Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


8. kapitola

Akeno se probudí výjimečně docela brzy. Protáhne se v posteli a zasněně se usměje. Zdál se mu sen o Kaiovi. Energicky vyskočí z postele a začne se oblékat. Přitom přemýšlí, jestli by mu měl opravdu dát šanci. Přeci jenom zasnoubení stále trvá. S tichým povzdechem se dooblékne a sejde na snídani. Kai se na něj překvapeně podívá.

„Cože dneska tak brzy?“ nakloní hlavu na stranu. Akeno pokrčí rameny.

„Ani nevím.“ Pousměje se a zadívá se na Kaie. Ten se ošije a radši mu nalije čaj do hrníčku.

„Jak pak ses vyspal?“ Postaví ho před něj. Akeno se usměje a poděkuje.

„Dobře, a ty?“ upřeně ho pozoruje. Kai se pousměje.

„Já také.“ Kývne a začne jíst. Akeno se pustí také do jídla.

„Co budeš dnes dělat?“ špitne po chvíli ticha. Kai se zamyslí.

„Musím něco zařídit pro pána, a pak asi lenošit, a ty?“ Akeno pokrčí rameny.

„Asi nic. Dneska mám volno.“ Pousměje se. Kai přikývne a poté, co dojí, odnese použité nádobí do kuchyně kuchařce. Akeno vstane a jde za ním.

„Můžu jít s tebou?“ zeptá se a kouše se přitom nervózně do rtu.

„Proč ne? Jdi se obléct, za deset minut u hlavních dveří.“ Akeno přikývne a rychle odběhne do svého pokoje. Obléct se mu trvá celých pět minut. Pak rychle seběhne k hlavním dveřím a čeká na Kaie. Ten přijde o minutu později a s úsměvem mu otevře dveře. Akeno vyjde ven a počká až Kai zavře a zamkne.

„Kam půjdeme?“ Kai se rozhlédne a vyrazí do města.

„Musím s účty za účetní, aby to zpracovala.“ Akeno přikývne a drží se mu po boku. Kai se pousměje a pokradmu se na něj co chvíli podívá. Akeno vypadá uvolněně a rozhlíží se zvědavě kolem sebe. Trvá nejmíň půl hodiny, než se dostanou do středu města a k účetní.

„Počkej tu na mě.“ Usměje se Kai před vchodem a vejde. Ani nedá Akenovi šanci protestovat. Ten jen pokrčí rameny a opře se o zeď vedle dveří. Kai zaklepe a vejde do příjemně působící kanceláře. Podá vedoucí svazek účtů a smluv a zase odejde. Nikdy se moc spolu nevybavovali. Oba dobře věděli, pro koho pracují, ale vzhledem k tomu, že dobře platil, si nikdy účetní nestěžovala. Vyjde z hlavních dveří a usměje se na Akena.

„Nechceš se jít podívat do nějakých obchodů?“ navrhne. Ten radostně přikývne a táhne ho na celkem rušné náměstí. Kai se jen zasměje a nechá ho. Ví, že potřebuje nějaké rozptýlení, když je pořád zavřený v domě. Cestou ještě vybere nějaké peníze z konta, aby Akenovi mohl koupit vše, co se mu bude líbit. Akeno se jako první zastaví u obchodu s oblečením.

„Chceš si nějaké koupit?“ zeptá se Kai s úsměvem. Akeno k němu překvapeně vzhlédne.

„A můžu?“ „Jistě, že můžeš.“ Kývne Kai. Akeno se na něj nádherně usměje, vezme ho za ruku a táhne do obchodu.

„Dobrý den.“ Pozdraví a okamžitě si začne vybírat oblečení. Kai se opře o pult a s úsměvem ho pozoruje. Trvá nejmíň hodinu, než přestane Akeno pobíhat po obchodě a přicupitá k pultu s hromadou oblečení. Kai se narovná a nechá to prodavačku namarkovat.

„Dva tisíce pět set korun, prosím.“ Řekne konečnou částku. Kai to bez řečí zaplatí a vezme tašky. Spolu vyjdou z obchodu.

„Ještě někam?“ Akeno přikývne a táhne ho do dalšího obchodu. Tentokrát s knihami. Kai se pousměje a vejde s ním dovnitř. Rozhlédne se a zamíří do sekce fantasy a sci-fi. Akeno ho následuje a začne si prohlížet knihy v regálech. Po chvíli se uchichtne a vytáhne z regálu malou černou knížečku.

„Podívej.“ Šťouchne do Kaie. Ten se k němu otočí.

„Originální upíří deníky: Hrabě Drákula?“ přečte si název a zasměje se.

„Koupíš mi to?“ upře Akeno na Kaie prosící pohled.

„Tak dobře.“ Povzdechne si Kai a vezme si také jednu knihu. Zaplatí je a vyjdou z obchodu.

„Půjdeme už domů, udělám oběd.“ Usměje se na Akena Kai a vezme ho za ruku. Akeno mu úsměv opětuje a ruku stiskne. Domů dojdou přesně v poledne. Akeno si vezme od Kaie své věci a zaběhne si je uklidit do pokoje. Pak se vrátí do kuchyně pomoct Kaiovi s obědem. Po chvíli ho ale Kai plácne po zadku.

„Jdi si sednout a radši mi čti ty deníky.“ Mrkne na něj. Akeno se smíchem vyplázne jazyk, ale posadí se a otevře knihu.

„Hele hned na obálce je přilepený nějaký složený papír v podobě pergamenu.“

„Co na něm je?“ otočí se k němu od plotny Kai. Akeno ho rozevře a zasměje se.

„Jak si pochutnat na krvi hraběte V. Draculy, autorizovaný rozkládací průvodce po nejšťavnatějších velkých cévách.“ Kai se pousměje a otočí se zpět k plotně.

„Tohle by mohlo zajímat Sorena nebo Zeina.“ Akeno přikývne a zavře knihu.

„Co budeme dělat zbytek dne?“ nadhodí po chvíli ticha. Kai se znovu k němu otočí od plotny.

„A co bys chtěl dělat?“ nahne hlavu na stranu a dívá se na Akena s jasnou otázkou v očích. Ten se pousměje.

„Poznávat tě, když už si tě mám brát.“ Pokrčí rameny. Kai se na něj chvíli dívá bez jediného slova.

„Opravdu by sis mě chtěl vzít?“ zeptá se. Akeno si skousne ret a znovu pokrčí rameny.

„Na to je už pozdě, ne? Musím si tě vzít. Zrušit se to nedá nebo ano?“ trochu smutně se na něj podívá. Kai si povzdechne.

„Nedá. Po tomhle musí následovat svatba.“ Potvrdí mu.

„Pokud ovšem dřív nezemřu.“ Zašeptá si už sám pro sebe. Akeno se na něj zvláštně podívá.

„Půjdu do knihovny si číst.“ Zvedne se a odejde. Kai se za ním smutně dívá. Zamiloval se do něho, ale je tak mladý a navíc se ho pokusil znásilnit. Určitě mu ještě neodpustil. Povzdechne si a otočí se zpět k plotně, aby dovařil oběd. Pokud bude chtít být volný, požádá Sorena, aby ho zabil. Nedokázal by žít s vědomím, že s ním není šťastný. Na to ho příliš miluje. A to si myslel, že jemu se tohle stát nemůže. Osud se mu vysmívá do obličeje. Život je tak krutý a přitom nádherný. Zemře, aby on mohl žít. Jak romantické gesto. Pomyslí si ironicky. Nikdy neměl rád romantická gesta. Možná proto, že byla tak melodramatická. Znechuceně se pro sebe ušklíbne. Vůbec neví, co má dělat. Sám radí Sorenovi, ale se svým životem si neví rady. Odstaví hotové jídlo z plotny a posadí se ke stolu. Dá hlavu do dlaní a utápí se ve svém smutku a vzpomínkách na lepší časy. Trvá hodnou chvíli, než se vzpamatuje a odejde pro Akena. Najde ho v knihovně schouleného v křesle dívaje se do ohně v krbu.

„Oběd je hotový.“ Oznámí mu klidně. Akeno sebou polekaně trhne a podívá se na něj.

„Promiň, co jsi říkal?“ ozve se trochu vyděšeně.

„Oběd je hotový.“ Zopakuje mu Kai, aniž by zvýšil hlas. Akeno přikývne a zvedne se.

„Zatoulal ses v myšlenkách?“ zeptá se Kai a počká, až k němu dojde. Akeno jen znovu přikývne a mlčí. Kai se zamračí a chytne ho za ruku, aby mu neutekl.

„Řekl jsem něco špatně?“ zeptá se a přitáhne si ho k sobě. Akeno se na něj podívá a zavrtí hlavou.

„Nic jsi neřekl a pusť mě.“ Zatahá rukou. Kai zesílí stisk a obejme ho kolem pasu. Jemně ho pohladí po tváři.

„Můžu tě políbit?“ zašeptá. Akeno polkne a po chvíli kývne. Kai se usměje a přitiskne své rty k těm jeho. Něžně si začne hrát s jeho rty a okusuje je. Akeno sám po chvíli vzdychne a rozevře je jako pozvání do té lákavé jeskyňky. Kai toho využije a začne ji propátrávat. Vyzve Akenův jazýček ke hře. Odtrhnou se od sebe, až když jim dojde dech. Akeno se na Kaie usměje celý červený. Ten ho pohladí po tváři.

„Pojď se najíst, a pak můžeš chvíli studovat.“ Pousměje se a odvede ho do kuchyně. Nají se spolu a Akeno odejde do knihovny si číst. Kai se zatím věnuje svým povinnostem, než se probudí Soren jeho pán a ten nejnádhernější upír, jakého kdy viděl. I když je pravda, že je to teprve asi třetí upír, kterého měl možnost spatřit.

 Probudím se jako první a kupodivu se cítím dobře v Zeinově náruči. Opatrně nadzvednu víko rakve a vylezu ven tak, abych ho neprobudil, i když to nehrozí, když ani nezašlo ještě slunce. Vyjdu ze své tajné místnosti a zamířím do koupelny. Cestou se svléknu. V koupelně si napustím vanu, dám si do ní sůl do koupele a vlezu si tam. Vydechnu rozkoší, když dosednu, a uvolním se. Zavřu oči, opřu si hlavu o stěnu vany a relaxuji. Trvá dlouho, než voda začne chladnout a donutí mě tak, abych z ní vylezl. Utřu se a obléknu. Pohled z okna mě ujistí, že ještě slunce nezapadlo. Musí být teprve pozdní odpoledne. Povzdechnu si. Ani si nepamatuji, kdy naposledy jsem se takhle brzy probudil. Znovu si povzdechnu a jdu do salónku. Zvonkem si přivolám Kaie. Rychle přiběhne a dost udiveně na mě kouká.

„Co tu děláš?“ vypálí, když se vzpamatuje.

„Co by, sedím tu.“ Pokrčím rameny a dívám se na něj ne zrovna příjemným pohledem. Kai se omluvně pousměje.

„Přinesu ti skleničku krve.“ Zkusí to napravit. Kývnu.

„To by bylo fajn. Byl jsi u té účetní?“ pozvednu obočí. Přikývne.

„Byl a byl se mnou i Akeno.“ Zvědavě se na něj podívám.

„Ale, on už tě vzal na milost?“ podivím se. Kai se uculí a pokrčí rameny.

„Asi jo. Líbali jsme se.“ Hned mi vyzvoní.

„No vidíš, a tys měl obavy. Dej mu čas, aby si na tebe zvykl, a za pár let si ho vezmeš.“ Pousměji se a popoženu ho pro svou krev. Uchichtne se a donese mi ji. Pak se vytratí. Pomalu popíjím krev do doby, než sem vrazí po západu slunce znovu Kai. Povzdechnu si a zadívám se na něj. Je znepokojený. Zamračím se.

„Děje se něco?“

„Jo.“ Kývne. Pozvednutím obočí ho vyzvu k odpovědi.

„Je tu tvůj stvořitel Kain.“ Oznámí mi.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář