Můj svět fantazie

Moc dlouho nespím, když se ozve křik z mých komnat. Okamžitě vyskočím z rakve a ženu se do pokoje. Okamžitě přiběhnu k posteli a obejmu Asira, který vyděšeně křičel. Kir bezhlesně otevře pusu a s otázkou v očích se dívá na mě. Vedle něj stojí Rafael a má stejný pohled. Rukou ukážu na křesla u krbu a začnu se věnovat Asirovi. Ten se ke mně vyděšeně tiskne a pláče. Začnu ho hladit po zádech.

„Šššš, jsem u tebe, maličký. Neublíží ti.“ Zašeptám mu do ucha. Přikývne a jeho pláč se trochu zmírní. Trvá ještě chvíli než se úplně uklidní. Trochu ho od sebe odtáhnu a utřu mu slzy z tváře. Usměji se na něj. Trochu váhavě mi úsměv oplatí. Podívám se ven z okna. Je brzy ráno. Kir zřejmě chtěl jít spát ke mně do rakve a Rafael sem do postele. Povzdechnu si a i s Asirem se položím do postele. Přitiskne se ke mně a zavře oči. Nechám ho a jen ho hladím. Po chvíli zaznamenám, že se jeho dech zklidnil a usnul. Vymaním se opatrně zpod něho a přejdu k těm dvěma. Zvědavě se na mě zadívají.

„Kdo to je?“ Zeptá se po chvíli Rafael. Kir se pozorně zadívá na Asira a začne si ho prohlížet.

„Reinkarnace tvého bratra, že?“ Prohodí po chvíli. Přikývnu.

„Kde jsi ho našel?“ Oba se podívají na něj.

„Včera jsme jeli vypálit tureckou vesnici. Byl v jedné z chalup.“ Prohodím. To, že ho znásilnili, radši neříkám. Oba přikývnou. Sednu si do posledního volného křesla. Ke mně se přišourá Rafael a sedne si mi na klín.

„Miluju tě.“ Špitne mi do ucha. Usměji se.

„Taky tě miluju.“ Pohladím ho po tváři. Přitiskne se k mé ruce a usměje se.

„Lásko, já…“ Nahnu hlavu na stranu.

„Ano?“ Zhluboka se nadechne.

„Chtěl bych být s vámi navždy.“ Špitne. Pozvednu obočí.

„Jsi si jistý?“ Přikývne.

„Už nikdy bys neviděl svou rodinu.“

„To nevadí. Chci být s vámi, prosím.“ Zoufale se na mě podívá. Povzdechnu si a zadívám se na Kira. Ten mě s klidem pozoruje. V očích má podivný svit.

„Dobře, ale až po tom, co zmizí Lovec.“ Oba přikývnou. Obejmu Rafaela kolem pasu a víc si ho k sobě přitisknu. Usměje se a položí mi hlavu na rameno. Sedíme takhle několik minut než do místnosti vpadne jeden z mích strážců.

„Pane, je tu Lovec, už zabil dva upíry a chystá se na Knížete.“ Okamžitě ze sebe sundám Rafaela a jdu za ním. Vede mě do jídelny. Napnu se a přidám do kroku. Ve chvíli, kdy vstoupím do jídelny, mě do nosu uhodí pach krve. Je všude. Šlechtici jsou skoro všichni mrtví. Jen několik šťastlivců se choulí u stěny a s šílenstvím v očích se snaží být co nejmenší. Uprostřed toho všeho stojí Lovec a pod krkem drží Knížete. Upír, co mu od jisté noci dělal společnost, stojí v mžiku vedle mě.

„Držel jsem se co nejdál, aby mě nezabil.“ Špitne tak, abych to slyšel jenom já.

„Kníže mě bude potřebovat.“ Prohlásí sebejistě. Přikývnu a pohledem rentgenuji Lovce. Ten se na mě šíleně zazubí a odhodí Knížete jako kdyby to byla jen hadrová panenka. Už už se chystá vykročit ke mně, když do místnosti vpadne král vlkodlaků se svou družinou a postaví se mi po boku. Lovec zavrčí a přikrčí se. Družina kolem Lovce utvoří dokonalí kruh, ze kterého není úniku. Trochu se uvolním a stále ho propaluju pohledem a modlím se ke všem bohům, aby byl Kníže ještě naživu. Najednou se Lovec začne měnit. Družina sborově zavrčí a udělá to samé. V té chvíli do místnosti vpadne kněz. Jeden z těch Kristových stoupenců, kteří ničí jakékoliv známky o jiných bozích. Okamžitě se začne křižovat a modlit k tomu svému ukřižovanému bohu, jakmile uvidí měnící se vlkodlaky a tu spoušť, kterou udělal Lovec. Posměšně se ušklíbnu a střetnu se pohledem s králem vlkodlaků. Kývneme na sebe a ustoupíme tak, aby Lovec zabil kněze. Skoro ihned to udělá. Ustoupíme do bezpečné vzdálenosti. Stejně nás ohodí sprška teplé krve. Přivolám si k sobě stíny a po signálu vlkodlačího krále se pustíme do likvidování Lovce. Je dost silný a odolný, takže nám to trvá dost dlouho než ho dostaneme na lopatky a on se promění. Dívá se na nás a v očích má vztek a pohrdání. Král okamžitě nařídí jeho likvidaci. Jeho družina mu vyhoví a okamžitě ho roztrhá na kousky. Chvíli je po celém hradě slyšet jeho řev než mu utrhnou hlavu a on zemře. Pak se pustíme do uklízení. Trvá to docela dlouho. Pak si kleknu ke Knížeti a kontroluji jeho stav. U něj celou dobu sedí jeho upíří strážce, drží ho za ruku a snaží se ho udržet na živu. Smutně se na něj zadívám.

„Nepřežije noc.“ Řeknu na hlas smutnou pravdu. Strážce zavije jako raněný vlk a podívá se na mě s prosbou v očích.

„Pokud ho dokážeš udržet dál od moci.“ Vyslovím svou podmínku. Přikývne.

„Udělám cokoliv.“ Slíbí.

„Beru tě za slovo, jakmile se mi bude zdát, že prozrazuje naši přítomnost na světě, zabiju ho.“ Přikývne. Pokynu mu, aby ho vzal a šel za mnou. Udělá to. Ještě poděkuji králi vlkodlaků za pomoc a odejdu do komnat Knížete. Strážce ho položí na postel. Přejdu k němu a pohladím Knížete po tváři. Nakloním si jeho hlavu na stranu, abych měl volný přístup k jeho tepně. Nechám si vyjet špičáky a zakousnu se mu do krku. Tiše vykřikne a zazmítá se. Strážce k němu přiběhne a podrží mi ho, i když bych ho udržel i sám. Trochu se napiju jeho krve a odtáhnu se od něj. Vydechne a tiše se na mě dívá pohledem prosyceným bolestí. Znovu ho pohladím po tváři a nakousnu si zápěstí. Otočí ode mě tvář. Povzdechnu si a znovu mu ji otočím zpět a donutím ho se napít. Chvíli odmítá, ale po prvním doušku se doslova přisaje k mé ruce. Syknu jak je to nepříjemné a přivřu oči.

„Stačí.“ Syknu po chvíli. Nic. Je jako v transu. Zavrčím a vytrhnu mu ji. Ani se nestačí ohradit, když vykřikne a začne sebou škubat. Zvednu se z postele a kývnu na strážce.

„Je tvůj, ale pamatuj, jakmile začne porušovat zákon, zabiju ho.“ Přikývne. Víc už to nerozebírám a jdu k sobě. Jakmile vejdu, okamžitě se ke mně přiřítí Kira a vyděšeně mě prohlíží. Usměji se a přitáhnu si ho do náruče.

„Klid, jsem v pořádku.“ Rafael se na mě podívá se vztekem v očích.

„V pořádku? Tak co ta krev, co?“ Zavrčí podrážděně a Kir mu na to souhlasně kývá.

„Ta je toho vzývače Krista.“ Kir si oddechne a usměje se.

„Díky Odinovi.“ Políbím ho a pak přejdu k Rafaelovi a políbím i jeho.  Ten mi skočí kolem krku a přitiskne se ke mně.

„Bál jsem se o tebe.“ Zavrní mi do ucha. Usměju se a i s ním si sednu do křesla. Přitulí se ke mně a položí si hlavu na mou hruď. Začnu ho hladit a přitom pozoruju Kira. Na tváři se mu na chvíli promítne smutek smíchaný s utrpením. Natáhnu k němu ruku. Chvíli se mi dívá do očí než ji přijme. Stáhnu si ho k sobě a také si ho přitisknu k sobě. Přitulí se ke mně a dívá se mi do očí. Tiše opětuju jeho pohled. Po chvíli se usměje a spokojeně si položí hlavu na mou hruď po vzoru Rafaela. Takhle sedíme několik minut než se Asir na posteli pohne a probudí se. Sedne si a tiše nás pozoruje. Usměju se na něj a pokynu mu hlavou, aby k nám přišel. Ostýchavě to udělá a zastaví se těsně před námi. Kir na nic nečeká a stáhne ho k nám do křesla. Asir vypískne a rozšířenýma očima se na něj dívá.

„Neublíží ti.“ Promluvím tiše uklidňujícím hlasem. Přikývne a ostýchavě se usměje.

„Nechceš ukázat hrad?“ Zeptám se ho s cílem ho dostat z pokoje. Nadšeně přikývne, vyskočí a začne se oblékat. Usměju se a pustím ty dva. Sednou si do dalších křesel a čekají co bude. Přivolám jednoho z upířích strážců a počkám až se Asir ustrojí. Trvá mu to čtvrt hodiny než je spokojený. Celou dobu se pobaveně usmívám.

„Asire, tohle je tvůj strážce. Za tvou bezpečnost mi ručí životem.“ Asir přikývne a prohlíží si ho. „Provede tě po hradě a splní jakékoliv přání.“ Podívá se na mě.

„Ty nepůjdeš?“ Zavrtím hlavou.

„Musíme tu něco vyřešit, bráško. Užij si den. Pak si spolu promluvíme, ano?“ Přikývne a s povzdechem odejde se strážcem. Počkám až jejich kroky odezní na chodbě a otočím se na ty dva.

„Zřejmě jste si všechno vyříkali, že?“ Počkám až přikývnou.

„V tom případě.“ Usměju se a pokynu jim k posteli. Oba se podívají na sebe, pak na postel, znovu na sebe a vystřelí k posteli. Pobaveně zavrtím hlavou a jen v kalhotách přejdu k nim. Oba mě stáhnou do postele a vrhnou se na mé tělo. Svléknou mi kalhoty a líbají po celém těle. Vzdychám a střídavě je svlékám. Pak se vrhnu na Rafaela a povalím ho pod sebe a začnu ho připravovat. Nejsem schopen déle čekat a po zběžné přípravě do něj proniknu. Zasténá a vyjde mi vstříc. Okamžitě se začnu pohybovat, aniž bych mu dal čas na přizpůsobení. Nevadí mu to. Sténá a pohybuje se proti mně. Kir se na nás chvíli dívá a pak se vrhne na jeho ústa. Líbá ho a po chvíli vezme do ruky jeho penis. Rafael vykřikne a prohne se. Zrychlím a po chvíli oba vyvrcholíme. Vyjde z něj a vezmu si Kira. Vyjde mi vstříc i přes to, že jsem ho nepřipravil. Okamžitě se proti mně pohne. Vzdychnu a začnu přirážet. Sténá a vychází mi vstříc. Rafael mu začne oplácet jeho pozornost s rozdílem, že ho vezmu do úst. Kir vykřikne a po několika pohybech hlavou vyvrcholí. Zrychlím a vyvrcholím po té, co mě několikrát sevře v sobě. Vyjdu z něj a lehnu si na postel. Oba čertíci se ke mně přitulí. Obejmu je a odpočívám. Moc dlouho to tedy nevydrží a opět se na mě vrhnou.

Promilujeme skoro celý den. Ano, den. Ve chvíli, kdy vyšlo slunce jsem lusknutím zatáhl těžké závěsy. Oblékneme se až na večeři. Nechám Rafaelovi přinést jídlo a nám krev. Přinesou jídlo a v té chvíli do místnosti vtrhne Asir a vrhne se mi kolem krku. Jen tak tak to ustojím a obejmu ho. Začne štěbetat o tom, co celý den dělal. Zasměji se a zastavím ho.

„Pojď jíst.“ Přikývne a sedne si k mým unaveným miláčkům. Začne jíst a zapřede s nimi hovor. Neposlouchám o čem mluví, jen se dívám z okna a spokojeně se usmívám. Konečně mám všechny pohromadě. Konečně jsme všichni spolu a já udělám vše pro to, aby to tak zůstalo.