Jdi na obsah Jdi na menu
 


Epilog

Po osmi letech.

„Asire!“ Zařvu nepříčetně. Ten kluk mě nehorázně vytáčí. Od té doby, co umřel Lovec je klid. Asir dospěl a donutil mě udělat z něj upíra. Samozřejmě z Rafaela je také upír. Kníže se stáhl z politického života a už několik let o něm nikdo neslyšel. Jen já vím, že je ve Španělsku. Díky bohu, že si ho jeho milenec hlídá. Nerad bych ho zabil. Ale zpět k Asirovi. Už zase něco provedl. Tentokrát to je podpálení stáje. Já toho kluka snad zabiju.

„Ano, bráško?“ Přiběhne ke mně a tváří se jako andílek.

„Můžeš mi říct, proč si podpálil stáje?“ Zavrčím a promnu si kořen nosu. Zamrká.

„Ale to já nebyl, to byl Rafael.“ Zakňourá. Ach, zapomněl jsem se zmínit, že mu jeden z mých milenců pomáhá.

„Rafaeli!“ Okamžitě přiběhne.

„Ano?“

„Proč si podpálil stáje?“

„Abys nikam nejel.“ Zářivě se na mě podívá. Jen pozvednu obočí a povzdechnu si.

„Dobře, nikam nejedu.“ Zamručím. V té chvíli mám plnou náruč všech svých příšerek. Usměju se. Už bych si život bez nich nedokázal představit.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:)

(Ai, 2. 1. 2015 22:21)

jedním slovem prostě nádhera :)

 

 



Archiv

Kalendář
<< říjen >>
<< 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31        


Statistiky

Online: 1
Celkem: 34685
Měsíc: 2096
Den: 77