Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


12. kapitola

Vzbudil mě zvuk dopadající facky. Vymrštil jsem se do útočné pozice a rozhlédl se kolem sebe. Ve skrýši byli i Armand s Aresem. Ares zrovna Armanda táhl od Lakyho. Zamrkal jsem na Arese a tázavě na něj pohlédl. Jen se uchechtl a podíval se na Lakyho. Podíval jsem se také. Laky měl na jedné tváři dokonalý rudý obtisk Armandovi ručky. Pozvednu obočí a pohled stočím k Armandovi. Je vzteky bez sebe a něco vztekle drtí mezi zuby. Přejdu tedy k němu a ze zadu ho obejmu. Napřed strne, ale pak se v mém obětí uvolní.

„Proč pak si Lakyho uhodil, lásko?“ Zavrním mu do ucha.

„Protože si dovolil na tebe sáhnout.“ Zavrčí vztekle.

„Uklidni se, zlato. Jsem jen váš.“ Zašeptám mu do ucha. Armand na mě stočí svůj pohled a vražedně se mi kouká do očí. Pozvednu obočí a pak se lehce usměji a políbím ho. Chvíli trvá než mi polibek opětuje, ale opětuje a dokonce ho i prohloubí. Odtrhnu se od něj ve chvíli, kdy mu dojde dech. Podívá se mi do omámeně do očí a pak se otočí a vystartuje znovu po Lakym. Jen tak tak ho zachytím a přitáhnu k sobě.

„Ještě na něj sáhni a nebude ti stačit ani to, že si upír.“ Vrčí nepříčetně. Laky se na něj vystrašeně podívá a schová se za Asmona.

„Měl by si toho človíčka držet na vodítku.“ Zavrčí naštvaně. Pokrčím rameny a vytáhnu ho před skrýš. Jakmile je venku a nikdy nevidí Lakyho, uklidní se. S povzdechem si sednu na kámen, co tu je.

„Můžeš mi říct, co to do tebe vjelo?“ Armand se na mě podívá a přejde ke mně. Sedne si mi na klín a hlavu položí na rameno.

„Promiň.“ Zašeptá plačtivě. Pohladím ho po vlasech a zavrtím hlavou.

„Já nejsem ten, komu by ses měl omluvit.“ Odtuším. Najednou vyskočí a vražedně se na mě dívá.

„Ty nás s ním podvádíš?“ Zavrčí a přimhouří oči. Pozvednu obočí.

„Samozřejmě, že ne. Nechápu, co to do tebe vjelo, Armande.“ Zavrčím. Najednou ze skrýše vyjde Ares.

„Takoví je pořád.“ Odtuší. Nakloním hlavu na stranu.

„Že jsem si nevšiml.“ Ares zavrtí hlavou.

„Když je v chatě a jsme sami, chová se jinak.“ Podívám se na Armanda, který se dívá do země. Po chvíli zvedne hlavu. Po jeho tvářích stékají slzy a dívá se na mě tak smutnýma očima až mě z toho pohledu bodne u mrtvého srdce.

„Pojď sem.“ Zašeptám a natáhnu k němu ruku. Chvíli váhá, ale pak svou vloží do mé. Přitáhnu si ho k sobě a posadím na klín. Obejmu ho a hladím po zádech. Také mě obejme a začne vzlykat.

„No tak, ššššš, neplakej.“ Utěšuji ho. Ares ho také obejme a políbí do vlasů. Jeho vzlyky se po chvíli ztiší. Trochu se ode mě odtáhne a začne si stírat slzy. Pomůžu mu. Smutně se na mě usměje a z očí se mu spustí další příval slz.

„Neplakej, zlato.“ Zašeptám. Zavrtí hlavou.

„Jak mám nebrečet, když vím, že tě ztratím.“ Vzlykne. Pozvednu jedno obočí.

„A na to si přišel kde?“ Pokrčí rameny.

„Vidím to.“ Povzdechnu si.

„Neopustím vás, pokud si to vy sami nebudete přát.“ Zašeptám a pohladím ho po tváři. Aresovi se rozzáří oči a usměje se na mě. Armand se na mě skepticky podívá a skloní hlavu. Zřejmě mu bude ještě chvíli trvat, než mi uvěří. Nakonec přikývne. Usměji se.

„Měli bychom vyrazit, ať jsme ve vesnici co nejdřív.“ Oba přikývnou a vrátí se do skrýše pro zavazadla. Vrátí se vzápětí i s Lakym a Asmonem. Armand se od Lakyho drží co nejdál a vrhá na něj vražedné pohledy. Povzdechnu si a vezmu si od Arese jeden z batohů. Vyrazíme. Ares jde první a vede ty dva. Já jdu s Armandem vzadu. Nejspíš by Lakyho ukamenoval, kdybych šel s nimi ve předu.

„Proč si na něj takoví?“ Zeptám se po hodině mlčení.

„A proč bych neměl? Nejdřív tě nechá pohřbít a pak se k tobě chová jako kdyby se nic nestalo.“ Vrčí. Přikývnu. Má pravdu, ale i já bych na to chtěl zapomenout. Povzdechnu si.

„Je to těžké pro nás oba, zlato.“ Zašeptám. Zkoumavě se na mě podívá, ale nic neříká. Jdeme už několik hodiny, když se Ares z ničeho nic zastaví. Přejdu k němu.

„Co se děje?“ Zašeptám.

„Vlkodlaci.“ Naznačí rty. Přikývnu a kývnu na Lakyho s Asmonem. Necháme Arese s Armandem na cestě a ztratíme se mezi stromy. Smečka, čítající asi dvacet mladých vlkodlaků, se na ně vyřítí. Během několika vteřin jsem zpět a jednoho odhodím zrovna v momentě, kdy chtěl ublížit Aresovi. Nebezpečně zavrčím a přikrčím se. Vlkodlaci ve zvířecích podobách se na chvíli zarazí, ale pak se rozběhnou pomstít svého druha. V té chvíli z lesa vyběhnou i ti dva. To, co se stalo dál, bylo docela komický. Vlkodlaci vytřeštili za běhu oči a zastavili se. Tedy zastavili, to je silné slovo. Jeden si z fleku sedl na zadek a další do něj narazili. Ujeli takhle docela dlouhou dráhu než se zastavili o strom. Pobaveně se na ně dívám a zadržuji smích. Laky s Asmonem takoví takt nemají a smějí se naplno, stejně tak i mí příšerky. Vlkodlaci se po chvíli jakž takž zmátoří a začnou se měnit do lidí.

 „Omlouváme se, mysleli jsme, že to je jeden stařec se svou družinou.“ Zašeptá jeden pokorně. Laky s Asmonem přikývnou.

„V pohodě. Můžete zase jít číhat.“ Odtuší Armand pobaveně. Vlkodlaci přikývnou a odplazí se, jeden doslova. Podívám se na ty čtyři. V křečích smíchu se válí po zemi. Pozvednu obočí.

„Co s vámi spadané hrušky?“ Armand se dosměje, stoupne si a přejde ke mně.

„Hm..se mnou a Aresem si dělej co jen chceš.“ Zavrní.

„Říkáš co jen chci?“ Přikývne. Zářivě se usměji a přehodím si ho přes rameno.

„Co děláš?“ Zaječí. Zasměji se.

„Pojďte, ať ho cestou můžu hodit do rybníka.“ Houknu na ty tři a rozejdu se směrem k naší vesnici.

„Cože? Do jakého rybníka, okamžitě mě pusť.“ Ječí jak smyslů zbavený a přitom mě buší pěstičkami do zad.

„Zlato, mohl bys kousek do prava?“ Uraženě zmlkne a jen mi visí přes rameno. Po několika metrech ho pustím na zem a přitáhnu si ho do náruče a políbím. Uraženě mi neodpovídá. S povzdechem ho pustím. Vztekle se mi podívá do očí. Chvíli se mi do nich dívá a pak se mi vrhne do náruče.

„Promiň.“ Zašeptá a začne mě líbat. Oplácím mu polibky a rukou si pohrávám s jeho vlasy. Po chvíli se ode mě odtrhne a rukou mě pohladí po tváři. Pousměji se na něj a pustím jeho vlasy. Jednu ruku natáhnu směrem k Aresovi. Vloží do ni svou a já si ho přitáhnu k sobě, abych ho políbil. Vrátí mi ho s větší intenzitou a prohloubí ho. Nechám ho. Odtáhnu se od něj až ve chvíli, kdy mu dojde dech. Přestanu se jim věnovat a rozhlédnu se. Laky s Asmonem na nás koukají s otevřenou pusou. Pozvednu obočí a své miláčky vezmu kolem pasu. Projdeme kolem nich a konečně se vydáme do vesnice. Trvá ještě den než konečně dorazíme domů. Jakmile nás uvidí, všichni vstanou od ohně a přivítají nás. Někdo mi tu ale chybí.

„Kde je Brian?“ Zeptám se nejbližšího muže. Jen ukáže na naši chalupu. Přikývnu a vydám se tam. Už od dveří ho uvidím stočeného na posteli jak pláče. Tiše přejdu k němu a vezmu ho do náruče. Lekne se a se strachem v očích se na mě podívá. Chvíli trvá než mě pozná, ale pak se mi vrhne kolem krku a rozpláče se ještě usedavěji. Pohladím ho po vlasech a políbím ho do nich.

„Už jsme tady, maličký.“ Zašeptám. Přikývne.

„Stýskalo se mi.“ Jeho slova mě zahřejí u mrtvého srdce.

„Už je vše v pořádku.“ Podívá se mi do očí a usměje se na mě. Vrátím mu úsměv a utřu mu slzy.

„Pojď se přivítat i s těmi dvěma.“ Popoženu ho. Vyskočí z postele a začne se oblékat. Chvíli ho pozoruju a pak mu pomůžu.

„Jedl si něco?“ Přikývne. Nevím proč, ale nevěřím mu. Zamračím se a za ruku ho odvedu k ohni. Rozbalím batoh s jídlem, které nestačili celé sníst, a podám mu několik kusů masa. Zamrká na mě a nešťastně sklopí hlavu. Zřejmě si uvědomil, že jsem ho prokoukl. Zvednu mu ji a pohladím ho po tváři.

„Jez.“ Pobídnu ho mírně a pousměji se. Přikývne a hladově se do toho zakousne. Ti dva si ho odvedou mezi sebe a sednou si mezi ostatní. Rozhlédnu se kolem sebe. Vidím tu jen vlkodlaky a lidi, ale nikde tu nejsou Laky s Asmonem a poloupíři. Zamračím se a začne ve mně hlodat červíček pochybností. Tak úplně těm dvěma nevěřím. Určitě si někam zalezli a kují pikle. Odejdu tedy od ohně a jdu na obhlídku kolem vesničky. Všiml jsem si, že tu přibylo několik stavení. Dvě obytné chaty a sýpka. Zřejmě do ní schovávají pytle mouky. Také jsem si všiml nějaké ohrádky. Přejdu k ní blíž a podívám se. Je v ní drůbež. Vzdálím se tedy od ohrádky a pokračuji v obhlídce. Nic se zatím neděje. Jdu pomalou nenápadnou a tichou chůzí.

Jsem už v polovině, když objevím před sebou poloupíry. Pozvednu obočí a tiše přejdu za ně.

„Co tu děláte?“ Zavrčím. Oba nadskočí a poplašeně se na mě podívají.

„My..my tu…my…..“ Pozvednu obočí nad jeho koktáním.

„Tak už se vymáčkni, nemám na tebe celou noc.“ Přikývne a vyděšeně polkne.

„My jsme vás měli sledovat.“ Zašeptá konečně.

„Tak sledovat říkáš?“ Přivřu oči. Oba přikývnou.

„No, když sledovat.“ Nepěkně se ušklíbnu a oba vezmu za ucho a vleču je k ohni. Všichni se na mě podívají a pak stočí pohled k zajatcům. Hodím je před mluvčího, kterého si vybrali, aby mluvil s cizinci.

„Tihle tu špehovali.“ Odtuším. Muž přikývne a podívá se na ně.

„Do klecí s nimi. Vyřešíme to zítra za světle.“ Rozhodne. Odvlečou je tedy. Sednu si k mé rodině.

„Nebylo by lepší tu vykácet pár stromů a osít půdu?“ Zeptám se do ticha. Všichni se na mě podívají a přikývnou.

„Ano, možná by to bylo dobré. Také jsme přemýšleli, že bychom chovali koně a dobytek.“ Ozve se jedna žena. Všimnu si, že to byla mlynářova manželka. Pokývám hlavou.

„Ale nejdřív se musí pokácet stromy, ale jen několik. Nechci, aby les zmizel.“

„To je pravda. Les nás chrání.“ Ozve se nějaký muž.

„Jo, ale kolik stromů máme pokácet a hlavně kde?“ Ozve se jiný. Ukážu směrem kde je ohrádka s drůbeží.

„Koukal jsem, že na té straně jsou stromy suché a nemocné.“ Přikývnou.

„Vykácel bych jen ty, co jsou nemocné, a pak bych kácel ty, co překážejí. Ale tak, aby výsledek dal pole.“ Znovu přikývnou.

„Zítra se do toho dáme.“ Ozve se mluvčí. Přikývnu. Najednou ucítím něco tíživého na rameni. Kouknu se a musím se usmát. Brian zřejmě usnul. Pohladím ho po tváři a vezmu do náruče. Armand s Aresem se také zvednou a rozloučí se. Společně odejdeme do chaty. Položím Briana na postel a rozhlédnu se kolem sebe. Udělali nám ještě jednu a také novou rakev pro mě, která je jinde. Pozvednu obočí a přikryji Briana. Políbím ho na čelo a jdu k druhé, kde už leží ti dva. Jednoho po druhém je políbím a lehnu si k nim. Ležím tam a přemýšlím, zatímco ti dva usínají. Brian je už velký, a tak nebude vadit, kdybych je stvořil. Ale ti dva musí chtít sami. Nechci o ně přijít, ale pokud nebudou chtít, nic s tím neudělám. Nemůžu je stvořit proti jejich vůli. Už by se mnou nepromluvili. Tiše si povzdechnu a po chvíli vylezu z postele. Armand s Aresem už spí a roztomile se tulí k sobě. Pousměji se a stoupnu si k oknu. Svítat bude až za několik hodin a já přemýšlím, co do té doby budu dělat. Najednou se probudí Ares a přejde ke mně, aby mě ze zadu objal. Přitiskne se ke mně a hlavu si položí mezi lopatky. Pousměji se a otočím se v jeho náruči. Podívá se mi do očí. Pohladím ho po tváři.

„Pročpak nespíš?“ Zašeptám tak, abych nevzbudil Armanda.

„Měl jsem ti říct, jaký Armand ve skutečnosti je.“ Zašeptá.

„Ale nesebral jsem k tomu odvahu. Bál jsem se, že nás pak opustíš.“ Vezmu jeho hlavu do dlaní a usměji se na něj.

„Jaký Armand je, jsem věděl od doby, kdy zbytečně žárlil na nevinné zvíře.“ Ares se na mě podívá se nadějí v očích.

„Nikam nepůjdu, Aresi. Dokud si to vy dva nebudete přát.“ Přikývne a pousměje se. Políbím ho a po chvíli i polibek prohloubím. Oplácí mi ho se vší vášní, kterou v sobě má. Odtrhnu se od něj ve chvíli kdy mu rapidně dochází dech. Nespokojeně zamručí a podívá se na mě s raráškama v očích. Pozvednu obočí a přemýšlím, co chce dělat. Ten rarach mě dotlačí k židli u stolu a donutí sednout. Sedne si na mě a nenechavou ručkou se začne dobývat do mých kalhot.

„Aresi.“ Zašeptám tiše a zároveň varovně. Jen se uculí a svlékne si spodní prádlo, které jako jediné má na sobě. Kousnu se do rtů, když to udělá. Rozepne můj poklopec a vytáhne můj penis. Přitáhnu si ho do polibky a zasténám mu do úst. Jen se potěšeně přidá a začne si sedat na můj penis. Chci ho zadržet, aby si neublížil, a připravit ho, ale nedovolí mi to. Dosedne a mě zaplaví taková rozkoš. Začnu drtit jeho rty, abychom nevzbudili ty dva, a pomáhat mu se pohybovat. Vzdychá a sténá mi do úst rozkoší. Na chvíli se odtáhnu od jeho úst, aby nabral dech, a pak si je znovu ukradnu. Začnu se pohybovat spolu s ním a cítím, že už nebude dlouho trvat, abych vyvrcholil. Vezmu do ruky jeho penis a začnu ho mnout. Vykřikne. Jen tak tak jeho výkřik pohltím svými rty. Trvá ještě chvíli než oba společně vyvrcholíme. Udýchaně si opře hlavu o mou hruď a spokojeně zavrní, když ho pohladím po zádech. Chvíli ho takhle nechám, ale pak ho nadzvednu a vyklouznu z něj. Obléknu mu jeho spodní prádlo a upravím se. Pak ho odnesu do postele. Přitáhne si mě k sobě a políbí. Oplatím mu polibek a pohladím ho tváři.

„Spi.“ Zašeptám tiše. Přikývne a nechá Armanda, aby se k němu přitulil, a začne ho hladit po vlasech. Pousměji se nad tím obrázkem a svléknu si košili i s kalhotami. Lehnu si do rakve a víko nechám otevřené. Ležím takhle do doby než začne svítat a v hlavě si přehrávám scénu s Aresem. Netrvá dlouho a znovu jsem vzrušený. Tentokrát si pomůžu rukou. Rychle a efektivně si pomůžu od problému a radši se tomuto tématu ve své hlavě už vyhýbám. Stejně mi to nepomůže. Do doby než začne svítat si musím pomoct ještě dvakrát. Svítání vítám jako osvobozující armádu. Zavřu tiše víko a po chvíli spím.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář