Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


9. kapitola

„Lakymu se rozsvítili oči podivným světlem a nadšeně ještě zrychlil. Vjel na nádvoří první a já hned za ním. Asmon naši skupinku uzavíral. Seskočili jsme z koně a Asmon ihned zamířil dovnitř. Následovali jsme ho. Nemělo smysl odkládat nevyhnutelné.  Asmon zamířil do své pracovny. Jakmile vešel, posadil se za stůl a čekal, až se posadíme do židlí před ním.

„Tak, vzhledem k tomu, jakou si mi způsobil starost, Laky, máš domácí vězení.“ Můj stvořitel přikývl a čekal.

„Jaspere dostaneš pokoj vedle Lakyho, máš také domácí vězení. Nesmíte ze svého pokoje. Ty, Jaspere, budeš chodit dvakrát týdně k Lakymu na lekce. Vždy pro tebe někdo přijde. Jinak nesmíte opustit pokoje.“ Oba jsme přikývli na znamení, že jsme rozuměli.

„A mimochodem, máte ho dva měsíce. Jídlo vám vždy někdo přinese.“ Můj stvořitel zasténal. Plně jsem ho chápal. Dva měsíce jen v pokoji? Podíval jsem se na něj s porozuměním v očích. Sám nás odvedl z pracovny do našich pokojů. Nejdříve mě, aby Laky viděl, že opravdu mám pokoj u něj. Vešel jsem tedy do pokoje a zastavil se hned za dveřmi. V nich cvakl zámek, jak mě zamkl. Vzdychl jsem a prohlédl si svůj pokoj. Naproti mně bylo velké francouzské okno a u něj stála velká manželská postel. Naproti ní byl krb a u něj stála dvě křesla a mezi nimi byl malý konferenční stolek. U zde vedle dveří stála knihovnička plná nějakých knížek, které jsem neznal. Sedl jsem si do křesla naproti zapálenému krbu a díval se do ohně.

Chvíli bylo ticho a já se oddával svým myšlenkám a pak jsem uslyšel hluk odvedle. Překvapeně jsem se zvedl a opatrně přešel ke zdi, kde by měl být Lakyho pokoj. Uslyšel jsem hádku těch dvou a pak rvačku. Pozvedl jsem obočí. Ti dva jsou jak kočka a pes. Jsem zvědavý, kdy se udobří a nakonec se vezmou. Opřel jsem se rukou o zeď a čekal až ztichnou. A pak jsem to ucítil. Spáry dveří. Opatrně jsem přes ně přejel rukou a nahmatal nenápadnou kliku. Vzal jsem za ní, pootevřel dveře a podíval se opatrně, co dělají.

„Pořád zapomínám, že ty si nezkrocený. Ale neboj, to napravíme. I když někdy tu tvojí nezkrotnost mám rád.“ Říkal zrovna Asmon a neopatrně pustil Lakyho ruce. Ten na nic nečekal a jednu mu vrazil. Asmon vyplivl krev a pak se nebezpečně podíval Lakymu do očí. Nic neříkal. Pak ho vytáhl na nohy a serval z něj oblečení. Byl jsem připravený mu jít na pomoc, kdyby chtěl udělat to, na co jsem myslel. Laky se bránil, ale proti Asmonovi neměl šanci. Ten ho obrátil zády k sobě a chystal se ho znásilnit. Už už jsem chtěl vystartovat ze svého úkrytu, když promluvil Laky.

„Ne, prosím.“ Zašeptal tak vyděšeně až mi ho bylo líto. Asmon se na něj přilepil a zasmál se.

„Tak nejdřív se semnou pereš a pak, když tě chci potrestat, tak prosíš?“ Pak ho obrátil k sobě. Laky měl sklopené oči a odmítal se na něj podívat. Zřejmě mu to vadilo, protože mu za bradu zvedl hlavu. Nevím, co viděl v jeho očích, ale poodstoupil od něj. Sehnul se a sebral ze země plášť. Zabalil do něj Lakyho a přitiskl si ho k sobě. 

„Omlouvám se. Nechtěl jsem, aby to zašlo až tak daleko. Miluju tě a rve mi srdce, když tě vidím ve společnosti jiných, jak se s nimi bavíš a mě přitom ignoruješ.“ Zašeptal do jeho vlasů. V jeho hlase bylo tolik smutku a bolesti. Laky zřejmě už mojí pomoc potřebovat nebude. Smutně jsem se usmál a opatrně zavřel spojovací dveře. Z knihovničky jsem si vzal nějakou knihu a začal číst. Zvuky od vedle jsem se pokoušel ignorovat.

Byl jsem tu už zavřený tři týdny a mé učení šlo jak na drátkách. Každý den mi někdo přinesl sklenici krve. Ještě dvě lekce a budu umět všechno. Asmon se viditelně na to těšil. Nevím, co mu na mě vadilo. A ani jsem se po tom nepídil. Vlastně mi to bylo jedno. Řešil jsem jediné. Kam půjdu až mě odsud vyžene. Slyšel jsem jak každý den za Lakym chodí Asmon a také jsem slyšel, co spolu dělají. Viděl jsem jak chřadne. Asmon se o něj viditelně moc nestaral. Jen si přišel užít. To se změnilo po dvou týdnech. Byl najednou aktivnější, víc se zapojoval do konverzace. Jen mi to jeho básnění o Asmonovi občas lezlo na nervi. Uběhl měsíc a já se naučil vše. Asmon mě jednoho dne přišel navštívit do pokoje.

„Dneska odejdeš.“ Zavrčel na mě příkře. Přikývl jsem. Nemělo smysl se s ním hádat.

„Odnes si odtud vše, co budeš potřebovat, a už se nevracej.“ Znovu jsem přikývl a pomalu začal balit. Díval se na mě. Po chvíli mě to začalo znervózňovat. Ošil jsem se.

„Ještě něco?“ Zeptal jsem se po chvíli.

„Kdo je tvůj otec?“ Jen jsem pozvedl obočí.

„Proč?“ Na co to chce vědět? Pokrčil rameny.

„Můj bratříček má levobočka, viď?“ Přikývl jsem.

„Ale neví o tom.“ Pozvedl obočí a čekal.

„Znásilnil mou matku při úplňku.“ Ušklíbl se.

„Jdi už.“ Šel jsem tedy. Na nádvoří mi dali ještě koně a krev tak na týden. Nasedl jsem tedy na něj a pomalým krokem jsem odjel z hradu. Vůbec jsem nevěděl, kam mám jít. Tak jsem se asi půl roku potloukal po světě. Než mě objevili vlkodlaci. Tedy král vlkodlaků si pro mě přijel osobně. Zbytek roku jsem strávil u něj. Nevím, co se mnou dělal, ale skoro nic si z toho nepamatuju. Zřejmě našel způsob, jak mě ovlivnit. Jak si mě podrobit aniž by mě musel mučit. Vzbudil jsem se až když mi Asmon zadržel ruku. Překvapeně jsem se podíval na ruku na té své a pak jsem se podíval na Asmona. Donutil mě pustit Lakyho, vlastně ani nemusel. Jakmile jsem zjistil, že držím Lakyho pod krkem, okamžitě jsem ho pustil. Asmon mi zkroutil ruce za záda.

„Co s nimi?“ Optal se někdo. Nezajímalo mě, kdo to je. Stál jsem se svěšenou hlavou a tiše vyčkával. I když jsem nevěděl, co jsem udělal, věděl  jsem, že jsem v něčem pomohl králi vlkodlaků a teď mě čeká trest. Mlčel jsem, když se Laky obrátil na mě.

„Pohřbít do neoznačeného hrobu. Jeho svázat a otočit hlavou dolů. Rakev opatřete stříbrnými řetězy.“ Vynesl nade mnou rozsudek. Pak mě vyvlekli ven a nejdřív popravili krále a pak se začali věnovat mě. Nejdříve mi zavázali ruce a donutili mě si vlézt do železné bytelné rakve a lehnout si na břicho. Slyšel jsem jak mi do ní něco dali a pak zavřeli víko. Zachrastili řetězy jak je obmotávali kolem rakve. Zvedli ji a někam mě odnášeli. Po hodně dlouhé době ji hodili do nějaké jámy. Po mých lících steklo pár krvavých slz ve chvíli, kdy mě pohřbívali. V té chvíli jsem si uvědomil, že už možná nikdy neuvidím nebe poseté hvězdami, už neochutnám krev.“ Zde jsem skončil. Konec jsem spíše šeptal a mluvil sám k sobě než k nim. Bolelo to. Najednou mě objali něčí paže. Otočil jsem se. Byl to Armand. Usmál jsem se na něj a políbil ho. Polibek mi opětoval.

„Briane, nechal bys nás prosím o samotě?“ Zeptal jsem se našeho čerstvě adoptovaného syna. Přikývl a odhopkal ven. Začal jsem Armanda intenzivně líbat a posouval jsem nás k posteli. Během vyprávění konce jsem totiž přešel k oknu a díval se ven. Začal jsem ho svlékat a hladil jsem každý kousek objevené pokožky. Sténal mi do úst. Ares se k nám přidal a svlékal mě. Došli jsme k posteli a já teď už nahého Armanda položil do peřin. Ares si sedl za něj. Líbal jsem každou část jeho těla, než jsem se zaměřil na jeho přirození. Ares si ukradl jeho rty a stále ho líbal. Po chvíli, kdy jsem si už myslel, že je připravený a uvolněný jsem do jeho dírky strčil prst. Napjal sel, ale pak se uvolnil. To zasáhl Ares, začal si hrát s jeho bradavkami. Vytáhl jsem ho a po chvíli do něj strčil dva. Začal jsem ho roztahovat. Po chvíli jsem je vytáhlo. Zakňoural. Usmál jsem se a nasměroval svůj penis do jeho otvůrku. Ares se napřímil a udělal mi tak místo, abych ho mohl začít líbat. Za stálého líbání jsem do něj pronikl. Chvíli jsem počkal a pak přirazil. Zasténal mi do úst a pohnul se. Vzal jsem to jako znamení a začal se pohybovat. Přirážel proti mně a sténal. Odtrhl jsem se od jeho úst. Zastoupil mě Ares a líbal ho. Začal jsem si hrát s jeho bradavkami a rukou jsem vzal jeho penis. Vykřikl a začal se pohybovat rychleji. Nechal jsem ho, aby udával tempo. Vyvrcholili jsme společně. Vyklouzl jsem z něho. Usmál se na mě a pak se vrhl na Arese. Strhal z něj oblečení a pak mě očima pobídl, abych si ho vzal. Přesunul jsem se k nim a začal Arese líbat.

Armand se přemístil k jeho hlavě a hladil ho po vlasech. Já si začala hrát s jeho tělem. Byl už vzrušený po tom, co se díval na nás. Přesunul jsem se tedy k jeho chloubě a vzal ho do úst. Zasténal. Armand si ukradl jeho ústa a tak udusil jeho steny. Zatímco jsem mu ho kouřil, zasunul jsem mu do dírky prst. Ztuhl a k jeho uvolnění jsem potřeboval i Armanda. Bylo vidět, že tohle dělá poprvé. Bál se. Cítil jsem jeho strach. Jednou rukou jsem ho začal hladit po stehně a stále jsem si hrál s jeho penisem. Nakonec se uvolnil. Strčil jsem mu k prvnímu druhý prst a začal ho roztahovat. Po chvíli začal sténat a přirážet k prstům. Vyndal jsem tedy a ústa opustila jeho penis. Zklamaně zakňučel. Oba jsme se zasmáli a já nasměroval svůj penis k jeho otvůrku. Začal jsem do něj pronikat. Prohnul se v zádech a vykřikl bolestí. Okamžitě jsem přestal a oba jsme ho začali hladit a utěšovat. Po chvíli se uvolnil na tolik, abych mohl pokračovat. Ve chvíli, kdy jsem v něm byl celí, přestal jsem se hýbat. Čekal jsem, kdy si na mě zvykne. Rukama jsem ho laskal po celém těle. Jeho ústa si znovu ukradl Armand. Sám se pohnul po chvíli. Zastavil jsem ho a pohnul se sám. Zasténal Armandovi do úst a přirazil proti mně. Začal jsem se pohybovat a po chvíli i laskat jeho penis. Sténal nepřetržitě. Armand ho nechal nadechnout a ústy se přesunul na jeho krk. Vyvrcholil chvíli přede mnou. Vyvrcholil jsem okamžik po něm a vyklouzl z něj. Lehl jsem si k nim. Oba si lehli každý z jedné strany a hlavy si položili na mou hruď. Hladil jsem je. Ares se po chvíli přes nás přehodil deku. Zřejmě mu už byla zima. Armand zívl.

„Proč každý chce ochranu upíra?“ Zeptal jsem se po chvíli přemýšlení.

„Protože jen upíři dokáží zpacifikovat vlkodlaka.“ Odpověděl Ares. Pozvedl jsem obočí a čekal až bude pokračovat. Povzdechl si.

„Vlkodlaci chtějí vládnout lidem a vyhlásili nám válku.“ Pobaveně jsem zavrtěl hlavou.

„Budeme muset najít Asmona s Lakym.“ Odtuším. Oba se na mě s obavou podívají.

„Proč?“

„Protože jen oni dokáží králi vlkodlaků natlouct rozum zpět do hlavy.“ Odtuším. Oba se zasmějí a uvelebí se zpět na mé hrudi. Ležíme takhle asi hodinu než do místnosti vejde Brian. Kývnu mu na pozdrav a opatrně se vysoukám zpod mých milenců. Oba něco nespokojeně zamručí, ale spí dál. Obléknu se a pokynu mu, aby šel spát k nim. Přikývne a svlékne se. Políbím ho na čelo a popřeji mu dobrou noc. Usměje se na mě a hupsne k nim. Tiše je pozoruji další hodinu než vyjde slunce. Ve chvíli kdy se oni probouzejí, já už dávno spím.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář