Můj svět fantazie

Vzbudí mě třesení. Někdo mi třese ramenem. Zavrčím a otevřu jedno oko. Pak zmateně otevřu druhé. Kde to jsem. Tohle není rakev, ve které jsem hnil posledních několik desítek let. Najednou se mi vybaví vzpomínky na minulou noc a já se zaměřím na návštěvníka. Je to Armand. Pozvednu obočí. Armand pokrčí rameny.

„Klepal jsem.“ Obhájí se.

„A to ti mám věřit?“ Odpovím s pochybnostmi v hlase. Armand se na mě zlobně podívá.

„Co se na mě tak díváš?“ Zavrčím.

„Co si mám jako myslet, když bez mého vědomí vstoupíš do mého pokoje a saháš na mě.“ Jeho vražedný pohled přidá na intenzitě. Nic neříká, jen se na mě dívám. Bavím se tím. A když mě už probudil, tak proč si neužít. Vymrštím se, popadnu ho a stáhnu k sobě do postele. Svou upíří mocí ještě zablokuji dveře, aby sem nikdo nevlezl v nejlepším. Nezmůže se na nic. Jen jeho pohled se z vražedného přetvořil na šok a pak strach. Usměji se na něj a pak ho začnu líbat. Nejdříve se brání, ale pak se přidá. Začnu mu knoflíček po knoflíčku rozepínat košili. Jakmile je rozepnutá, nenápadně mu ji stáhnu. Pak se sehnu k jeho hrudi, vezmu jeho bradavku do pusy a začnu ji cumlat. Začne sténat rozkoší. S druhou si hraji rukou. Druhou rukou se vydám k jeho rozkroku, kde ho stisknu. Vykřikne a roztřese se. Začnu mu rozepínat a stahovat kalhoty i se spodním prádlem. Sám mám na sobě jen spodní prádlo. Jeho ruka mě najednou zarazí. Zvednu hlavu od jeho hrudi, kterou jsem poséval polibky. Má vyděšený pohled a z očí se mu koulejí slzy.

„Ne, prosím.“ Zašeptá. Vytáhnu se k němu a políbím ho. Sice mi polibek oplatí, ale plakat nepřestane.

„Copak je?“ Začnu mu slíbávat slzy.

„Já……já, nechci.“ Zašeptá a v jeho očích se objeví panika. Pozvednu obočí a přikývnu. Pomalu z něj slezu a přitáhnu si ho do náruče. Přitulí se ke mně a hlavu si položí na mou hruď. Pořád cítím jeho slzy.

„Co se stalo?“ Zašeptám, tak aby to slyšel jen tak tak, a mohl to ignorovat.

„Znásilnili mě.“ Vzlykne. Cítím jak mě zaplavuje vztek. Nechápu se. Chtěl jsem ho jen využít. Ale jak vidno, mé srdce si dělá, co chce. Ta představa, jak si ho bere někdo jiný a ještě proti jeho vůli, mě bolí. Nejspíš jsem se do něj zamiloval. A na to mi stačil jen jeden jediný pohled do jeho očí.

„Nedovolím, aby ti znova ublížili.“ Zašeptám mu do ucha a políbím ho do vlasů. Zvedne ke mně své oči. Jasně v nich vidím naději. Usměji se na něj. Takhle ležíme několik minut než někdo zaklepe na dveře. S povzdechem vylezu z pod něj, obléknu se a otevřu. Za dveřmi stojí ta samá dívka, co mě včera odvedla do koupelny.

„Přeješ si?“ Pozvednu obočí. Zářivě se na mě usměje a koketně zamrká očima.

„Otec tě prosí, abys došel dolů.“ Přikývnu a zavřu dveře. Otočím se k posteli. Armand tam sedí a dívá se na deku. Přejdu k němu.

„Copak se děje?“ Smutně se na mě podívá.

„Tys to nemyslel vážně, že?“ Skloním se k němu a jemně ho políbím na rty.

„Samozřejmě, že myslel. Od teď si můj a nedovolím, aby ti kdokoliv ublížil.“ Celý se rozzáří.

„Tak pojď. Potřebují se s tebou na něčem domluvit. Kde mám košili?“ Zasměji se a ukážu ke skříni, kde se válí na zemi. Smutně se na mě podívá a zamrká očima. V duchu zaúpím. Tohle mi dělá schválně.

„Podáš mi ji?“ Přikývnu a podám mu ji. Obleče se a vyleze z postele. Pak se zarazí.

„Proč si nespal v rakvi?“ Pokrčím rameny.

„Od jisté doby je nemám rád.“ Zamumlám. Chápavě přikývne a k mé radosti to nerozebírá. Ještě než vyjdeme z pokoje si ho přitáhnu do náruče. Zvedne ke mně hlavu a vyčkává.

„Kdo ti to udělal?“ Zeptám se. Polkne a oči se mu zalijí slzami.

„Myslel jsem, že je můj přítel. Byl to syn zdejšího mlynáře.“ Šeptá a čelo si opírá o mou hruď. Cítím jak mi slzy promáčí košili.

„Ššššš, jen se vyplač, maličký.“ Začnu ho hladit po zádech a vlasech. Po chvíli se jakž takž uklidní.

„V pořádku?“ Zeptám se a trochu ho oddálím od sebe. Přikývne a hřbetem ruky si utře tváře a oči. Zvednu mu hlavu a políbím ho na rty. Zoufale mi ho oplatí. Po chvíli se od sebe odtrhneme.

„Tak pojď. Nebo nás ukamenují.“ Přikývne a vyjde ze dveří. Následuji ho a cestou ho vezmu za ruku a propletu si s ním prsty. Zrudne, rozpaky neví kam s očima, ale stisk mi opětuje. Vejdeme do lokálu ruku v ruce. Všichni otočí hlavu naším směrem a začnou zírat. Najednou uslyším vzlyk. Otočím tím směrem hlavu. Ta holčička, co na mě před chvílí dělala oči, teď běží vzlykající pryč. Hospodský se na mě vražedně dívá. Pobaveně je všechny pozoruji a aby si měli o čem povídat, přitáhnu si Armanda do náruče a před všemi ho políbím. Opětuje mi polibek. Odtrhnu se od něho až, když cítím, že mu dochází vzduch. Omámeně se na mě dívá. Vezmu ho za ruku a odtáhnu do kouta ke stolu. Posadím ho, co nejblíže ke mně. Po chvíli přicupitá nějaká žena a postaví před Armanda jídlo. Na mě se ani nepodívá a odejde. Armand nabere na vidličku jídlo. Těsně před tím, než si strčí do pusy, mu zastavím ruku. Jasně z toho cítím jed. Překvapeně se na mě podívá.

„Je to otrávený.“ Syknu mu do ucha. Znechuceně vidličku odloží a rozhlédne se. Všichni se na něj vyčkávavě dívají a ve tvářích mají zapsané jen vztek a nenávist. Rozhodnu se ve vteřině. Armanda vytáhnu na nohy a popostrčím ho k venkovním dveřím. Ohlédne se za mnou, ale nezastavuje. Přejdu k hostinskému a na stůl mu hodím klíče k mému pokoji. Pak se na něj pohrdavě podívám a odejdu z hostince s Armandem.

„Je tu někdo komu věříš?“ Zeptám se ho. Přemýšlivě si promne čelo.

„Snad Ares, je to můj nevlastní bratr.“ Zamumlá. Pokývám hlavou na souhlas.

„Veď mě.“ Zamíří na druhý konec vesnice. Zvědavě se rozhlížím kolem sebe. Za svůj život jsem ještě nebyl v lidské vesničce na povrchu. Narodil jsem se, když lidé žili v podzemí. Zastaví se až na konci a zaklepe na dveře. Za chvíli se otevřou a z nich vykoukne rozcuchaná hlava Arese. Nejdřív se zmateně podívá na Armanda pak na mě.

„Co potřebuješ?“ Zeptá se.

„Můžem dál? Nerad bych to rozebíral venku.“ Zamumlá Armand. Ares přikývne a pustí nás dál.

„Tak co se děje?“ Zeptá se, jakmile si sedneme ke stolu v jídelně.

„Před chvílí se mě pokusili otrávit.“ Objasní to Armand. Ares na něj vytřeští oči.

„Já jsem ti říkal, že je to blbej nápad.“ Zavrčí. Armand přikývne a do očí se mu nahrnou slzy. Přitáhnu si ho do náruče a chlácholivě mu přejedu rukou po zádech. Ares se podívá na mou ruku, pak na Armanda. V očích má podivný lesk, jakoby žárlil. Povytáhnu obočí. Co se to sakra tady děje? Ares pak odvrátí pohled. Armand na něj otočí hlavu a pak zpět na mě.

„Víš, já……já“ Sklopí hlavu a nechce to dopovědět. Tak se otočím na Arese.

„Předtím než ho znásilnil, byli jsme milenci.“ Tak takhle to je.

„A už nejste?“ Zeptám se zvědavě. Ares pokrčí rameny.

„Ono to spíš bylo o sexu.“ Zasměji se.

„Jen z jeho strany, co?“ Zeptám se pobaveně. Přikývne. Armand se na něj překvapeně podívá.

„Ty mě miluješ?“ Zašeptá nevěřícně.

„Miluju.“ Potvrdí hořce.

„Ale teď už je to jedno, ne? Už máš svého vysněného prince.“ Hlavou přitom pokývá ke mně. Armand se podívá po mě. Usměji se a políbím ho. Pak se otočím k Aresovi.

„Mě nebude vadit, když bude mít i tebe, ale musíš mě poslouchat na slovo.“ Zavrčím. Ares přikývne.

„Fajn, v tom případě si sbal věci. Armand půjde s tebou. Předpokládám, že má své věci tady.“ Když přikývnou, pokračuji.

„Musíme se dostat z téhle bláznivé vesnice, co nejdřív.“ Jakmile domluvím, oba se rozprchnou po domě a začnou shánět všechno, co budou potřebovat na cestování. Jen zavrtím pobaveně hlavou a dál sedím v jídelně. Najednou ucítím i na dálku jejich krev. Povzdechnu si. Kromě toho človíčka včera a těch laní jsem nich neměl. Měl bych se co nejdřív najíst. Trvá jim něco přes hodinu než si konečně všechno sbalí. Pak se staví v jídelně.

„Konečně. Trvalo vám to.“ Zavrčím znuděně a vstanu. Oba jen pokrčí rameny a následují mě ven před dům. Jelikož jsme na konci vesnice vydám se nejkratší cestou do lesa. Ti dva mě následují. U lesa na ně počkám, aby se mi neztratili. Dojdou mě a Armand se vyčerpaně opře o kolena a vydýchává se. Povytáhnu obočí.

„Ještě kousek. Tady jsme moc na ráně.“ Přikývne a oba mě následují do hlubin lesa. Trvá nám další dvě hodiny než se dostaneme doprostřed lesa, kde je opuštěný domek. Zavedu je k němu a pak se vypařím. Ještě chvíli a nejspíš bych jednoho z nich zabil. Najdu si stádo laní a nakrmím se. Dvě dotáhnu k domku a začnu je stahovat. Armand se jen na mě unaveně dívá a stejně tak Ares. Stáhnu obě z kůže a rozdělám oheň v udírně, kterou má domek přistavěnou v kůlně. Pak vyndám rošt a rozdělám táborák, kde začnu péct maso. Oba se na mě vděčně dívají.

„Jak to bude s krví?“ Zeptá se najednou Ares. Otočím se na něj od pečícího masa.

„Jak to myslíš?“

„No, slyšel jsem, že když jeden z partnerů je upír, tak si krev bere od něho.“ Objasní mi, co chce vědět. Povzdechnu si.

„Krev z partnera si bereme, ale jen pokud nám to sám dovolí.“ Ares si oddechne. Překvapeně se na něj podívám. On si snad myslel, že z nich násilím začnu pít krev? Zavrtím nad tou demencí hlavou a nechám to být.

„Tak pojďte si proto.“ Vybídnu, když uvidím, že maso je hotové. Oba si pro to přijdou a sednou si kousek od ohně. Sednu si za Armanda a obejmu ho. Nebráním mu jíst, objímám ho tak, aby mohl. Armand dojí a pak si olízne tuk z prstů. Otočí se na mě a chce něco říct, ale nedovolím mu to a prostě si přivlastním jeho rty. Oplácí mi polibek. To je dobré znamení. Ten hajzl nad ním nemá takovou moc. Rukou zajedu pod košili a začnu ho hladit po bříšku. Zasténá mi do rtů. Odtrhnu se od něho, aby se neudusil a rty sjedu na jeho krk, kde ho škádlivě kousnu. Ares se přestěhuje k nám a přidá se. Ukradne si jeho rty a pohrouží se do polibku. Nechám je se líbat a začnu mu rozepínat a stahovat košili. Rty se z krku přesunu na jeho hruď a začnu si hrát s jeho bradavkou. Cítím jak se napíná rozkoší. Rozepnu mu kalhoty a rukou zajedu pod ně k jeho penisu. Vezmu ho do ruky a začnu ho zpracovávat. Z jeho úst proudí litanie vzdechů, které částečně tlumí Aresovi polibky. Vyndám mu penis z jeho kalhot, skloním k němu hlavu a vezmu ho do pusy. Teď už vykřikne rozkoší. Jeho výkřik tak tak zachytí Aresovi rty. Jsem za to vděčný. Lížu ho po celé délce. Sem tam si poškádlím jen jeho hlavičku. Rukou si hraji s jeho varlaty. Nevydrží to dlouho. Po pár minutách mi vyvrcholí do pusy. Polykám vše, co mi může nabídnout. Ještě očistím jeho penis a pustím ho z úst. Udýchaně se na mě dívá. Usměji se na něj a políbím ho. Přitiskne se ke mně a já ucítím jak se chvěje zimou. Převezmu si ho od Arese a odnesu ho do chaty. Tam ho položím na postel, do které se vejdou sotva dva, a přikryji ho jednou z dek, které tu jsou. Znovu ho políbím, ale tentokrát na čelo.

„Spi. Sladké sny, zlato.“ Zašeptám mu do ouška. Vyjdu ven a sednu si k Aresovi k ohni.

„Spí?“ Zašeptá. Přikývnu.

„Co ty? Kde budeš?“ Pokrčím rameny.

„Pod chatou je skrýš.“ Přikývne. Pak se konečně na mě podívá.

„Já…..chtěl bych zkusit jaké to je.“ Zamumlá rudý jako rak. Povytáhnu obočí.

„Chceš vědět, jaké je milování, když jsi dole?“ Ujistím se. Přikývne. Přesunu se k němu a přitáhnu si jeho hlavu k polibku.

„Vezmu si tě až zároveň s Armandem.“ Zavrním mu do ucha. Omámeně se na mě dívá a pak přikývne. Skloní hlavu.

„Vím, že nejsem tak přitažlivý jako on.“ Zašeptá. A já v jeho hlase uslyším slzy. Zavrtím hlavou.

„Jsi. A ani nevíš jak rád bych si tě teď vzal, ale bylo by to vůči němu nefér.“ Překvapeně zvedne hlavu a pak se usměje.

„Víš, v naší vesnici se se mnou nikdo nebavil kromě Armanda.“ Povytáhnu obočí.

„Proč?“

„Protože jsem nemanželský dítě.“ Překvapeně se na něj dívám. Pak si přitáhnu do náruče a obejmu ho. Přitiskne se ke mně.

„S Armandem mám společného otce.“ Objasní nakonec. Přikývnu a víc se v tom nešťourám. Sedíme takhle už nějakou dobu, když zpozoruji, že Ares usnul. Usměji se a políbím ho do vlasů. Tak to vypadá, že mám dva milence. Nevadí mi to. Už když jsem byl člověk, jsem zjistil, že jeden mě plně uspokojit nedokáže. Zvednu se od ohně a odnesu Arese k Armandovi do postele. Přikryji ho druhou dekou. Ještě se ve dveřích na ně otočím. Ares se otočí k Armandovi a obejme ho. Ten se k němu přitulí. Usměji se nad tím obrázkem a odejdu ven. Zhasnu oheň, sklidím rožeň do kůlny a zkontroluji maso v udírně. Vypadá to, že zítra večer už bude hotové. Unaveně se podívám na nebe. Vypadá to, že svítat bude teprve až za několik hodin. Vejdu do chaty a sednu si na jedinou židli, která tam je. Dívám se na ty dva a hlídám jejich spánek.

Trvá ještě dvě hodiny než ucítím moc slunce. Zvednu se potichu ze židle a přejdu ke stěně, u které nic není. Na zemi nahmatám pod vrstvou prachu železné kulaté klepadlo a vytáhnu poklop. Slezu po schodech dolů a najdu bytelnou dřevěnou rakev. S odporem si do ní vlezu a zaklapnu víko. Cítím jak slunce poráží noční tmu. Dívám se několik málo minut na víko rakve než mě spánek přemůže a já zavřu oči.