Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


11. kapitola

Vzbudil jsem se těsně před západem slunce. Okamžitě jsem vylezl z rakve a oblékl se. Ti dva seděli u stolu a jedli. Jakmile mě uslyšeli vylézat z rakve, pozvedli hlavy a usmáli se na mě. Vrátil jsem jim úsměv a přešel k nim, abych je mohl políbit. Vrátili mi polibek. Sedl jsem si na postel a pozoroval je.

„Kdy vyrazíme?“ Obrátil se na mě Armand ve chvíli, kdy dojedl.

„Až dojí i Ares.“ Usmál jsem se na něj. Podíval se na Arese a pak na mě.

„Už dojedl.“ Vyskočil ze židle Armand a hrnul se k zabaleným vakům u dveří. S Aresem se na sebe pobaveně podíváme a také se zvedneme. Když přijdu blíž k Armandovi, zjistím, že vaky obrovských rozměrů se přemění na batohy. Pozvednu obočí.

„Tenhle poneseš ty.“ Oznámí mi Ares a ukáže na největší.

„Co v tom proboha máte?“ Zděsím se, když si ho vezmu na záda a pod jeho tíhou se prohnu.

„Ty neseš jídlo, Ares oblečení a já zbraně.“ Zářivě se na mě usměje Armand. Jen s povzdechem zakroutím hlavou a vyjdu ze dveří. Hned za prahem se zarazím. Před naším domem stojí celá vesnička v jejímž čele stojí Brian. Usměju se na něj a přejdu k němu. Krátce ho obejmu a políbím na čelo.

„Vrátíme se, co nejdřív.“ Zašeptám mu do ucha a pustím ho. Podívá se na mě smutným pohledem. Pohladím ho po tváři a ustoupím, aby se s ním mohli rozloučit ti dva. Oba ho jeden po druhém obejmou a něco zašeptají. Konejšivě ho pohladí po tváři a vlasech a přejdou ke mně. Povzbudivě se na ně usměju, otočím se k lesu a vyrazím. Oba mě následují. Cestujeme již tři dny a stále jsme nenarazili na nějaké stopy po Lakym a jeho manželovi. Zrovna sedíme na malé mýtince uprostřed nějakého lesa a ti dva jedí. Postupujeme hodně pomalu. Tedy podle mého názoru. Ti dva ztřeštěnci by řekli něco jiného. Pozoruji je a přemýšlím. Najednou zpozorní. Podívám se na ně a pak se rozhlédnu po okolí. Pozvednu obočí a podívám se znovu na ty dva.

„Co se děje?“ Zeptám se jich. Ošijí se a Armand už se nadechuje k odpovědi, když se to stane. Najednou ze stínů vyjdou upíři a já si nadávám do blbců, že jsem je nezpozoroval. Stoupnu si a pomalím krokem přejdou k mým milencům. Jsem připraven pro ně obětovat klidně i život. Oba si stoupnou a částečně skryjí za mými zády. Dívám se jednotlivým upírům do obličejů a snažím se uhodnout, který zaútočí jako první. Stojíme takhle už několik málo minut, když se z lesa vyřítí další a přímo na mě. Ze šmouhy stačím jen zaregistrovat, že je to Asmon, nic vím, než mě od nich odhodí. Zastavím se až o strom a spadnu na zem. Chrčivě se nadechnu a postavím se. Zlomil mi nejmíň dvě žebra. Rozhlédnu se, abych zhodnotil situaci. Asmon stojí u těch dvou a zřejmě je připraven je chránit? Pozvednu obočí a zkroutím koutek úst do žraločího úsměvu, který říká: dotkni se jich a zabiju tě. Kolem nás stojí v pravidelných rozestupech jeho stráž a o jeden strom poblíž Asmona se opírá Laky a s pozvednutým obočím se dívá na mě.

Všichni čekají, co udělám. Armand s Aresem se na mě dívají s děsem v očích. Nebojí se mě, ale Asmona. Vyčetl jsem jim to z myslí. Jejich pohledy mě prosí, ať něco udělám. Pohled stočím na Asmona a vydám se pomalím krokem k němu. Tiše vyčkává a připravuje se na útok, který čeká. Ne, ne, Asmonku, nejdříve tě ukolébám, pak zaútočím. Ušklíbnu se v duchu. Asmon nakloní hlavu na stranu a čeká. Dojdu k němu a obejdu ho. Všichni strnou. Asmon se otočí a tiše zavrčí. Zřejmě si myslí, že ublížím těm dvoum. Dojdu k nim a usměju se na ně.

„Jděte zpět do vesnice, cestu znáte.“ Zašeptám jim a kývnu směrem k vesnici, ze které jsme odešli. Nesouhlasně se na mě podívají. Oplácím jim tiše jejich pohled a v duchu je vybízím k odchodu. Tohle nemusí vidět.

„Ne.“ Zašeptá Armand a trucovitě si sedne na kámen. Tiše si povzdechnu, ale už je nepřemlouvám. Teď je pro mě důležité odkázat Asmona do patřičných mezí, aby mě nezabil. Ucítím za sebou pohyb. Bleskurychle se otočím a uhnu Asmonově pěsti. Začneme se prát. Naučil jsem se během toho půl roku u vlkodlaků několik triků a tak je použiji.

Takhle se spolu rveme už několik minut a máme docela slušná zranění. Mě k těm žebrům přibilo ještě jedno, zraněná noha, roztržený ret a nateklé oko. Ona na tom byl zdá se mi hůř. Také jsem mu zlomil pár žeber, nohu a ruku měl nejspíš zlomené na dvakrát, roztržený ret a obočí a také nateklé oko. Nejspíš bychom se tam mydlili do doby než by jeden z nás padl, když nás oddělil dost rázně Laky. Trochu jsem zavrčel, ale pak jsem ho ochotně pustil ze spárů a dobelhal se k těm dvěma. Sedl jsem si k Armandovi na kámen. Ares si sklonil k mé noze a začal ji prohlížet. Armand se o mě opřel a objal mě kolem pasu. Podíval jsem se na Asmona, který nevěřícně koukal na ty dva. Pobaveně jsem se ušklíbl.

„Co to jako děláte?“ Zavrčel nakonec na ně. Ares zvedl hlavu a sjel ho pohledem.

„Ošetřuju mu nohu, inteligente.“ Zavrčel nazpátek.

„On vás chtěl zabít.“ Odtušil Laky. Armand se na mě podíval a pak na Lakyho.

„Zabít? Teda lásko, a to sis to nemohl nechat do postele?“ Zavrněl Armand tak, aby to slyšeli všichni. Laky otevřel pusu a s údivem se na ně díval.

„No, měl bys zavřít pusu. Moucha ti chutnat nebude, i když si upír.“ Ušklíbl se Ares.

„Chceš mi říct, že tenhle ten je váš milenec?“ Zavrčel Asmon a ukázal na mě.

„Tenhle ten se jmenuje Jasper a ano, je to náš milenec.“ Odpověděl mu Armand a přitom se tvářil jako, kdyby to vysvětloval malému dítěti. Musím přiznat, že jsme se bavil. Asmon se chvíli nevěřícně díval na ty dva a pak se otočil na mě.

„Co si jim udělal?“ Zavrčel.

„Nic.“ Usmál jsem se na něj a přitáhl si do náruče Armanda. Laky zřejmě usoudil, že mu nehrozí žádné nebezpečí, když jsou u mě dva lidi, a přešel ke mně.

„Proč jsi to udělal?“ Zeptal se.

„Co?“ Odtušil jsem. Udělal jsem spoustu věcí. Laky se zhluboka nadechl.

„Proč si mě napadl?“ Povzdechl jsem si. Měl jsem čekat tuhle otázku.

„On nechtěl.“ Zavrčel na něj Ares a stoupl si obraně přede mě.

„Aresi.“ Zašeptal jsem.

„Vždyť je to pravda.“ Zavrčel tentokrát na mě.

„Aresi.“ Zvýšil jsem hlas. Konečně se na mě podíval. Pokynul jsem mu, aby přišel ke mně. Udělal to. Sice váhavě, ale udělal. Jakmile došel ke mně, stáhl jsem ho do předklonu a políbil na rty. Pak jsem ho pohladil po tváři.

„Nech mluvit mě, lásko.“ Usmál jsem se na něj. Přikývl a jako omámený si sedl z druhé strany ke mně.

„Víš, před tím než jsem odešel od vás, jsem Asmonovi vyzradil jednu skutečnost.“ Začnu pomalu, pečlivě volíc slova.

„Jakou?“ Zašeptal Laky. Asmon se zamračil a objal ho ze zadu kolem pasu.

„Mým otcem byl Brian, král vlkodlaků.“ Smutně se usměji.

„Půl roku jsem se toulal po světě než mě našel. Donutil mě jít k němu. Nevím, co se stalo, ale pamatuju si jen několik prvních dní a až pak Asmonův naštvaný obličej.“ Pokrčím rameny. Asmon se na mě nedůvěřivě podívá.

„Chceš mi namluvit, že vlkodlaci dokážou ovládnout upíra?“

„Jo, dost starej vlkodlak, jako byl tvůj bratr to uměl.“ Odtuším. Najednou se ozve Armand.

„Ten stařec.“ Zašeptá tiše. Asmon se na něj otočí a zamračí se.

„Jaký stařec?“ Najednou mi to docvakne. Je možné, aby mohl Brian přežít?

„Asmone, ty si dal svého bratra popravit, že?“ Zeptám se ho. Přikývne a svraští obočí.

„Před nedávnem mě vykopali a v jedné vesnici chtěli donutit, abych je ochraňoval, ti dva do ní patřili také, ale jelikož byli takzvaně vyděděnci, odešli jsme. Usadili jsme se na jedné mýtině se starou chalupou tři dny cesty odsud. Po několika dnech se k nám přidalo několik lidí. Vedl je stařec, který byl vlkodlakem, a snažil se mě pořád držet blízko sebe. Několikrát jsem ho musel vyhodit ze své mysli.“ Asmon se na mě podívá.

„Je možné, že zabil svého kata a zmizel.“ Zašeptá.

„Zjistil jsem, že se vlkodlaci pokoušejí převzít vládu nad lidmi.“ Odtuším. Asmon se zamračí.

„Musíme kontaktovat synovce.“ Obrátí se na Lakyho. Ten přikývne.

„Zřejmě je vede Brian. Zjistíme situaci a dáme ti vědět. Budeme potřebovat tvou pomoc.“ Obrátí se zpět na mě. Přikývnu.

„Půjdeme tedy domů.“ Oznámím jim a zvednu se. Armand s Aresem se zvednou také a začnou balit. Laky přejde ke mně.

„Ještě počkej.“ Usměje se na mě. Nakloním hlavu na stranu.

„Jsem rád, že tě konečně dostali z podzemí.“ Zašeptá a políbí mě na čelo.

„Napij se krve. Tvá zranění se zahojí.“ Poradí mi. Přikývnu a stisknu mu rameno.

„Také jsem tě rád viděl, Laky.“ Pousměju se na něj a pokynu těm dvěma, ať vyrazí. Sám se za nimi belhám.  Zastavíme se až na kraji lesa. Ztěžka dosednu na zem a vydechnu. Ta noha začíná nepředstavitelně bolet. Nehledě na zlámaná žebra a pohmožděné oko. Armand se na mě podívá a povzdechne si.

„Lásko, dneska zůstaneme tady.“ Oznámí mi. Přikývnu. Nehádám se s ním, protože vím, že by to nemělo cenu. Ares se ke mně skloní a políbí mě.

„Chci, aby sis mě vzal a přitom se napil mé krve.“ Zašeptá. Překvapeně zamrkám a podívám se na něj. Zbláznil se nebo co? Uculí se a začne mě líbat a svlékat. Armand svlékne Arese a pomůže mu mě vzrušit. Ti dva se vážně zbláznili. Usoudím ve chvíli, kdy mě Armand ze zadu podpírá a líbá mě ze strany na krk a Ares se právě spouští na můj penis. Vydechnu slastí, když dosedne. Je tak úžasně úzký. Po malé chvíli, kdy si dá pauzu na to, aby si zvykl, se začne pohybovat. Sevřu ve svých rukou jeho boky a pomůžu mu pohybovat se po celé délce. Začne sténat a přitáhne si mou hlavu k sobě, aby mě mohl políbit. Milerád mu ho oplatím. Ve chvíli kdy cítím, že už brzy vyvrcholím, vezmu jeho penis do jedné ruky a druhou si přitáhnu k sobě jeho hlavu tak, abych měl přístup k jeho krční tepně. Sténá a pohybuje se rychleji. Ve chvíli, kdy vyvrcholíme společně, se zakousnu do jeho krčku. Vykřikne mé jméno. Po chvíli se odtrhnu od jeho krve a olíznu ranky. Ihned přestanou krvácet a trochu se zatáhnou. Usměji se na něho a vyjdu z něj. Opatrně ho položím na deku, kterou stihli rozprostřít.

Cítím jak se má zranění pomalu hojí. Noha se již zacelila a oko se také uzdravilo. Podívám se na Armanda, který mě vzrušeně pozoruje. Povalím ho pod sebe vedle Arese a začnu ho náruživě líbat. Zavrní mi do úst a rukou se začne sunout k mému penisu. Pozvednu obočí a polibky sjedu na jeho krk, kde mu udělám pár svých značek. Zasténá a promne mou chloubu. Jako odpověď na to, sjedu k jeho bradavkám, kterým se začnu hojně věnovat. Sténá a prohýbá se ke mně. Po chvíli toho nechám a sjedu k jeho již vzrušenému penisu. Zatímco ho začnu kouřit, do jeho dírky strčím prsty, abych ho roztáhl. Skoro ihned se proti nim začne pohybovat. Usměji se, pustím jeho penis z úst a vyndám prsty. Zasténá zklamáním a pak naopak radostí, když do něj proniknu. Pomalu se začnu pohybovat a hrát si s jeho ústy. Sténá a po chvíli se začne pohybovat proti mně a vybízet mě tak k rychlejšímu tempu. Nenechám se pobízet dlouho a zrychlím přírazy. Sténá a sem tam vykřikne, když narazím v jeho těle do toho malého výběžku. Ve chvíli, kdy cítím, že už vyvrcholím, vezmu jeho penis a začnu ho mnout v rytmu přírazů. Vykřikne a po chvíli se dostane na vrchol. Vyvrcholím chvíli po něm a v té chvíli se mu zakousnu do krku. Obejme mě a nevydá ani hlásku. Vezmu si od něj jen trochu, protože vím, že minule se z toho dostával docela dlouho.

Odtrhnu se od něj a vyklouznu z něj. Zavrní a políbí mě. Oplatím mu polibek a olíznu ranky. Pak si lehnu mezi ně a zavřu oči. Ares nás přikryje a oba se ke mně přitulí. Oba už skoro spí, když z lesa vyběhne Asmon a za ním Laky. Překvapeně zamrkám. Obou se v očích vztek mění na překvapení a pak pobavení.

„Promiň, znělo to, jako když je vraždíš.“ Ospravedlní se Asmon. Pousměji se a oba pohladím po vlasech. Laky mi úsměv vrátí a někam ho odtáhne. Pobaveně zavrtím hlavou. Asmon bude mít zřejmě velmi příjemný trest. Ještě chvíli takhle ležím, než se opatrně vymaním zpod těch dvou a obléknu se. Ještě chvíli je pozoruji, než dám znamení nějakým poloupírům, aby je chránili, a odejdu si najít skrýš na den. Och, ptáte se, kde se tam vzali? Nebojte, ty nám přiřadili Laky s Asmonem jako ochranku. Ve dne jsou docela užiteční, protože můžou na slunce. Skrýš jsem si našel poblíž, bohužel v ní už byli Asmon a Laky. Ti dva se na mě jen podívali a dál si hleděli svého. Tedy jeden druhého. Pokrčím rameny a vyjdu ven a vrátím se ke svým miláčkům. Nespí a vyhlíží mě. Oba už jsou oblečení. Oba políbím a sednu si k ohni, který rozdělali. Sedíme takhle v tichu docela dlouho, než pocítím první příznaky svítání. Okamžitě vyskočím a jen tak tak doběhnu do skrýše. Laky s Asmonem si oddechnou a Laky mě stáhne k sobě. Pozvednu obočí a překvapeně zamrkám. Jen se uličnicky usměje a obejme mě tak, jako tenkrát v té jeskyni. Za ním si lehne Asmon a přitiskne se k Lakyho zádům. Pokrčím tedy rameny a během chvíle spím. Už neslyším tichý rozhovor mezi Lakym a Asmonem. Rozhovor, který změnil životy lidé v mé malé vesničce.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář