Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


kapitola 6 - Jihlavské podzemí podruhé

10. 12. 2016

Mlčky dojedeme domů a já se hned vrhnu na knihy. Erik nestačí zírat, kolik jich vytáhnu za honbou toho, co je ten duch zač. Jediné, co vím, je to, že nezabíjí lidi a chodbu podle historických záznamů možná využívali nacisté. V záznamech také stojí, že možná za zdí je pokračování chodby, ale nikdy se to nepotvrdilo. Lehce se zamračím. „Není možné, že by byl ten duch pohřbený za tou zdí?“ Ozve se Erik, který sedí u mě na zemi, a také prohlíží knihy s popisy duchů. Lehce pokrčím rameny.

„Možné to je. Prý dělali průzkum, co je za tím a jednomu to ukazovalo další chodbu. Dalším už nic. Je možné, že to je nějaká díra do jiné dimenze.“ Zamyslím se.

„Ono to existuje?“ Ozve se Erik.

„Jistě, že to existuje, kam si myslíš, že odchází duchové?“ Zrozpačití. „Já myslel, že je jen nebe a peklo.“ Špitne.

„To sice je, ale pořád to je jiná dimenze, není to v naší úrovni reality.“ Vysvětlím mu.

„Aha. Takže, když je tam posíláme, tak se můžou dostat i sem?“ Usměju se.

„Ano, Eriku. Nesedíš si na vedení?“ Urazí se a vyplázne na mě jazyk. Zasměju se.

„Jediné řešení je se tam vrátit.“ Ozve se Erik. Kývnu.

„Jo, ale co řekneme?“ Zamyslím se.

„Coby. Děláme průzkum?“ Nadhodí. Usměju se.

„Chytrý nápad.“ Uznám a začnu balit věci. Erik mi pomůže a pak nastoupíme do auta.

„Eriku, napadlo mě, kde je ta kamera?“ Zamyslí se a pak ji vytáhne z kufru a podá mi ji. Vezmu si ji a přehraju si ten záznam, kde říká, že je nezabil. Soustředěně se na něj dívám a pak si pohraju s rozlišením a nastavením kamery. Nic se neobjeví. Chvíli přemýšlím, vezmu si telefon a zavolám kamarádovi. Je to odborník na podzemní prostory. Souhlasí, že přijede. Domluvím se s ním, že se sejdeme u vchodu do podzemí, a zavěsím. Mrknu na Erika.

„Tak vyjíždíme.“ Souhlasně kývne, a tak nastartuju a vyjedu směr Jihlava. Dojedeme tam ještě k večeru. Ani nehledám hotel a rovnou jedu ke vchodu. Kamarád tam už je. Vystoupím.

„Ahoj.“ Usměju se.

„Ahoj.“ Kývne mi.

„Tak co je tak naléhavého?“ Vezmu kameru z auta a přehraju mu to. „A na co potřebuješ mě?“ Nechápe.

„Potřebuju přístroje, abychom zjistili, jestli za tím něco je.“

„Aha.“ Pochopí a podívá se na Erika, který také vylezl z auta.

„To je Erik. Můj parťák.“ Představím mu ho.

„Eriku, tohle je Greg.“ Erik mu podá ruku. Greg se na mě zamračí. „To ti nestačil můj brácha?“ Zavrčí. Zvednu ruce v obraně.

„Nemůžu za to. Prostě se rozhodl, že bude pracovat se mnou a mě postavil před hotovou věc. Nemůžu ho nechat pobýhat samotného. Zabili by ho při prvním případu.“ Odtuším. Erik se na něj zmateně podívá.

„Co se stalo tvému bratrovi?“ Greg se na něj smutně podívá.

„Byl Simonův parťák, stejně jako ty. Simon za to v podstatě nemůže. Neposlechl ho při jednom případu. Šlo o démony. Zabili ho.“ Odvrátí se ke svému autu a začne vytahovat vybavení. Pohladím Erika po rameni a jdu udělat to samé. Erik nám pomůže a jdeme se vloupat do podzemních chodeb. Dostaneme se tam dost snadno. Zapnu pořádné reflektory a jdeme do Svítivky. Čím jsme blíž, tím je Greg podivně napjatější a rozhlíží se roztěkaně kolem sebe.

„Děje se něco?“ Všimne si toho Erik. Greg zavrtí hlavou.

„Něco jsem o téhle chodbě už slyšel.“ Vysvětlí. Kývnu.

„A nebylo to jen v dobrém, že?“ Přikývne na potvrzení.

„Jsme tu s tebou, Gregu. Nic se nestane.“ Povzbudím ho.

„Doufám.“ Zamumlá, ale následuje nás až k oné stěně. Vytáhneme vybavení a Greg si vytáhne ty své speciální pomůcky. Začneme kontrolovat stěnu, u které stál ten podivný přízrak. Po chvíli se stanou dvě věci. V místě, kde jsme už kontrolovali zeď skenerem, jestli za tím není žádná chodba, se objeví na dalším přístroji a že je pořádně dlouhá, a po další půl hodině se objeví přízrak. Greg sebou nezřízeně trhne, vypadne mu přístroj z ruky a naprosto ztuhne. Otočím se k němu, stejně jako Erik.

„Gregu?“ Zašeptám. Jen se dívá na přízrak a ani se nehne. Už se chci vydat k němu, když mě Erik zastaví.

„Počkej, co když ti ublíží?“ Zašeptá mi do ucha. Lehce se zamračím, ale pak kývnu. Má pravdu, nevíme, co ten přízrak udělá. Ten po víc jak půl hodině zmizí. Greg se sehne a sebere přístroj, který držel v ruce.

„Jsi v pořádku?“ Přejdu k němu. Kývne.

„Jsem. Hrozně jsem se bál. Máš něco?“ Zeptá se nakonec.

„Jo, ve chvíli, kdy se objevil, se v tomhle místě ukázala chodba.“ Ukážu na úsek zdi. Souhlasně kývne.

„Co budeme dělat? Bez povolení nesmíme bourat.“ Zamyslím se. „Přespíme v autě a ráno to zařídíme.“ Navrhne Erik. Greg souhlasí a tak odneseme přístroje, zajistíme chodby a usteleme si v autě. „Simone, proč na ten přízrak tak reagoval?“

„Má stejný dar jako jeho bratr.“ Zmateně se na mě podívá.

„Jaký dar?“

„Vidět skutečnou tvář přízraků. Jako ty vidíš skutečnou tvář duchů, Simone.“ Zmatek se ještě prohloubí.

„Já myslel, že přízrak a duch je jedno a to samé.“ Zavrtím hlavou. „Přízrak je z jiného světa, duch ani neodešel do toho jiného světa.“ Vysvětlím mu.

„Aha.“ Kývne a přitulí se ke mně, aby mu bylo teplo. Obejmu ho, a když si jsem jistý, že opravdu spí, ho jemně pohladím po tváři. Už jsem si na jeho přítomnost tak zvykl, že kdyby odešel, nevím, co bych dělal. Ani Gregův bratr mi tak nepřirostl k srdci. Lovci se musí od všech distancovat, jinak se brzy zblázní nebo zemřou steskem. U Erika se mi to nepovedlo. Nejspíš měl ten kněz pravdu. Bude mi souzený. Znovu ho jemně pohladím a usnu. Vzbudím se ještě před rozbřeskem. Podle hodinek je sedm ráno. Opatrně se vymotám zpod Erika a jdu koupit snídani. Pak čekám před autem na ředitele. Objeví se přesně v osm a zamračí se na mě.

„Policista říkal, že jste vyřešil ty vraždy.“ Usměju se.

„Ty vraždy ano, ale ten přízrak ne. Potřebujeme povolení pro výzkum, musíme kopat.“ Zamračí se ještě víc.

„Dobře, ale chci u toho být.“ Pokrčím rameny.

„Není problém.“ Kývne a jde se převléct. Zatím vzbudím Erika a Grega. Stačí se i najíst než přijde ředitel.

„Tak jdeme.“ Zavelí a pustí nás do chodeb. Posbíráme si náčiní a jdeme za ním. Do Svítivky dorazíme docela brzy. Vytyčíme si část zdi, kde kopat, podle kamery a začneme. Za prvními cihlami nic není jen další zeď z cihel. S Gregem se podíváme na sebe a znovu ji zbouráme. Teprve za třetí vrstvou cihel se objeví chodba. Ředitel to samozřejmě celé natáčí. Dokonce za námi přijdou i průvodci a pozorují to. Natáhnu ruku k Erikovi, který mi podá baterku a posvítím si tam.

„Nic tu zatím není, ale určitě vede dál.“ Hlásím těm za mnou a vlezu tam. Greg si jen povzdechne a s vlastní baterkou se sune za mnou. Ředitel si to samozřejmě nemůže nechat ujít. Posvítím si do dalšího tunelu a s Gregem jdeme napřed. Po chvíli Greg vypískne a posvítí si na nohy pod sebe. Posvítím tam také a objevíme nějakou lebku.

„To bude asi toho přízraku.“ Zapřemýšlí Greg.

„Nejspíš.“ Kývnu a zavolám ředitele. Okamžitě zavolá archeology a začnou s průzkumem. Další dny si moc nepamatuju. Jsme totiž zalezlý v těch nových chodbách a prozkoumáváme je. Hlavně tedy kvůli tomu přízraku, který se už neobjeví. Nakonec se zjistilo, že to opravdu bylo tělo a zřejmě toho přízraku. Ten chudák tam zemřel za živa pohřbený. Smířený se smrtí odešel z našeho světa a nacisté ho vyvolali zpět. Nejspíš chtěli, aby něco hlídal. Což se samozřejmě nepovedlo, protože přízrak nikoho a nic neposlouchá. Zavrtím hlavou, rozloučím se se ředitelem a odjedeme domů. Tentokrát se sem jen tak nevrátíme. Greg odjede k sobě do práce. Mrknu na Erika. Erik mi mrknutí oplatí. „Tohle byl ale zajímavý případ.“ Usměju se.

„To máš pravdu, tohle by mě nenapadlo.“ Souhlasně kývne a dívá se z okýnka na cestu. Usměju se a dávám pozor, nerad bych skončil jako nešťastná duše kolem silnice.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

<3

Marsy,22. 12. 2016 19:48

Skvělá kapitolka, doufám, že budeš pokračovat.

:)

Akyra,10. 12. 2016 12:43

Tohle bylo hodně zajmavé :) jsem ráda, že to nebyl ten přízrak, ale jeho osud je smutný :( moc pěkná povídka a moc děkuji za věnování :)