Můj svět fantazie

Stál jsem v hlavním sále svého hradu u okna a přemýšlivě se koukal ven. Tiše jsem se díval jak služebnictvo balí své věci a se strachem ho opouštějí. Ani jsem se jim nedivil. Také bych nejraději všechno zabalil a zmizel. Jenže to jsem nemohl. Kdo by pak na tomto hradě uvítal vládce této země? Sklonil jsem hlavu a tiše si povzdechl. Nejspíše bych se vám měl představit, že? Jsem Christian. Upír. Vlastně nynější vládce upírů. Mám středně vysokou postavu. Delší hnědé vlasy mi spadají do modročerných očí. Vlastně bych byl průměrný, kdyby ze mě v mých 21 letech nebyl upír. Vlastně 21 je mi už nějaké to století zpět. Abych byl přesný, byl jsem přeměněn ve starém Egyptě mužem, který už nějaký ten pátek zpět prohrál svůj boj se smrtí. Asi se ptáte, jak to vím, že? No, jak bych to řekl. Zabil jsem ho. Po jeho smrti jsem procestoval celý známí svět a pak zakotvil zde. Na pomezí Dunaje. V prvním hradě, který je na ráně Turkům. Zítra by měl dorazit Vlad III. Dracul. Znechuceně se ušklíbnu.

„Otče?“ Ozve se najednou za mnou. Nasadím masku klidné vyrovnané tváře a otočím se na svého „syna“.

„Copak?“ Vlídně se na něj usměji. Zhluboka se nadechne.

„Musím zítra bojovat?“ Povzdechnu si.

„O tomhle jsme už mluvili Kire. Kníže chce, abys bojoval.“ Kir skloní hlavu a sedne si. Zoufale se na mě podívá. Přejdu k němu a pohladím ho po jeho černých delších vlasech. Ubíjí mě, když v jeho oříškových očích nevidím smích. Plné rty zkroutí do trpkého úsměvu a zvedne svou štíhlou, vysokou postavu. Povzdechnu si.

„Zkusím mu to rozmluvit.“ Jeho nevěřícný pohled vystřídá vděčnost a skočí mi kolem krku.

„Kire, nic neslibuju.“ Zamručím, ale obejmu ho. Přikývne a usměje se.

„Děkuju, tati.“

„Neděkuj, ještě jsem nic neudělal.“ Mrknu na něj a pustím ho. V té chvíli je ten tam. Zavrtím nad ním hlavou. Už by měl mít rozum. Stoupnu si znovu k oknu. Sluhové už opustili hrad. Ne všichni samozřejmě. Zůstal tu kuchař, kterého jsme najali nedávno pro knížete, a několik služek, aby tu měl náležité pohodlí. Nemůžeme ho přeci obsluhovat my. Za několik okamžiků by si toho všiml a to by nebylo dobré.

 Poodstoupím od okna a odejdu ze sálu. Zůstal tu ještě jeden člověk. Můj milenec. Když se to Kir dozvěděl, nebyl zrovna nadšený. Kdo by také byl, kdyby po několika staletích zjistil, že jeho stvořitel je na muže. Tiše se pro sebe uchichtnu. Ten jeho výraz, když nás zahlédl při polibku, byl vážně k popukání. Pousměji se při vzpomínce a zahnu do jeho komnat. Můj milenec leží na posteli a pravidelně oddechuje. Spí. Něžně se usměji a přejdu k posteli. Opatrně, abych ho nevzbudil, si na ní sednu a lehce ho pohladím po tváři. Vypadá jako anděl s těmi dlouhými blond vlasy. Šedé oči, nyní skryté za víčky, se na mě vždy dívali s láskou. Přejedu prstem k jeho plným sladkým rtům a objedu je.

„Christiane.“ Vzdychne a otevře své nádherné oči. Skloním se a jemně ho políbím na rty.

„Ano, miláčku?“ Zavrním.

„Trvalo ti to.“ Poznamená. Zasměji se.

„Omlouvám se Rafe. Hektické přípravy na příjezd toho človíčka.“ Zavrním. Rafael pozvedne obočí. Ví, že jsem upír.

„Koho?“ Zeptá se zmateně.

„Vlada Tepese.“ Jakmile uslyší to jméno, zbledne a vyděšeně se na mě podívá.

„Jestli zjistí, co jsme zač, nechá nás nabodnout na kůl.“ Chlácholivě ho obejmu.

„Nedovolím mu to.“ Zavrním mu do ouška a políbím ho na něj. Vzdychne a s prosbou v očích se na mě podívá. Zasměji se a ukradnu si jeho rty. Přidá se do polibku. Rukou ho začnu hladit na břiše. Je nahý. Projede mi myslí, když neucítím žádnou další látku než jen deku. Zasténá mi do úst a začne mi rozepínat košili. Zavrním a pomůžu mu. Po chvíli mu dojde trpělivost a prostě ji ze mě serve.

„Nějak nedočkavý.“ Zašeptám mu vzrušeně do úst. Zasměje se a začne se dobývat do mích kalhot.

„Ty máš co říkat.“ Zavrní, když zavadí o můj stojící penis. Zasténám a stáhnu si kalhoty. Odhodím přikrývku a začnu polibky objevovat jeho tělo. Sténá a vzdychá a nedočkavě prosí. Ve chvíli, kdy se dostanu k jeho vzrušení, mu do jeho dírky strčím prst, abych ho připravil. Skoro okamžitě se proti němu pohne. Vytáhnu ho a proniknu do něj dvěma. Prohne se a znovu zaprosí. Vytáhnu se k jeho ústům a začnu ho líbat. Oplácí mi polibky a po chvíli začne znovu přirážet proti prstům. Znovu je vytáhnu a nahradím je svým nedočkavým penisem. Pomalu do něj pronikám a přitom dávám pozor, aby ho to nebolelo. Trvá dlouho než do něj proniknu až po kořen. Musím se držet, abych nezačal hned přirážet, ale dal mu chvíli na to, aby si zvykl. Po chvíli se pohne. Zadržím jeho další pohyby a sám se pohnu. Zasténá rozkoší. Usměji se a začnu do něj přirážet. Sténá a pohybuje se proti mně. Nahnu se k němu a začnu ho líbat. Kradu mu tak vzduch, kterého se mu moc nedostává. Odtáhnu se od něj, až když mu dojde dech. Zalapá po vzduchu a nohama mě obejme kolem pasu. Vykřikne jak se dostanu hlouběji do něj. Trochu zrychlím a ve chvíli, kdy se dostávám na vrchol, vezmu jeho penis a začnu ho mnout v rytmu přírazů. Skoro křičí slastí. Ve chvíli vyvrcholení se mu zakousnu do krku. Vezmu si z něj jen trochu krve. Olíznu ranku, aby přestala krvácet, a opatrně z něj vyklouznu. Lehnu si k němu a stulím si ho do náruče. Unaveně se ke mně přitiskne a po chvíli usne.

Budu muset vymyslet, jak ho ochránit. Miluju ho celým svým mrtvím srdcem a to nemůže Kir překousnout. Dokud se Rafael nenarodil a já ho nenašel, měl Kir naději, že jednou bude mým milencem on. Proto ho nesnáší a snaží se ho při každé možné příležitosti shodit. Nejednou jsem byl svědkem Rafaelova pláče. Mrzí mě to. Rafael má už jen mě. Jeho rodiče se ho zřekli ve chvíli, kdy mě zahlédli v jeho pokoji. V této době je láska mezi muži chápána jako něco nezákonného. Upaluje se za to. Stejně jako za čarodějnictví. Ušklíbnu se. Kdysi jsem byl faraónův hlavní čaroděj sloužící bohu Anubisovi, pánovi podsvětí. Nikdo to neví, ani Kir ne. Mohl by to použít proti mně, a to vážně nechci. Znovu se ušklíbnu a po chvíli vstanu z postele a natáhnu si kalhoty. Naposledy pohladím Rafa po tváři a spícího ho zanechám v jeho komnatách. Nikdo, kromě jeho služky a mě, sem nemá přístup. Kdo by také chtěl zemřít, že?

Bloumám už hodnou chvíli hradem, když mě zastaví nějaké zvuky vycházející z Kirova pokoje. Zvednu obočí a opatrně zaklepu. Nic se neozve. Znovu zaklepu a vejdu. Kir leží na posteli, tvář má zabořenou v polštáři. Přejdu k němu a pohladím ho po zádech.

„Co se děje, Kire?“ Zeptám se tiše. Zvedne ke mně obličej umazaný od krvavých slz. Pohladím ho po tváři.

„Proč to děláš?“ Špitne.

„Co dělám?“ Zmateně svraštím obočí.

„Proč s ním spíš?“ Povzdechnu si a lehnu si k němu. Přitáhnu si ho do náruče.

„Protože ho miluju.“ Vzlykne a schová tvář do mé hrudi.

„Nedokážu ho přijmout.“ Špitne po nějaké chvíli. Začnu ho hladit po vlasech.

„Potřebuješ jen víc času si zvyknout.“ Uklidním ho. Zavrtí hlavou.

„Vždycky, když se na něj podívám, vidím, co jsem svou chybou ztratil.“ Přizná. Tohle bude na hodně dlouho.

„Co máš na mysli?“ Znovu vzlykne.

„Nejdřív jsem se tomu bránil, ale teď už to vím jistě. Miluju tě.“ Šeptá. Povzdechnu si.

„A nenalháváš si to?“ Zavrtí hlavou a naplno se rozpláče. Přivinu si ho k sobě a když se uklidní, vezmu ho do náruče a odnesu do jeho rakve. Dívá se na mě podivným pohledem, když ho do ní pokládám. Usměji se na něj.

„Odpočiň si, zítra si o tom promluvíme.“ Pohladím ho po tváři a zavřu víko. Zabezpečím jeho tajnou místnost a vrátím se do komnat svého milence. Sednu si na kraj postele a dívám se do jeho tváře. Je pravda, že mám divný pocit. Jako by se mnou byl, jen pro zisk. Zamračím se. Zítra to vyřeším. Rozhodnu se a vezmu si rozečtenou knihu. Sednu si do oblíbeného křesla u krbu a začtu se. Trvá několik hodin než začne svítat. S povzdechem odložím knihu a jdu zkontrolovat stráže. Kníže sem už před týdnem začal posílat armádu po malých skupinkách. Rozdám rozkazy svým mužům a vydám se zpět do hradu. Zalezu si do svých komnat. Od služky si nechám připravit koupel. Ve chvíli, kdy mi přijde říct, že je připravena, mám na sobě pouze kalhoty. Už je zvyklá, takže se nad tím moc nepozastavuje. Počkám až odejde a zalezu si do vany plné teplé vody.

S požitkem se umyju a po tom, co je voda spíš studená než teplá, vylezu a zabalím se do kusu látky, co tu slouží na utření. Přejdu ke skříni a obléknu si něco pohodlného na spaní. Otevřu tajné dveře a opatrně je za sebou zase zavřu. Sejdu po točitých kamenných schodech a přejdu do druhé tajné místnosti. Vím, že je to složité, ale zkušenosti mě naučili chránit svou milovanou rakev. Přejdu k honosně zdobené bohatě vyřezávané rakvi a otevřu víko. Pomalu si do ní lehnu a zavřu ji. Sice můžu ve dne na slunce, ale dnes přijede večer kníže a já chci být odpočinutý. Přeci jenom tahle schopnost mi bere dost energie. Zavřu oči a po několika minutách dívaní se na víko usnu.