Jdi na obsah Jdi na menu
 


Epilog

Stál jsem u okna v obrovském domě na předměstí Paříže a koukal se ven. Ares s Armandem seděli na pohovce a trpělivě čekali. Od smrti Briana už uběhlo několik staletí. Armand mě donutil hned po tom, co se Ares probral, ho přeměnit. Nijak zvlášť jsem neodporoval. Byli to těžké časy. Briana jsme pohřbili týden po jeho smrti. Pak jsem zašel za Asmonem, aby mi poradil. Vrátil jsem se s nadějí v mrtvém srdci. Nic jsem těm dvěma neřekl. Myslí si, že chci cestovat. Nijak jim to nevyvracím, jen bych jim dal zbytečnou naději.

Najednou se v přízemí našeho domu ozve hluk. Pozvednu obočí a i s Armandem a Aresem se jdu podívat, co se děje. Naše stráž drží mezi sebou sotva třináctiletého kluka. Zastavím se těsně před ním a zvednu mu za bradu obličej. V té chvíli se usměju. Na mě se totiž dívají vzteklé oči Briana.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Hezká série

(Daf, 8. 12. 2022 22:01)

teda dvojsérie. Užil jsem si to a jsem rád, že dobro zvítězilo. Trochu mne překvapilo soužití upírů a vlkodlaků, ale proč ne, je to milé. Škoda, že to nefunguje i mezi lidmi.

.....

(zz, 8. 3. 2015 0:03)

nadhera ... len píš ďalej ...

:)

(Ai, 4. 1. 2015 3:09)

už se těším na nové povídky :)