Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


10. kapitola

Vrátili se až těsně před svítáním a Kain měl v náručí chlapce. Zeina jsme poslali si lehnout.

„Je to opravdu on?“ Kain přikývl a pousmál se.

„Tvůj syn. Opravdu ho chceš dát tomu démonovi?“ povzdechnu si a zadívám se na něj.

„A co mám dělat?“ Pokrčí rameny.

„Dát mu ho.“

„Tak vidíš.“ Zamručím a odnesu chlapce do pokoje sousedícího s mou ložnicí. Opatrně ho položím do postele a překryji ho. Má některé mé rysy. Dlouhé blonďaté vlasy po své matce. Možná bude mít i její zelené oči. Na chvíli se posadím k němu a prohlížím si ho. Přemýšlím, jestli mu ho opravdu mám dát. Jenže co mám jiného dělat? Povzdechnu si, jemně ho pohladím po tváři a jdu za Zeinem do rakve. Ještě chlapci samozřejmě napíšu dlouhý dopis a zamknu pokoj. Dám instrukce Kaiovi a konečně si lehnu. Okamžitě si mě přitáhne Zein do náruče a políbí mě do vlasů.

„Všechno dobře dopadne.“ Zamumlá mi do nich a za chvíli spí. Pousměji se a také usnu.

Probudíme se společně ve chvíli, kdy zapadá slunce. Oba se převlékneme, a zatímco jde Zein pro krev, já se vydám za svým synem. Tak zvláštně to zní. Odemknu dveře od jeho pokoje a vejdu. Sedí na posteli a zrovna se vrtá v jídle, které mu přinesl Kai. Vzhlédne, když vejdu a zamračí se na mě.

„Kde to jsem, kdo jste a co po mě chcete?“ napřímí se. Pousměji se a všimnu si, že má skutečně zelené oči.

„Jsi u mě doma a jsem tvůj biologický otec.“

„A co po mě chcete?“ zavrčí a vstane. Přejdu k posteli a posadím se na kraj.

„Jak se jmenuješ?“ prohodím jen tak mimochodem.

„Sebastian.“ Pohodí hlavou.

„Hezké jméno. Víš, jeden démon chce buď mě, nebo mého potomka za manžela. A jelikož jsem už ženatý, tak zbýváš jedině ty. Ale to jsem ti psal v dopise, co jsem ti tu nechal. Četl jsi ho, že?“ Zalapá po vzduchu a trochu vyděšeně se na mě podívá.

„Démon? Jo četl. Já…jak jsem se sem dostal? A co moje máma?“

„Přinesli tě v noci. Tvá máma je v pořádku a doma. Mám tě od ní pozdravovat. Pojď sem.“ Vymyslím si rychle a poklepu rukou vedle sebe. Poslušně si ke mně sedne. Obejmu ho.

„Není tak hrozný, jak si určitě myslíš. Můj stvořitel si vzal jejich prince a je fajn.“ Pousměji se.

„Stvořitel? Co si vlastně zač?“ zadívá se na mě.

„Jsem upír, ale to ti už muselo dojít, když jsi po mně zdědil určité vlastnosti.“ Mrknu na něj.

„Jo.“ Zašeptá a chvíli přemýšlí.

„No tak dobře. Vezmu si ho.“ Povzdechne si a opře se o mě.

„Ale budeš mě navštěvovat, že jo?“ vzhlédne ke mně.

„Samozřejmě, že ano. Kdyby ti ubližoval, tak mi to musíš okamžitě říct, ano?“ Přikývne a váhavě se na mě usměje.

„Tak dojez a obleč se. Oblečení máš v támhleté skříni.“ Ukážu na ni a zvednu se.

„Pak přijď do obýváku. Jen sejdi dolů po schodech.“ Mrknu na něj a odejdu. Sejdu do obýváku, kde už jsou všichni, a naliji si skleničku krve. Posadím se k Zeinovi a usměji se.

„Vezme si ho.“ Všichni si oddechnou a Zein mě ulehčeně obejme.

„Díky bohu.“ Políbí mě. Usměji se na něj a oplatím mu polibek. Pohladí mě po tváři a přitiskne si mě k sobě. Pousměji se a pohladím ho po tváři. Opřu si hlavu o jeho hruď a vychutnávám si tuhle chvíli.

„Jen doufám, že mu neublíží.“ Povzdechnu si.

„Osobně na to dohlédnu.“ Pousměje se Kron.

„Děkuju.“ Kývnu a popíjím krev. Zein mě začne hladit po ruce. Usměji se na něj.

„Až se nají, přijde dolů. Kdy má přijít ten Abaddon?“ Kain se podívá na hodinky, a pak zpět na mě.

„Za hodinu je tu.“

„Tak brzy?“ povzdechnu si.

„Chtěl jsem s ním strávit nějaký čas.“ Smutně zašeptám.

„Strávíš, až do svatby zůstane tady.“ Ozve se Kron. Vzhlédnu k němu.

„Proč to děláš?“ zmateně se na mě podívá.

„Co?“

„Proč mi pomáháš? Byl jsem na tebe hnusný a pokusil se tě zabít, tak proč?“ vysvětlím. Pokrčí rameny.

„Protože ses změnil a vím, že tě ovládal Larus. Navíc, Kain tě má rád. Ať už chceš nebo ne, jsi jeho syn. Odpustil ti.“ Pousměje se. Sklopím hlavu a zadívám se do skleničky se zbytkem krve. Zein mě pohladí po tváři a obejme mě. Už chce něco říct, když se na schodech ozvou kroky. Všichni se tam otočíme. Je to můj syn. Vzal si na sebe černé džíny a k tomu černou košili. Vypadá v tom opravdu nádherně. Usměji se na něj. Váhavě mi úsměv oplatí a prohlédne si všechny, co tu sedí. Sejde až dolů a posadí se ke mně na pohovku. Pohladím ho po ruce a povzbudivě mu ji stisknu.

„Máš žízeň?“ zeptám se ho tiše. Zavrtí hlavou.

„Měl jsem krev včera. Musím ji pít jen jednou za týden.“ Špitne.

„Dobře.“ Kývnu a představím mu ostatní. Stydlivě je pozdraví a kouše se do rtu.

„Jak to bude?“ špitne po chvíli ticha.

„Bude to formální žádost o ruku. Přijde, přednese svou žádost, my ji zvážíme a no…musíme ji schválit. Chvíli tu zůstane a pak odejde.“ Ujme se slova Kain.

„Kde zůstanu do svatby?“ vzhlédne ke mně.

„Tady.“ Pousměji se. Přikývne.

„Mohl bych pak navštívit mamku a vysvětlit jí to?“ zeptá se váhavě. Podívám se na Kaina. Ten pokrčí rameny a po chvíli kývne.

„Dobře.“ Svolím. Nádherně se na mě usměje a přitulí se ke mně.

„Já…..jak ti mám říkat?“ vzhlédne ke mně těma nádhernýma očima, které má po matce.

„Jmenuji se Soren. Nečekám, že mi začneš říkat tati.“ Obejmu ho. Přikývne.

„Můžu se tě na něco zeptat?“ Pozvednu obočí.

„Klidně.“ Pokrčím rameny. Je nějak moc zvědavý.

„Kdo byl ten muž, co mi přinesl jídlo?“ Pousměji se.

„Jednou jsem mu zachránil život. Od té doby pro mě pracuje.“

„Je tu ještě nějaký člověk?“ Přikývnu.

„Jeho snoubenec.“ Kývne a zmlkne.

„Bereš to nějak moc v klidu.“ Ozve se Kain a pozoruje mého syna. Ten se zhluboka nadechne.

„Máma mi všechno řekla. Co předcházelo mému narození i o té noci, co byli spolu.“ Pokrčí rameny.

„Tak nějak věděla, že dřív nebo později si pro mě přijdete. Nepatřím do světa lidí, ale ani do toho vašeho.“ Povzdechne si. Kain si přesedne k nám a pohladí ho po ruce.

„Patříš tam, kde se budeš cítit v bezpečí a milovaný. Nezáleží na tom, kdo jsi.“ Mrkne na něj. Pousměji se. Tohle říkal i mě.

„I když to znamená, že už nikdy neuvidím mamku a všechny, které jsem znal?“ špitne Sebastian. Kain přikývne.

„Budu o tom přemýšlet.“ Pousměje se můj syn. Už chci něco říct, když mě přeruší plameny uprostřed místnosti. Abaddon přichází. Kain se napřímí a stiskne mému synovi ruku. Trochu si povzdechnu a také se posadím rovně. Zein vyhledá mou ruku. Ví, že teď potřebuji podporu. Z plamenů vyjde démon v lidské podobě. Musím říct, že na sebe bere podobu opravdu hezkého muže vysoké vypracované postavy. Dlouhé černorudé vlasy mu sahají do pasu. Pohledný obličej, z něhož žhnou žluté kočičí oči a smyslné rty. Pozvednu obočí a vstanu. Přeměří si nás pohledem a zastaví se na Kronovi. Ten také vstane.

„Princi.“ Skloní mírně hlavu Abaddon a zadívá se na mě.

„Nejspíš asi víte, proč jsem tady. Přišel jsem tebe nebo tvého potomka požádat o ruku.“ Z jeho pohledu mě zamrazí. Takový ledový pohled jsem neviděl ani u svého stvořitele. A tomuhle mám dát svého syna?

„A co se stane, když odmítnu ti dát svého potomka?“ přivřu oči.

„To neuděláš, protože pak se nebudu ptát. Prostě si ho vezmu. Záleží jen na tobě. Mám si ho přivlastnit a zacházet s ním jak s hračkou?“ skoro zavrní. Musím říct, že i když je démon, má hedvábný hlas. Skoro bych ani nepoznal, že je to padlý anděl. Zhluboka se nadechnu.

„Dobře. Zvážíme to.“ Podívám se na svého stvořitele s mírnou panikou v očích. Postaví se a stiskne mi rameno.

„Proč se neposadíš, Abaddone?“ otočí se na hosta.

„Nabídl bych ti něco k pití, ale máme tu jen krev.“ Omluvně se usměje.

„To je dobré.“ Posadí se do křesla a zadívá se na Sebastiana. Ten si ho prohlíží dost šokovaně. Kain se na mě podívá a hlavou pohodí směrem k salónku.

„Omluv nás prosím na chvíli.“ Znovu se usměje na Abaddona a nasměruje mě tam. Zavře za námi dveře a posadí se.

„Já mu ho nemůžu dát, Kaine.“ Posadím se a dám hlavu do dlaní. Pohladí mě po zádech.

„Nemáš na výběr. Buď mu to odsouhlasíš a budeš přítomen u jejich schůzek nebo si ho prostě unese a udělá z něho svou hračku.“ Zničeně se na něj podívá.

„Kdo stanoví datum?“ zašeptám.

„My.“ Pousměje se.

„Co takhle za rok?“ mrkne na mě.

„Za ten rok se toho může stát.“ Pousměji se a konečně pochopím, o co mu jde. Abaddon to klidně za rok může zrušit. Nebo my. Kývnu a vstanu.

„Tak jo.“ Otevřu s hlubokým nadechnutím dveře a vejdu do obýváku. Všichni se na mě otočí.

„Přijímám tvou žádost o ruku mého syna.“ Abaddon přikývne.

„Už jste stanovili datum nebo to necháte na mě?“ nakloní hlavu na stranu. Usměji se.

„Stanovili. Přesně za rok.“ Posadím se k Sebastianovi a vezmu ho za ruku. Stiskne mi ji. Abaddonovi se v tváři mihne vztek, ale nic s tím nemůže udělat.

„Dobře. Budu svého snoubence navštěvovat.“ Oznámí mi a podá Sebastianovi krabičku. Ten se nejdřív podívá na mě a poté, co kývnu, si ji vezme a otevře. Zalapá po vzduchu a vytáhne na světlo diamantový zásnubní prsten. Abaddon mu ho vezme a nasadí. Nemůžu s tím nic dělat. Tak rád bych ho napomenul, aby na mého syna nesahal, ale copak můžu? Právě jsem mu odsouhlasil svatbu s ním. Počkám, až se vyřídí formality a ten zpropadený démon odejde. Kain pošle mého syna spát a sám odejde i s Kronem. Nejspíš, aby nám dal soukromí. Zein mě pustí a vezme mě jen za ruce.

„Jak se cítíš?“ zeptá se mě tiše.

„Jako kdybych právě prodal vlastní krev na černém trhu.“ Povzdechnu si.

„Třeba se do něho zamiluje.“ Pousměje se optimisticky a vezme mě do náruče. Zvědavě se na něj podívám.

„Jdeme spát.“ Vysvětlí mi a odnese mě do pokoje. Jenže místo do rakve mě položí do postele.

„Ještě jsme se nemilovali, lásko.“ Zavrní a začne mě svlékat. Pousměji se a také ho svléknu. Přitáhnu si jeho hlavu k sobě a začnu ho líbat. Jsem rád, že ho mám a že mi pomohl zahojit mé roztříštěné srdce. Jeho ruce se rozeběhnou po mém těle a já mu začnu vzdychat do úst. Svou rukou vyhledám jeho penis a začnu ho vzrušovat. Netrvá to moc dlouho. Odtrhne se od mých úst a rty se přesune na krk. Po chvíli z něj sjede na hruď, kde vezme do úst mé bradavky. Zasténám a sevřu v rukou prostěradlo. Pousměje se a putuje ještě níž. Jazykem hravě vjede do pupíku, a pak mě vezme do úst. Vykřiknu a prohnu se. Využije toho a prstem vnikne do mé dírky. Trochu se stáhnu, ale pak se zas uvolním, když mě začne kouřit. Sténám a v zápalu rozkoše si ani nevšimnu, že do mě pronikl dalšími dvěma a začal mě roztahovat. Uvědomím si to, až když je ze mě vytáhne a pustí mě z úst. Natáhne se ke mně a políbí mě. Oplatím mu polibek a obejmu ho kolem krku. Dá si moje nohy kolem pasu a začne do mě pronikat. Vykřiknu, jak to zabolí, prohnu se a zatnu mu nehty do paží. Trochu sykne a pohne se, aby byl ve mně celý. Pak se přestane hýbat a dává mi čas na přizpůsobení se. Po chvíli to přestane tolik bolet a tak se zvědavě pohnu. Zasténám, když mi to přinese netušenou slast. Usměje se a začne do mě přirážet. Vycházím mu vstříc a ukradnu si jeho rty. Líbá mě a ve chvíli, kdy cítí, že už bude, vezme můj penis do ruky a začne ho mnout v rytmu přírazů. Trvá opravdu jen chvíli, než společně vyvrcholíme. Opatrně ze mě vyjde a lehne si ke mně. Obejme mě a přikryje nás. Políbí mě do vlasů a začne mě hladit. Je to lepší, než kdyby mi šeptal ty sladké blbosti, co vždycky šeptal Larus. Protože takhle vím, že mě opravdu miluje a nevyužívá mě. Zavřu spokojeně oči a nechám se pohltit spánkem. Teď už vím, že jsem udělal dobře, když jsem ho neodehnal. Doufám, že spolu strávíme věčnost, protože to je to, co chci. On je můj smysl života.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář