které se můžu napít. Po chvíli vezmu do ruky jeho penis a začnu ho mnout. I má kořist má právo na poslední orgasmus před smrtí, ne? Vyvrcholí přede mnou. Jeho stahy při orgasmu mě dovedou na vrchol. V té chvíli se mu zakousnu do krku. Ihned se mi ústa zalijí nádherně teplou kovově sladkou krví. Muž mě rukou vezme za temeno a hlavu nahne tak, abych měl ke krku lepší přístup. Zavrním a vysaji ho do poslední kapky. Pak z něho vysunu svůj penis a začnu si zkoušet věci na sebe. Mrtvého na posteli si nevšímám. Je mi jedno, kdo to byl či jestli má nějakou rodinu. Tímhle se já nezabývám. Vyberu si nějaké kalhoty a košili a jako pára zmizím z příbytku. Zhmotním se až na ulici a začnu se zvědavě rozhlížet. Abych pravdu řekl, nelíbí se mi to. Jdu nějakou ulicí a hledám další kořist. Po několika staletích spánku mi jeden chlap opravdu nestačí. A navíc nebyl moc dobrý, bylo vidět, že jsem jeho první. A také poslední. Ušklíbnu se.

 O pár ulic dál narazím na nějakou ženštinu, co se podbízí kolemjdoucím. Poznám ji v okamžiku, prostitutka. V očích se mi zableskne a zatáhnu ji do stínu a vysaji ji. Ještě ji rozpárám oblečení a roztáhnu nohy a zmizím. Všimnu si o pár metrů dál podobně oděného muže. Nakloním hlavu na stranu a jdu k němu.

„Dobrý večer.“ Pozdraví muž. Kývnu mu na pozdrav a prohlížím si ho.

„Chcete si užít?“ Zavrní muž a přejde ke mně. Jen pozvednu obočí. Ani ho neodradí to, že jsem bledý jak smrt. Prostě se začne na mě sápat. Zavrčím a zastavím jeho ruce.

„Víš kdo já jsem?“ Přikývne.

„Upír a ti jsou v posteli nejlepší.“ Zapřede. Zasměji se. Když chce upíra, jeden ho tedy sprovodí ze světa. Odtáhnu ho do nějaké uličky a vezmu si ho. Pak si vezmu i jeho krev a mrtvého ho nechám jeho osudu. Vyjdu z uličky a spokojeně mlasknu. Dneska jsi jdu už lehnout. Zítra si prohlédnu město z ptačí perspektivy. Usměji se a jdu na hřbitov se podívat po nějaké pěkné hrobce. Vloupu se tam a vlezu si i majiteli do rakve. Pak usnu.

 

„Poručíku Grubsi, máme tu tři mrtvoly vzdálené od sebe jen pár metrů.“ Poručík zakleje a sedne si.

„Adresa?“

„Ten první, 5. Avaneu 23.“

„ Dobře už jedu.“ Zavrčí do telefonu  a oblékne svou atletickou postavu. Ještě si rukou srovná kratší blond vlasy a promne si modrošedé oči. Ospale se podívá po svém příbytku a nakrčí malý nosík a plné rty stáhne do ponurého úsměvu. Ještě shrábne ze stolku klíčky od auta a jede na udanou adresu. Vejde v okamžiku, kdy tělo prohledává koroner.

„Co jste zjistil, doktore?“

„ÁÁ, poručíku, rád vás vidím.“ Usměje se.

„Já vás také.“ Pozvedne obočí. Vzhledem k tomu, že neodpověděl okamžitě na otázku, nebude se mu odpověď líbit.

„Upír.“ Zamrká.

„Co prosím?“

„Tady toho zabil upír, je úplně bez krve a navíc si s ním ještě užil. Podle stavu jeho análního otvoru, bych řekl, že to bylo poprvé, co měl muže.“  Povzdechne si.

„O tomhle musím informovat nadřízené a ty další dvě mrtvoly?“ Koroner si povzdychne.

„Ještě jsem za nimi nebyl.“ Poručík se usměje.

„Můžeme jít spolu, doktore.“ Koroner přikývne a své nástroje si zabalí zpět do brašny.

„Chlapy, odvezte ho na pitevnu.“ Houkne ještě na své pomocníky a jde za poručíkem. Poručík jde podle policejních značek až na druhé místo vraždy.

„Dobrý den, poručíku.“ Ozve se hlídkující policista a zvedne mu pásku, aby mohl přijít blíž.

„Dobrý den, strážníku.“ Podleze i s koronerem pásku a sehne se k mrtvole.

„Kdo ji našel?“ Zeptá se po chvíli.

„Támhleten chlap. Je to její pasák a když ve stanovenou hodinu nepřišla domů, šel ji hledat.“ Kývne k muži stojícímu s dalším detektivem. Poručík si ho prohlédne a znechuceně se ušklíbne. Takovéhle typy chlapů nesnáší.

„Podle ranek to vypadá na toho samého upíra.“ Ozve se koroner ve chvíli, kdy se poručík zvedne. Poručík přikývne.

„Zavedu vás ještě k třetí mrtvole a pak zajedu na stanici informovat nadřízené.“ Koroner kývne a také se zvedne.

„I tuhle můžete odvézt na pitevnu.“ Čekající pomocníci přikývnou a ihned ji začnou balit do pytle.

„Tak pojďte. Co si o tom myslíte?“ Zeptá se koroner. Poručík pokrčí rameny.

„Jeden se jim zřejmě pomátl nebo nezná pravidla.“ Zapřemýšlí.

„Jsem spíše pro to druhé. Šílený upír by měl pořád dost rozumu ty mrtvoly schovat.“ Koroner přikývne.

„Také si myslím.“ To už ale dojdou k třetímu mrtvému.

„Prostitut?“ Zeptá se poručík strážníka stojícího u pásky. Ten přikývne.

„Kdo ho našel?“

„Támhle ten bezdomovec. Prý v noci slyšel i zvuky jejich sexu.“ Poručík si ho prohlídne.

„Odvezte ho na stanici.“ Strážník kývne a jde splnit rozkaz. Koroner se zatím sehne k mrtvému.

„Zřejmě ho zabil při sexu. Ale moudrý budu až po pitvě.“ Poručík přikývne.

„Pošlete mi zprávu?“ Koroner se zasměje.

„Vy si pro ni vždycky přijdete ještě než začnu s pitvou.“ Poručík se také usměje.

„To je fakt.“

„Tak pánové, můžete tohohle krasavce odvézt také.“ Houkne na své pomocníky a zabalí si věci. Pak si potřese rukou s poručíkem a odjede i s mrtvolami. Poručík si povzdechne a jde zpět k prvnímu místu činu.

„Odvezte všechny svědky na stanici. Musím už jet.“ Houkne na přítomné a nasedne do svého auta. Vůbec se mu to nelíbí. Proč sakra začal řádit až teď? Drželi ho snad nějakou dobu pod zámkem a on najednou utekl? Jen s povzdechem zavrtí hlavou a rozjede se na stanici. Vystoupí v garáži z auta a jde do své kanceláře.

„Grubsi! Ke mne!“ Zařve jeho šéf ze své kanceláře hned jak poručík vstoupí do místnosti. Povzdechne si a jde za ním.

„Ano, pane?“ Vstoupí s otázkou do dveří.

„Posaďte se a zavřete dveře.“ Houkne šéf a vyčkávavě na něj kouká. Grubs tedy zavře dveře a posadí se.

„Tak co jste zatím zjistil?“ Grubs se podívá na svého nadřízeného.

„První byl normální občan. Nižší manažer v nějaké firmě. Jmenoval se Frank Zier. Byl převážně na ženy. O muže se vůbec nezajímal. Do jeho bytu nejsou žádné známky vloupání. Buď ho znal nebo nevím.“ Povzdechne si. Šéf přikývne a vybídne ho k pokračování.

„Druhá oběť byla žena, prostitutka, která se tím živila už od ranného mládí. Zřejmě vraha považovala za svého potencionálního zákazníka. Problém je, že ji zabil a zatímco s tím prvním si užil, jí se ani nedotkl. Tedy pokud nepočítáte to, že ji zabil. Třetí obětí je muž, prostitut. Vrah je zřejmě na muže, protože s tímhle si také užil. Přesné informace o jejich smrti budu mít až přijde pitevní správa. Jen mi koroner řekl, že to zřejmě byl upír.“ Vysloví své domněnky Grubs a čeká, co na to řekne jeho šéf. Ten si promne bradu a zamyšleně se zadívá na protější stěnu.

„Zajímavé. Každopádně budu informovat upíří orgány, že vrahem by mohl být jeden z nich. Je možné, že to je jen někdo, kdo je napodobuje.“ Grubs přikývne. „No, už můžete jít. Kdyby byli nějaké nové zprávy o případu, dejte mi vědět.“ Vyhodí ho slušně šéf z jeho kanceláře. Grubs znovu přikývne a vyjde z ní. Vydá se do své a přitom přemýšlí, co vede ho vede k tomu je zabíjet. Motiv mu uniká a to je vyhlášený tím, že ve chvíli kdy si prohlídne místo činu, ví motiv. Ale dnes tomu tak není. Prostě nechápe počínání vraha.

Znovu si povzdechne a vejde do své kanceláře, kde si sedne na židli a zbytek dne proklimbá na židli. Nikdo se příliš nepřetrhne, aby vyjasnil takovou zapeklitou vraždu. Navečer se zvedne a odjede domů s tím, že kdyby se cokoliv stalo, mají mu zavolat. Doma se osprchuje a zalehne do postele. Pořád mu nejde z hlavy, jak se dotyčný dostal do bytu první oběti. Kdyby to byl upír, mohl by se bez pozvání dostat kamkoliv? To je pitomost, každý přece ví, že upíra nejdříve musíte pozvat. Takže oběť svého vraha musela znát. V téhle chvíli nevěděl jak se strašně mílí. Existuje jeden upír. Vlastně pro ostatní legenda, která už se jen vypráví. Dotyčný z té legendy už dávno není mezi nemrtvými. Nebo ano?

 

Probudil jsem se a v okamžiku jsem se rozhodl navštívit svého dávného potomka. Jmenuje se Mario a byl mým milencem než jsem se rozhodl ho proměnit. V té době jsem se také rozhodl pro dlouhodobý spánek. Vylezl jsem z rakve a poděkoval jsem nebožtíkovi za úkryt. Pak jsem vylezl i z hrobky a nechal se vést poutem otce se synem. Je to úsměvné, ale když upír někoho promění, vznikne takové pouto. Po cestě jsem se rozhodl ještě najíst. Tiše v podobě mlhy jsem se vkradl do nějakého příbytku a okouzleně jsem se díval na krásného mladíka ležícího na posteli. Vypadala jako anděl. Kratší blond vlasy mu rámovali jeho kulatější obličej, malí nosík a nádherně plné rty sváděli k polibkům. Ihned jsem se rozhodl, že bude můj. Ne, nezabiji ho. Tiše a opatrně z něho stáhnu deku a prohlížím si štíhlou atletickou postavu. Nevědě, že je to strážce pořádku, jsem z něho stáhl opatrně oblečení, co měl na sobě a začal jsem ho líbat po těle. Ze spánku zasténal a v rukou sevřel prostěradlo. Ničím jsem se nezdržoval, jen jsem ho důkladně připravil a pak do něj pronikl. Vykřikl bolestí a naráz otevřel oči. Sklonil jsem se nad něj a začal ho líbat na ústa. Snažil se mě odstrčit, ale po chvíli se mému polibky poddal a začal mi ho oplácet. Usmál jsem se do něj a začal se v něm pohybovat. Po chvíli začal tiše sténat a odpovídat mi na pohyby. Zrychloval jsem do doby než jsme oba vyvrcholili. V té chvíli jsem se mu zakousl do krku. Zasténal bolestí a odevzdaně ležel a čekal. Chvíli jsem z něj pil, než jsem usoudil, že to stačí, a odtáhl se od něj. Ranky jsem olízl a díval se jak se zatahují. Pak jsem se podíval do jeho tváře. Měl tvář staženou do vzteklé grimasy a v modrošedých očích se mu blýskalo. Usmál jsem se, vyšel jsem z něj a lehl si k němu.

„Spi.“ Zašeptal jsem a přitáhl si ho do náruče. Vztekle mě bouchl do hrudi a snažil se ode mě odtáhnout. U snahy to zůstalo.

 

Grubs se bezmocně složil na jeho hruď a tiše se třásl. Bál se, že ho zabije stejně jako ty tři včera. Musí zítra říct nadřízenému, že ví kdo to je a že ho ten dotyčný navštívil.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář