Můj svět fantazie

Chvíli na něj nedůvěřivě koukám.

„To je vtip?“ pozvednu obočí. Kai zavrtí hlavou a nervózně se kouše do rtu.

„Jak to tu krucinál našel?“ vyskočím. Místo Kaie mi však odpoví někdo jiný. Někdo koho jsem tu opravdu nečekal.

„Mám špehy všude, synku.“ Ozve se ode dveří. Otočím se tam a spatřím mého stvořitele ležérně se opírat o futra.

„Co tu chceš?“ zašeptám chvějícím se hlasem. Nenávidím se za tu slabost. Kain se odlepí od dveří a přejde ke mně. Podvědomě se od něj trochu odstoupím. Smutně se pousměje a pohladí mě po tváři. Pak si mě přitáhne k sobě a obejme mě. Chvíli se bráním, než se tiše rozpláču a také ho obejmu.

„Šššš, synku, už je dobře.“ Zašeptá mi do ucha a hladí mě po zádech.

„Proč jsi přišel?“ špitnu. Trochu si mě odtáhne a pohladí mě po tváři.

„Protože o tebe mám strach. Jeden démon se rozhodl, že tě chce. Mám strach, aby ti neublížil a neunesl tě.“ Vysvětlí mi.

„To on psal ten dopis od Laruse?“ zašeptám a poprvé od jeho smrti vyslovím jeho jméno. Kain přikývne. Schovám tvář do jeho hrudi a pláču. Drží mě u sebe a hladí mě po zádech. Najednou mě od něho někdo odtrhne a schová do své náruče. Podle pachu poznám Zeina.

„Kdo jste?“ zavrčí.

„Jak jste si dovolil ho rozplakat?“ přivře oči.

„Jsem jeho stvořitel.“ Klidně mu odpoví Kain a prohlíží si ho.

„Kdo jste vy?“ pozvedne obočí a druhou otázku ignoruje.

„Já jsem Zein, jeho partner.“ Ochranitelsky si mě přivine víc k sobě. Kainovo obočí se posune ještě výš a chvíli si mě prohlíží. Pak se usměje.

„Pár dní tu zůstanu, abych ti zajistil potřebnou ochranu, synu. A ty,“ zadívá se na Zeina, „se do toho zapojíš. Jinak ti zaručuji, že odtud hodně rychle zmizíš.“ Vycení na něho zuby. Zein pozvedne obočí.

„Kdo psal ten dopis?“ zeptá se relativně klidně.

„Démon.“ Odpoví mu Kain a posadí se do křesla. Zein jen zavrčí a políbí mě do vlasů.

„Nedovolím, aby ti ublížil.“ Zašeptá mi do ucha. Pousměji se na něj a opřu si hlavu o jeho rameno. Kain se usměje.

„Ještě jsem ho neviděl tak šťastného a spokojeného.“ Zein se také usměje a pohladí mě po tváři.

„Možná to bude tím, že já ho miluji, a nechci ho jen využívat.“ Pokrčí ramenem a posadí se i se mnou na pohovku.

„Nejspíš.“ Souhlasí s ním Kain.

„Kde máš svého manžela?“ zeptám se tiše.

„Kron se právě rozvaluje v jednom z tvých hostinských pokojů. Zkouší, která postel bude nejlepší.“ Protočí oči. Usměji se a prohlížím si svého stvořitele. Za tu dobu, co jsem ho neviděl, se moc nezměnil, leč něco je na něm jiného. Možná to, že se víc usmívá a jeho oči září štěstím. Nikdy jsem ho moc šťastného neviděl. Ale to bude nejspíš tím, že neměl mnoho důvodů být šťastný. Opřu se o Zeina a i mě samotného překvapí, jak je to samozřejmé.

„Zajímá mě, kdo je ten, před kterým si mě přišel ochránit.“ Prohodím po chvíli ticha.

„Démon, už jsem to říkal.“ Pozvedne obočí.

„To vím, ale co je to za démona?“ protočím oči. Zein se napřímí.

„Tohle zajímá i mě.“ Prohodí. Kain si povzdechne.

„Je to jeden z těch výše postavených démonů. Myslím, že se jmenuje Ab…ab…“ Snaží si vzpomenout.

„Abaddon.“ Ozve se ode dveří. Všichni se tam otočíme. Stojí v nich Kron a usmívá se.

„Je to padlý anděl ničení. Poslechne jen mého otce a to ještě ne vždycky. Někde je známí i jako Apollyon.“* Vysvětlí nám.

„Aha, a co tenhle Abaddon po mě chce?“ nechápu. Kron se trochu smutně usměje.

„Chce tě za manžela.“ Kývnu a chvíli přemýšlím.

„A co mu podstrčit nějakého jiného upíra?“ Kain zavrtí hlavou.

„Bohužel, je dost tvrdohlavý a řekl, že si buď vezme tebe nebo tebou stvořeného upíra.“ Povzdechnu si a kývnu. Zein mě obejme a jemně mě hladí po zádech.

„Nedám mu tě.“ Špitne mi do ucha. Už si chci rezignovaně povzdechnout a přijmout to, že se za mě budou bít s tím démonem, když mě něco napadne.

„Budeš se zlobit, Kaine?“ špitnu a podívám se na svého stvořitele. Ten přivře oči a prohlíží si mě.

„Tahle otázka se mi nelíbí.“ Přizná po chvíli a stále si mě prohlíží.

„Dohlídnu na něj, aby ti neublížil.“ Slíbí mi Kron.

„Také si ho pohlídám.“ Zavrčí za mnou Zein.

„Tak mluv.“ Pobídne mě Kain, když jsem už dlouhou dobu zticha.

„Může mít upír děti?“ začnu otázkou. Kain se na mě zamyšleně podívá a po chvíli kývne.

„Myslím, že ano. Ale jen se smrtelnicí. Proč se ptáš?“ zkousnu si ret a zadívám se mu do očí.

„Larus jednou přitáhl ženu. Vypadala hodně zbědovaně, jako kdyby ji předtím někdo znásilnil. Až po hodně dlouhé době mi prozradil, že to byl on, kdo ji znásilnil.“ Špitnu.

„Staral jsem se o ní, než byla relativně v pohodě, tak jak po tom zážitku může být. Nevím proč, ale svedla mě.“ Přiznám a podívám se na svého stvořitele.

„Pak odešla. Hledal jsem jí všude, než jsem ji našel u jejích rodičů. Zrovna měla v náručí miminko a usmívala se. Byla šťastná, tak jsem jí nechal tam, kde byla.“ Kain pokývá hlavou.

„Jak je to dlouho?“

„Osmnáct let.“ Kain kývne a přemýšlivě se zadívá na mě.

„Kdyby byl ten chlapec tvůj, mohl by si vzít Abaddona.“ Zamručí.

„Jak ho najdeme?“ napadne mě. Zein se pousměje.

„Řekni nám adresu, kdes našel jeho matku a my ho pak vystopujeme z toho místa.“ Najednou se zvedne Kron a přejdu k oknu.

„A co když to nebude chlapec ale dívka?“ vysloví to, na co nikdo z nás nechce ani pomyslet.

„Tak to jsme v háji.“ Zamručí Kain.

„Ten démon je jen na muže ne?“ Kron kývne.

„Doufám, že to opravdu chlapec je. Nechci přijít o manžela.“ Zavrčí a otočí se na nás.

„Co tím myslíš?“ zvedne se i Kain a přejde k němu.

„Je silnější, než vypadá, Kaine. Je to padlý anděl a k tomu vládne ničení. Nikdy ho nepřemůžeme.“ Povzdechne si. Kain ho obejme a přitiskne k sobě.

„Něco vymyslíme, uvidíš.“ Zašeptá mu do vlasů. Kron se jen smutně pousměje a tiskne se k němu. Vstanu a odcházím.

„Kam jdeš?“ zajímá se hned Zein.

„Napsat vám tu adresu. Nemůžeme si dovolit ztrácet čas.“ Vysvětlím. Zein kývne a nechá mě odejít. V pracovně jim napíši adresu a zamyslím se. Kdyby to opravdu byla dívka, odešel bych s ním. Nemůžu mu dovolit, aby zabil Kaina a Zeina. Kain je můj stvořitel a Zein? Toho miluji víc než svůj život a chci, aby alespoň on žil svobodně. Láska je možná nádherná, ale krutá a bezcitná. Povzdechnu si a vrátím se do salónku. Podám lístek s adresou Zeinovi a posadím se.

„Vyrazíme hned? Není to moc daleko.“ Podívá se na Kaina. Ten kývne a pustím Krona.

„Kron tu zůstane, kdyby něco. Nejpozději do svítání jsme zpět.“ Oznámí a i se Zeinem zmizí. Povzdechnu si a napiji se krve. Kron si nalije čaj a zamyšleně se dívá do hrníčku.

„Myslíš, že ho najdou?“ zašeptám po chvíli ticha. Kron kývne.

„Jsem si tím jistý.“

„Proč napsal ten dopis?“ zeptám se.

„Kdo? Abaddon?“ pozvedne obočí.

„Jo.“ Kývnu.

„To já nevím. Každý normální démon by přišel a na rovinu by ti to řekl. Ale Abaddon je jiný. Prý byl úplně jinačí, než došlo k jeho pádu. Změnil se a to bohužel k horšímu. Nikdo mu moc nerozumí. Otec se o to pokoušel, ale spíš se s ním pohádal.“ Povzdechne si Kron.

„Je možné, že si myslí, že sňatkem se mnou se dostane zpět?“ nahnu hlavu na stranu. Zavrtí hlavou.

„Toho se už dávno vzdal. Spíš chce jen někoho, kdo mu bude zahřívat postel.“ Ušklíbne se.

„Aha.“ Inteligentně mu odpovím a zadívám se do skleničky s krví.

„Neboj se, dopadne to dobře.“ Přesedne si ke mně a pohladí mě po ruce.

„Proč se to děje jen mně?“ zašeptám nešťastně.

„Když už si myslím, že všechno bude v pořádku, najednou se objeví takovýhle šílenec a všechno zničí.“ Sklopím hlavu, aby neviděl krvavé slzy, které se mi nahrnuly do očí. Povzdechne si a obejme mě.

„Nedovolíme, aby ti ublížil.“

„Jak?“ vzlyknu a tiše se rozpláču. Poslední dobou pláču skoro pořád. Kron mě hladí po zádech a snaží se mě uklidnit. Trvá hodně dlouho, než se vypláču a už jen popotahuji.

„Promiň.“ Špitnu.

„Nic se nestalo, Sorene.“ Pousměje se a pohladí mě po vlasech.

„Děkuju.“ Trochu se od něj odtáhnu a utřu si stopy po krvavých slzách.

„Vůbec nemáš za co.“

„Mám.“ Zašeptám a na jeden lok vypiji zbytek krve ve skleničce. Zvednu se z pohovky a přejdu k oknu. Zahrada u domu je posetá tmou. Pouliční světla z města sem už nedosáhnou. Povzdechnu si a zadívám se na nebe poseté hvězdami. Kdysi z nich lidé věštili budoucnost a náš osud. Zajímalo by mě, jestli alespoň na jedné z nich je život. Vesmír je tak rozsáhlý, že v něm nemůžeme být sami. Nebo snad ano? Stvořil bůh jen nás nebo i jiné světy?

„Krone? Je tvůj otec příbuzný boha?“ nahnu hlavu na stranu. Ten se rozesměje.

„Ne, není. Můj otec byl jedním z andělů, kdysi, než padl a byl vyhnán z nebe. Chvíli se toulal mezi lidmi, než si stvořil svůj vlastní svět.“ Vysvětlí mi s úsměvem. Kývnu a povzdechnu si.

„Postaráš se o Zeina, když s ním budu muset odejít?“ vzhlédnu k němu. Zvážní a pohladí mě po tváři.

„Uvidíme, co přinese budoucnost. Nechci, abychom dělali ukvapené závěry.“ Zavrtím hlavou.

„Slib mi to.“ Trvám si na svém. Povzdechne si.

„Dobře. Slibuji, že se o něj postaráme.“

„Děkuju.“ Pousměji se a znovu se zadívám na nebe. Má pravdu. Uvidíme, co přinese budoucnost. A uvidíme to už brzy.

*http://pekelne.webnode.cz/jmena-od-a/