Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bonus - Abaddon, Sebastian

Posadím se v obýváku na pohovku a čekám. Je to už tři čtvrtě roku, co jsem tady v domě svého biologického otce a co jsem se zasnoubil s Abaddom, který je mimochodem jen kus ledu. Snažím se dostat blíž k němu, ale moc mi to nejde. Soren si prosadil, aby buď se mnou strávil aspoň hodinu denně, nebo aby zrušil zasnoubení. Samozřejmě si zvolil tu první možnost. Tiše si povzdechnu a podívám se na velké hodiny v rohu místnosti. Má zpoždění. Skousnu si ret. Co si pamatuji, nikdy neměl zpoždění. Zvednu se z pohovky a začnu přecházet po pokoji. Mám o něj strach, i když si to nechci přiznat. Nemůžu se do něj zamilovat. Prostě nemůžu. Uvažuji. Udělal by z mého života trosky. Vždyť je to jen kus ledu. Povzdechnu si a přejdu k oknu. Zadívám se na tmavnoucí nebe. Doufám, že se mu něco nestalo. Sklopím hlavu, stisknu si kořen nosu a na chvíli zavřu oči. Z rozjímání mě vyruší zvuk padajícího těla. Okamžitě otevřu oči a otočím se. Na zemi leží Abaddon a snaží se vzpamatovat. Je celý od krve a na sobě má potrhané oblečení. Přiskočím k němu a pomůžu mu vstát. Opře se o mě celou vahou.

„Co se stalo?“ Zeptám se trochu vyděšeně a vedu, tedy spíše nesu, ho na pohovku. I těch pár kroků mi připadá nekonečných. Je totiž hrozně těžký. Posadím ho a odběhnu pro vodu a nějaké ručníky a mastičky. Pak ho začnu ošetřovat.

„Tak co se stalo?“ Zamračím se na něj. Pohledem těká z místa na místo a na mě se ani nepodívá. Po otázce sklopí hlavu a zavře zničeně oči.

„Já….navštěvoval jsem bratra.“ Zašeptá. Pozvednu obočí.

„A proč si tak zřízený?“

„On je anděl.“ Špitne. Na chvíli zavřu oči, abych se uklidnil.

„Chceš mi říct, žes navštěvoval bratra v nebi? A nejsi tak padlí na hlavu?!“ Zavrčím.

„Jednou ti na to přijít museli, blbče.“ Prsknu. Trhne sebou a zraněně se na mě podívá. Ne, zraněně ne, ten pohled je jiný, zlomený. Smutně se na něj podívám a pohladím ho po tváři.

„Povíš mi o tom, co se stalo, že tě vyhnali?“ Zeptám se tiše. Znovu sebou trhne a uhne pohledem. Nenaléhám a jen ho ošetřím. Odnesu věci a vrátím se k němu.

„Mučili tě?“ Posadím se k němu na pohovku. Jen kývne a mlčí. Vezmu ho za ruku. Stiskne mi ji a zavře oči. Opatrně ho obejmu a nechám ho, aby mi položil hlavu na rameno. Mlčím a jen ho hladím po vlasech. Možná je nepřístupný kvůli tomu, co mu udělali. Zapřemýšlím. Třeba se bojí, že když se otevře, tak mu také ublížím. Jemně se probírám jeho vlasy. Překvapí mě jeho lehký úsměv. Pousměji se a dál ho hladím. Po chvíli se úplně uvolní.

„Děkuju.“ Zašeptá.

„Neděkuj.“ Políbím ho do vlasů. Strne a pak se na mě podívá.

„Proč si souhlasil?“ Zeptá se tiše. Pokrčím rameny.

„Proč bych neměl. Stejně nikam nepatřím.“

„To není pravda.“ Pohladí mě po tváři. Trochu nechápavě se na něj podívám.

„Co není pravda?“

„To, že nikam nepatříš.“ Váhavě se na mě pousměje.

„A kam tedy patřím?“ Zašeptám.

„Tam, kde se cítíš doma a v bezpečí. Nezáleží na tom, k jaké rase patříš.“ Pohladí mě znovu po tváři. Pousměji se.

„Proč si chtěl zrovna Sorena?“ Nakloním hlavu na stranu.

„Protože je to syn Kaina.“ Pokrčí rameny.

„Aha.“ Kývnu.

„Copak?“ Přejede mi prstem po rtu.

„Víš, já……chci se ženit z lásky.“ Špitnu a jsem si vědom toho, jak blbě to zní. Pousměje se a prstem mi znovu přejede po rtech.

„To je v pořádku.“ Zašeptá a jemně mě políbí. Překvapeně se na něj podívám. Tohle je poprvé za celé ty měsíce, kdy mě políbil. Usměji se na něj a pohladím ho po tváři.

„Pojď. Odvedu tě do pokoje, ať si můžeš odpočinout.“ Přikývne a pokusí se vstát. Bohužel u pokusu to zůstane. Je tak unavený, že ho nohy ani neunesou. Pomůžu mu a při chůzi ho podepírám. Hrozně by mě zajímalo, proč ho andělé tak nenávidí. Co udělal? Na tohle mi může dát odpověď jen on. A on mlčí. Uložím ho do postele a pořádně přikryji.

„Odpočívej.“ Pousměji se a nechám ho o samotě. Dojdu do kuchyně, kde už je i Soren se svým partnerem. Usměje se na mě a podá mi sklenici krve. Posadím se k nim a napiji se.

„Děje se něco?“ Zeptá se zamračeně, když dlouhou chvíli jen koukám do rudé barvy tekutiny.

„Abaddon dnes přišel později, než má ve zvyku. Byl celý od krve a v roztrhaných šatech.“ Zašeptám. Oba se na sebe podívají.

„Řekl ti, co se stalo?“ Zeptá se tiše Soren.

„Ano, říkal, že ho nachytali u jeho bratra v nebi. Prý ho mučili.“ Vzhlédnu k němu. Soren se kouše do rtů a zamyšleně se dívá do zdi.

„Zeptám se Krona, co se doopravdy stalo.“ Vstane a odejde. Jeho stvořitel se svým manželem tu zůstali. Prý je zbytečné pořád jen jezdit sem a tam. Prý na nás musí dohlédnout. Hlavně kvůli Abaddonovi. Tiše si povzdechnu, vypiji svůj příděl na týden a běžím za ním. Doženu svého otce až před jejich ložnicí. Usměje se na mě a po zaklepání vejde. Kain se na nás usměje a vstane.

„Děje se něco?“

„Ano, je tu Kron?“ Rozhlédne se Soren po místnosti.

„Je v koupelně, za chvíli přijde.“ Pousměje se Kain a znovu se posadí. Soren si sedne ke stolu a já přejdu k oknu, kde se opřu o parapet. Trvá dost dlouho než konečně Kron vyjde. Zvědavě se na nás podívá.

„Copak se děje?“ Posadí se ke Kainovi na postel.

„Abaddon prý dneska přišel dost pozdě.“ Kron pozvedne obočí.

„A to je problém?“ Soren zavrtí hlavou.

„To ne, ale byl celý od krve a v potrhaném oblečení. Prý řekl Sebovi, že byl v nebi.“ Kron se zamračí a promne si kořen nosu.

„Musím za otcem.“ Vstane.

„Půjdu s tebou.“ Vstane i Kain.

„Já jdu taky.“ Ozvu se a odlepím se od parapetu. Všichni se na mě podívají.

„No co, je to přeci můj snoubenec.“ Zavrčím a ošiji se. Kron se usměje a kývne.

„Dobře, připravím všechno na obřad. Za hodinu buď ve vstupní hale.“ Přikývnu a odejdu se převléct a zkontrolovat Abaddona.

Za hodinu stojím připravený ve vstupní hale. Kron nás vyzve, abychom vstoupili do kruhu, a přenese nás do pekla. Zvědavě se rozhlížím kolem sebe. Jsme na nějakém hradě a kolem nás je jen kámen nic jiného. Žádné obrazy a brnění. Nic. Pokrčím rameny a jdu za Kronem a Kainem. Potkáme za tu dobu jen dva sluhy. Ti poplašeně uskočí ke zdi a uklánějí se jako o život. Zavrtím nad tím hlavou a stále se rozhlížím kolem sebe. Kron nás odvede do trůnního sálu, kde je i Lucifer a za ním stojí archanděl Gabriel. Oba mu kývnou na pozdrav.

„Abaddon byl v nebi?“ Pozvedne Kron obočí. Gabriel se napne a zamračí se.

„Proč se o něj staráš?“

„Protože je to můj snoubenec?“ Se zavrčením do toho vpadnu. Oba si vymění překvapené pohledy a Gabriel po chvíli přikývne.

„Byl. Věděl jsem, že chodí za svým bratrem si popovídat. Bohužel pro něj to zjistil i Michael a ten ho nesnáší.“ Povzdechne si.

„Ostatní nejspíš už znáš, snažil jsem se je krotit, ale moc to nepomohlo.“ Stiskne si kořen nosu.

„Proč? Co jim udělal?“ Zašeptám.

„Zničil vesnici, ve které bydlela Rafaelova žena.“ Odpoví mi Gabriel stejně tiše.

„Nikdo kromě mě, mu nevěří, že to neudělal. Proto ho také vyhnali.“ Pokrčí rameny a odejde. Po zbytek návštěvy už nevnímám a přemýšlím. Probere mě až to, když se přeneseme zpět do domu. Tiše jim popřeji dobrou noc a jdu do svého pokoje. Vejdu tak, abych ho neprobudil, a posadím se k němu na postel. Lehce ho pohladím po tváři a konečně si přiznám, že jsem se do něho zamiloval. Dojdu se osprchovat a opatrně si lehnu k němu. Ihned mě obejme kolem pasu a přitáhne k sobě. Pousměji se a položím si hlavu na jeho hruď, kde v momentě spím.

Probudí mě vrtění. Povzdechnu si a otevřu oči.

„Dobré ráno.“ Zívnu a usměji se na Abaddona.

„Dobré ráno.“ Zašeptá a jemně mě pohladí po tváři.

„Proč?“ Zadívá se mi do očí.

„Protože tě miluju.“ Špitnu celý červený. Nádherně se usměje a políbí mě.

„Také tě miluju.“ Zašeptá mi do ucha. Spokojeně zavrním a víc se k němu přitulím.

„Budeme dneska lenošit, aby sis odpočal.“ Políbím ho. Jen přikývne a jemně mě začne hladit po ruce. Po chvílí ticha se rozhodnu a zeptám se:

„Proč tě vyhnali?“ Abaddon se napne a jeho oči zesmutní.

„Nemusíš mi to říkat, když nechceš.“ Špitnu. Zavrtí hlavou.

„Měl bys to vědět a navíc, tohle by mezi námi vždycky vyselo.“ Pohladí mě po tváři a políbí.

„Víš, měl jsem dost ostré spory s Michaelem a Rafaelem. Nesnášeli mě, protože jsem ničitel. Nezajímalo je, že jím nechci být a že mi tuhle moc dal náš Pán.“ Povzdechne si.

„Jednou byla na zemi válka. Nevím co za válku to bylo a je mi to jedno. Hlavní bylo, že mě tam potřebovali. Beze mě nemohli ničit. Abych ti to vysvětlil. Jakmile by třeba zapálili budovu v průběhu války a já tam nebyl, nespadla by.“ Pousměje se smutně. Pohladím ho po tváři a držím ho za ruku. Stiskne mi ji a tiše si povzdechne.

„Ta válka tenkrát byla hrozně krutá. Lidé se navzájem zabíjeli a nezajímalo je, že tam jsou i děti a ženy. Byl jsem tenkrát na zemi a dohlížel na průběh na jedné straně, když přišli strážci. Vím, že jsem se na ně zmateně díval a vůbec jsem nechápal, proč mě odvádějí v poutech. Až u soudu, který vedl Michael, jsem se dozvěděl, že jsem měl poslat několik jezdců vypálit nějakou vesničku na druhé straně té země. Nechápal jsem, proč jsem to měl udělat dokud mi neřekli, že tam žila Rafaelova žena. Všechno mi zapadlo do sebe. I kdybych řekl cokoliv na svou obhajobu, zadupali by to a stejně by bylo po jejich. Tak jsem mlčel a jen snášel jejich výsměch. Ani jsem nevěděl, že Rafael někoho takového měl. Nezajímal jsem se o to. Ale nejhorší na tom všem bylo, když se ode mě odvrátila i má rodina. Jediný bratr se za mě postavil spolu s Gabrielem. Byl to předem prohraný boj. Měli to všechno naplánované do detailů. Kdyby mi Gabriel nepomohl, přišel bych i o křídla.“ Zašeptá zničeně. Obejmu ho a držím u sebe.

„Co se stalo včera?“ Zašeptám a jemně ho hladím po vlasech.

„Zjistili nějak, že chodím za bratrem. Počkali si na mě a ve chvíli, kdy jsem nedával pozor, mě uvěznili.“ Zašeptá stejně tiše a rozpláče se. Nechám ho vyplakat a jen ho k sobě tisknu. Po chvíli se trochu uklidní a trpce se usměje.

„Víš co je na tom všem nejhorší?“ Zavrtím hlavou a smutně ho pohladím po tváři.

„Že přetáhli na svou stranu už i bratra. Nenávidí mě a já nevím proč.“ Zašeptá a zlomeně se na mě podívá.

„Miluju tě.“ Špitnu. Nic víc mě v téhle chvíli nenapadlo. Pousměje se a také mě obejme.

„Také tě miluju, skřítečku můj.“ Zavrní mi do ucha. Zaškaredím se na něj a políbím ho. Oplatí mi polibek a zavře oči. Nechám ho odpočívat a po chvíli je také zavřu. Probudí mě přítomnost někoho cizího v pokoji. Rychle otevřu oči a posadím se. V pokoji stojí několik andělů a výsměšně se na nás dívají. Vyskočím z postele a zavrčím.

„Co tu chcete?“ Jejich velitel se na mě podívá a kývne k posteli.

„Jeho.“ Přivřu oči a dojdu k němu.

„Ven!“ Zařvu, až překvapeně zamrká, a ukážu ke dveřím. Zasměje se.

„A ty si myslíš, že to udělám? Jsi jen naivní človíček.“ Sladce se na něj usměji.

„Zklamu tě. Nejsem člověk a teď vypadni, nebo mám snad zavolat Krona?“ Pozvednu obočí.

„Jakého Krona?“ Nechápavě se na mě podívá.

„No, přece prince démonů. Shodou náhod spí jen ob dveře dál.“ Zavrním sladce. Úplně strne a vytřeští oči.

„Děláš si srandu, viď?“

„Ne, nedělá.“ Ozve se z postele Abaddon.

„A být tebou tak bych opravdu šel, Michaeli. Nechceš přeci rozpoutat válku mezi nebem a peklem. Sám moc dobře víš na čí stranu by se v tomhle případě postavil Gabriel.“ Ušklíbne se.

„Tak ty jsi Michael?“ Přivřu oči a prohlídnu si ho od hlavy k patě a obráceně. Musím uznat, že je opravdu hezký. Vysoká vypracovaná postava, dlouhé stříbrné vlasy až k pasu a ty oči. Takovou fialovou jsem u nikoho ještě neviděl. Škoda, že je to takový hajzl.

„Líbím?“ Zavrní namyšleně.

„Ani ne. Vyzáblá postava, vlasy jako pochcaná sláma a oči šejdrem.“ Ušklíbnu se. Abaddon se rozesměje a zezadu mě obejme. Ani jsem si nevšiml, kdy vstal z postele. Přitisknu se k němu a nahnu hlavu na stranu.

„Tak já jdu pro Krona.“ Oznámím šokovanému Michaelovi. Ten se zle ušklíbne.

„Jen jdi.“ Vymotám se z náručí Abaddona, přejdu ke stolku a zazvoním. Okamžitě se přiřítí Kai a pohledem přejede všechny přítomné.

„Kron?“ Pozvedne obočí. Kývnu a on odejde. Michaelovi na tváři zmrzne úšklebek a vražedným pohledem propaluje zvoneček v mé ruce. Za to Abaddon se baví přímo královsky. Mrknu na něj a posadím se na postel. Michaela to přestane bavit a ve chvíli, kdy se otevřou dveře, zaútočí na Abaddona. Ten se útoku vyhne a začne se bránit.

„Dost!“ Zahřmí Kron a vše v místnosti znehybní. Michael pomalu otočí hlavu směrem ke dveřím, kde stojí Kron, a polkne.

„Archanděly Michaeli, jsi v domě upírů a démonů, zde platí naše zákony a podle nich budeš souzen za napadení a mučení.“ Zavrčí autoritativně. Teď bych se mu nechtěl dostat pod drápy. Michael polkne a viditelně se mu rozšíří oči strachem. Kron mávne rukou a všechny nás přenese do sklepení. Tam už je Kain se Sorenem a viditelně nasraným Luciferem a Gabrielem. Ten přejde k Michaelovi a přitáhne si ho k sobě za košili.

„Tak poslouchej, ty demente, Abaddon nevěděl nic o Rafaelově ženě a nikdy ani netušil, že nějakou má. Nestaral se o nás.“ Zavrčí mu do obličeje a pustí ho.

„Ale když tu vesnici nevypálil on, tak kdo?“ Zamrká přemýšlivě.

„To já nevím, ale šikovně to hodil na něho, protože ví, že ho nenávidíte.“ Zavrčí znovu a stoupne si zpět k Luciferovi. Michael teď vypadá jako pořádně zmoklá slepice. Smutně se podívá na Abaddona.

„Můžeš nám to odpustit?“ Zašeptá. Abaddon se zamračí.

„Na to je pozdě.“ Prskne. Jemně ho pohladím po tváři. Okamžitě se uvolní a usměje se na mě. Políbím ho.

„Měl bys o tom aspoň popřemýšlet.“ Zašeptám mu do ucha. Přikývne a podívá se na Michaela.

„Popřemýšlím o tom.“ Zavrčí a otočí se i se mnou k východu.

„Brzy bude svatba, chci, aby na ní byl můj bratr.“ Ozve se ještě a spolu opustíme místnost. 

Trvá další měsíc než jim odpustí mučení a další dva než vůbec začne přemýšlet o odpuštění toho, že ho vyhnali pro nic za nic. Dalo mi obrovskou práci, aby o tom všem začal se mnou mluvit a neuzavírat se do sebe. Bál se, že mu ublížím a tak. Protočím oči a podívám se do zrcadla na sebe. Musím říct, že mi to v bílé opravdu sluší a jsem zvědavý jak bude vypadat Abaddon v krémové. Upravím se kravatu a začnu nervózně přecházek po pokoji. Teď už chápu jak se cítil Akeno před obřadem. Po chvíli někdo zaklepe na dveře.

„Dále.“ Povzdechnu si. Vejde můj otec a usměje se na mě.

„Sluší ti to.“ Pohladí mě po tváři.

„Děkuju.“ Usměji se.

„Připraven?“ Mrkne na mě. Povzdechnu si a kývnu.

„Snad jo.“ Nabídne mi rámě a já se do něj zavěsím. Odvede mě do kaple, kde je jen nejbližší rodina. Velkou svatbu jsme ani nechtěli a Soren to akceptoval. Zhluboka se nadechnu a po jeho boku jdu k oltáři. Abaddon se otočí a okouzleně se na mě dívá. Usměji se na něj a také si ho okouzleně prohlížím. V té krémové vypadá k sežrání. Ani nevnímám, co říká kněz. Jen odpovím své ano, když se na mě Abaddon vyčkávavě podívá. Trochu se proberu, až když mě políbí. Oplatím mu polibek a přijmu gratulace hostů. I hostinu přežiji tak nějak mimo sebe. Jsem totiž napjatý a pln očekávání ze svatební noci. V šest večer mě vezme do náruče a odnese si mě do pokoje, kde mě začne líbat. Oplácím mu polibky a tisknu se k němu. Po chvíli ho začnu svlékat. Nezůstává pozadu a ještě mě vzrušuje. Sténám mu do úst a také ho vzrušuji. Netrvá dlouho a přistaneme na posteli. Nedočkavě si mě začne připravovat a pomiluje se semnou. Přitulím se k němu po tom a políbím ho. Usměje se na mě a oplatí mi polibek.

„Dobrou noc, lásko.“ Pousměje se a zavře oči.

„Dobrou noc.“ Zavrním a chvíli se dívám na jeho spící obličej, než také zavřu oči a nechám se ukolébat do spánku. Teď už vím, že ne všechny domluvené sňatky jsou na škodu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář