Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


9. kapitola - démoni a andělé

30. 4. 2017

Dívám se na strnulého Samaela a vrátím se pohledem na neznámého. Vlastně mi připadá, jako kdybych ho už někde viděl.

„Netušil jsem, že tu jsi také, Lucifere.“ Vydechne po chvíli Samael. „Ty netušíš věcí. To už tě Namaah omrzela?“

„S Namaah jsme jen přátelé.“ Odtuší.

„Musíte to řešit venku?“ Vložím se do toho naštvaně, vytáhnu vybavení z auta a jdu do domu. Erik se ke mně přidá a pomůže mi s věcmi do domu. Vevnitř to začneme vybalovat. Po chvíli vejdou i ti dva. Ani se na ně nepodívám a vytáhnu knihu, kterou si dám na stůl. „Co to je?“ Zvědavě se zeptá Samael.

„Almanach duchů.“ Odpoví mu Erik a jde do kuchyně.

„Simi, dáš si něco ke svačině?“

„Stačí mi i banán, jestli máme.“ Křiknu do kuchyně a začnu listovat almanachem. Otočím sotva první stranu, když mi zazvoní telefon. Povzdechnu si a vezmu ho.

„Prosím?“

„Mluvím prosím s lovcem duchů?“ Pozvednu obočí.

„Záleží na tom, kdo se ptá.“

„Hřbitov v Bělé pod Pradědem, straší tam.“ Oznámí mi a zavěsí. Pozvednu obočí a povzdechnu si.

„Eri, zítra vyrážíme na Moravu.“ Přijde po chvíli.

„Případ?“ Kývnu.

„Zřejmě straší na hřbitově. Což není nic neobvyklého.“ Přikývne. „No, na hřbitově jsem ještě nechytal duchy.“ Usměje se.

„Je to něco jiného, než když čistíš dům nebo kus lesa.“ Pousměju se. „Tak to jedu s vámi.“ Zavrní Samael a posadí se ke mně.

„Ty zůstaneš doma a vyřešíš si tohohle.“ Ukážu na toho druhého démona.

„Není co řešit, Lucifer mě jen přišel zkontrolovat.“ Usměje se na mě. Zpražím ho pohledem.

„Nebudu za sebou vláčet dva démony, když jedu k případu.“ Zavrčím. Přivře oči.

„Nepustím vás dva z dohledu, na to zapomeň, zlatíčko.“ Zavrní mi do ucha, až mi na těle vyskáče husí kůže a nepatrně se otřesu strachem. Jen polknu.

„Fajn, ale jen jednou nám do toho zasáhni a garantuju ti, že už nás nikdy neuvidíš.“ Zavrčím. Lucifer se zasměje.

„Musím říct, že má odvahu.“ Pobaveně se podívá na Samaela. Samael jen zabručí a obejme mě. Ošiju se.

„Pusť mě, nemůžu pracovat.“ Prsknu. Samael si jen povzdechne a pustí mě. Trochu si oddechnu, poděkuju Erikovi za svačinu, popostrčím k němu bichli a začnu mu vysvětlovat rozdíly mezi duchy. Pozorně mě poslouchá nejen Erik, ale i Samael a Lucifer, který se nestačí divit, kolik toho o nich víme. Učím ho už skoro hodinu, když zazvoní znovu telefon. Povzdechnu si a vezmu ho.

„Prosím?“

„Sime, tady Marek.“

„Stalo se něco?“ Napnu se.

„Jo, neuhádneš, kdo to za námi přišel.“ Pozvednu obočí.

„To fakt nevím.“

„Nějaký Michael. Říká, že je anděl.“

„Prosím? A co chce?“

„Tebe a Erika, prý se na vás napojili dva démoni.“ Jasně slyším zmatenost v jeho hlase. Povzdechnu si.

„Tak přijeďte i s ním, jsme u mě doma.“

„Jasnačka, za půl hodiny jsme tam.“ Odkývne to a zavěsí. Také zavěsím a podívám se na ty dva. Oba se na mě zvědavě dívají.

„Kdo to byl?“ Ozve se Erik.

„Marek.“ Odpovím klidně.

„A co chtěl, vždyť jsme od něj před dvěma hodinama odjížděli.“ Zmateně se na mě podívá.

„To uvidíš, až přijedou.“ Odtuším a jdu udělat občerstvení. Budou hladoví. Erik se ke mně po chvíli přidá a pomůže mi. Poděkuju mu a po půl hodině jdu otevřít klukům, když přijedou.

„Ahoj.“ Pousměju se, když vystoupí Lukáš, Marek a Richard. S těmi třemi je ještě jeden. Vysoký dlouhovlasý blonďák s krásnýma modrýma očima, vypracovanou postavou a pohledným obličejem. Kývnou mi na pozdrav a vejdou do domu. Mlčky je odvedu do obýváku. Ten blonďák se na prahu zastaví a mlčky se dívá na Lucifera a Samaela. Kluci se nejdřív posadí a také si je začnou prohlížet. Pak jen zklamaně zamručí a začnou se cpát jídlem. Blonďák jen pobaveně pozvedne obočí a také se posadí. Dost daleko od Lucifera a Samaela. „Co tak zklamaně?“ Pozvedne obočí Samael. Richard pokrčí rameny. „My mysleli, že budete mít aspoň rohy, kopyto nebo ocas.“ S Erikem se na sebe pobaveně podíváme a posadím se k němu. Okamžitě se ke mně přitulí a tak ho obejmu. Lucifer se uchichtne.

„To má jen nižší forma, my šlechtici máme jen černá křídla a decentní rohy.“ Blonďák si odfrkne.

„Proč si tady, Lucifere?“ Zavrčí. Ten se na něj podívá s klidem anglického lorda.

„Ze stejného důvodu jako ty, Michaeli.“ Odkašlu si. Všichni se na mě podívají.

„Žádné války ani roztržky v mém domě.“ Zavrčím na ně. Michael, ten blonďák, co se neumí ani představit, se na mě pobaveně podívá.

„A jak nám chceš zabránit, abychom se nenapadli?“

„Jednoduše, když mě neposlechnete, tak vás za uši přivážu do průvanu, debile.“ Zavrčím podrážděně. Michael přivře oči, vstane a postaví se nade mě.

„Mě vyhrožovat nebudeš!“ Klidně se na něj podívám.

„Můj dům, moje pravidla.“ Odtuším.

„A jestli si chtěl vypadat hrůzostrašně, něco ti tam dost chybělo, i blbej duch je strašidelnější než ty.“ Uculím se v jasné urážce. Ti dva démoni strnou v půli pohybu a přestanou snad i dýchat. Michael zalapá po vzduchu a otevírá a zavírá pusu jako kapr na suchu. Z téhle situace mě vysvobodí telefon. Jen protočím oči, obejdu Michaela a zvednu ho.

„Prosím?“

„Mluvím s lovcem duchů?“ Ozve se.

„Záleží na tom, kdo se ptá.“ Odtuším.

„Samota u Liščí na Šumpersku, někdo tam zabíjí.“ Nadiktuje mi a pak se ozve oznamovací tón. Všichni se na mě podívají, když vypnu telefon.

„Kdo to byl?“ Neudrží zvědavost Marek.

„Anonym.“ Pokrčím rameny. Michael pozvedne obočí.

„Tobě to nevadí?“

„Co?“

„No, že ti volá anonym.“

„Ne, mělo by?“ Pozvednu obočí. Kluci se uchichtnou.

„Kde tentokrát?“

„Nějaká samota u vesnice Liščí.“ Přikývnou.

„Máš ještě něco?“ Všimne si mého přemýšlivého pohledu Lukáš. Kývnu.

„Hřbitov v Bělé pod Pradědem.“ Všichni se po sobě podívají.

„To je divné.“ Zamručí Marek.

„Co je divné?“ Nechápu.

„Tam jsme to před týdnem čistili.“ Vysvětlí Richard. Přivřu oči.

„To je fakt divný.“ Posadím se k Erikovi a přemýšlím.

„Co je na tom divného?“ Nechápe Samael.

„Když jednou vyčistíme hřbitov, trvá roky, než se tam objeví další zbloudilý duch.“ Osvětlí mu to Marek. Všichni se po sobě podíváme. „Pojedeme s vámi na tu samotu a pak prověříme hřbitov.“ Rozhodne Richard. Kývnu.

„To by bylo nejlepší. Ráno vyrazíme. Luky, zajisti prosím nějaké ubytování. Budeme muset někde přespat.“ Kývne.

„Zajistím to někde na půl cesty.“ Rozhodne a vytáhne svůj noťásek, který nosí všude sebou. Michael se na nás přemýšlivě podívá a pak se uculí.

„Pojedu s vámi.“ Rozhodne se.

„Tak to ani náhodou, už stačí to, že tam budou tihle dva.“ Zavrčím a prstem ukážu na démony.

„No právě, potřebujete mít sebou i anděla.“ Podívám se na kluky. Oplatí mi pohledy a pak kývnou.

„Fajn, ale žádné vměšování!“ Zavrčím a jdu udělat večeři. Erik mi pomůže. Po jídle jim ukážu pokoje a fláknu sebou do postele. Erik se usměje a lehne si ke mně. Obejmu ho a v momentě spím. Probudím se brzy. Opatrně se vymotám z postele, abych Erika neprobudil, a jdu si dát horkou koupel. Potom se obléknu a probudím jemně Erika. Povzdechne si a také si jde dát sprchu. Zatím probudím zbytek domu a udělám snídani. Jen démoni a anděl jsou nějak moc čiperní. Počkám na Erika a posadím se. Mlčky se pustíme do jídla.

„Ty Sime?“

„Hm?“ Vzhlédnu k Markovi.

„Napadlo nás, že bychom mohli přizvat kněze. Nejspíš to tam bude muset vysvětit.“ Kývnu.

„Tak mu brnkni. Zatím udělám jídlo na cestu.“ Kývne a po jídle mu zavolá. Udělám sendviče a strčím to do kufru k vybavení. Všichni se rozdělí do dvou aut a vyrazíme.

Cesta proběhne v pohodě, jen máme trochu problém najít tu samotu. Místní nás ochotně navedou s poznámkou, že tam straší. Jen se na ně usměju a zaparkuju blízko samoty, abychom to neměli daleko s vybavením. Všichni vystoupíme a začneme se rozhlížet. Je to komplex budov, vypadá to jako bývalý statek. Všechno pobořené a polorozpadlé.

„Ani se nedivím, že tu straší.“ Odtuší Michael. Jen zavrtím hlavou a podívám se na Lukyho.

„Podle záznamů tu v šedesátých letech zavraždili tři lidi. Pachatel se nikdy nenašel. Od té doby se tu buď ztratili lidi, nebo se našli mrtvý.“ Kývnu, vytáhneme senzory a jdeme na obhlídku. Erik se mě drží jako klíšťě a při každém zašustění nadskočí. Cítím, že není sám. Všichni jsou napjatí. Dokonce i démoni s andělem. Zavrtím hlavou a obejdeme celý komplex, aniž bychom vstoupili na vnitřní dvůr. Nic se neděje, ani přístroje nic nezaznamenají. Mlčky se podíváme na sebe, vrátíme se k autům, vytáhneme další přístroje a s hlubokým nádechem vejdeme na dvůr.

Nic se zatím neděje, jen lehký vítr si pohrává s lístky stromů. Všude je ticho. Ani pták nezacvrliká. Jakmile si toho všimnu, všechny přístroje začnou blbnout, vyhazovat takové hodnoty, které jsem na nich v životě neviděl. Erik zbledne jako plátno a začne couvat ode mě. Okamžitě ho chytím za ruku a strčím ho doprostřed kruhu, který jsme s klukama vytvořili. Trochu se uklidní, ale stejně je hrozně bledý. Démoni s andělem jakoby si ničeho nevšimli. Jen si zvědavě prohlížejí budovy.

„Eriku, co vidíš?“ Zašeptá Richard. Erik polkne a roztřese se. „Ducha.“ Vydechne po chvíli. Už jsem si myslel, že ani neodpoví. „Jednoho?“ Zeptám se tiše. Zavrtí hlavou.

„Já nevím, je hrozně silný.“ Zašeptá vyděšeně. Mlčky se podíváme na sebe. Jediné, co mi bleskne hlavou, je Požírač. Přístroje se po chvíli uklidní a tak se uvolníme.

„Tohle nezvládneme, Sime.“ Zašeptá Marek. Kývnu.

„My ne.“ Souhlasím a podívám se na Lucifera. Ten si všimne našeho pohledu a pozvedne obočí.

„Copak? Vypadáte, jako kdybyste viděli ducha.“ Odtuší zřejmě podle něho vtipně. Pak si všimne našich výrazů a zvážní.

„Vy jste ho fakt viděli, že jo.“ Kývnu. Samael s Michaelem okamžitě přesunou pozornost na nás.

„A já to propásl.“ Povzdechne si Samael.

„Proč se pořád díváte na Lucifera?“ Zeptá se po chvíli Michael. „Požírač.“ Zašeptá Luky. Všichni tři se na nás zmateně podívají. Povzdechnu si.

„Požírač je duch, co požírá další duše. Zastavit ho může jen pán pekel.“ Odříkám poučku z knihy. Lucifer jen pozvedne obočí.

„Nikdy jsem o nikom takovém neslyšel.“ Odfrknu si.

„Jistě, že ne. Objevil se zatím jednou a podle knihy zavolali nějaké vyššího démona, ani nevím, jak se jmenoval, byla tam nějaká zkomolenina.“ Pokrčím rameny. Lucifer si povzdechne a kývne. „Dobře, tak mi ho ukažte.“ Podíváme se na sebe. Erik narovná ramena a vykročí. Zastavím ho.

„Půjdu já.“ Erik se zamračí.

„Ani náhodou, já ho vidím na rozdíl od tebe.“ Zavrčí.

„Nepustím tě tam, Eriku!“ Zavrčím pro změnu já.

„Tak pojďte oba.“ Odtuší Lucifer. Jen ho zpražím pohledem a vykročím jako první. Erik se nehádá a jde těsně za mnou. Lucifer nás mlčky následuje. Vejdeme do nízkého malého domku. Všude je listí, které sem navál vítr rozbitými okny. Vybavení je rozházené všude po podlaze a rozbité. Podívám se na Erika, ale ten zavrtí hlavou a ukáže na zavřené dveře, které kupodivu ještě drží. Kývnu, přejdu ke dveřím a opatrně je otevřu. Okamžitě na mě vypadne mrtvola. Erik vykřikne. Také překvapeně vykřiknu a snažím se dostat zpod ní. Lucifer mi kupodivu pomůže. Podle stupně rozkladu tu je jen pár měsíců a je to mladá žena. Poděkuju Luciferovi a otřesu se. Zavrtí hlavou a jde dál. Vstanu z podlahy, opráším se a jdeme za ním. Prolezeme snad každý kout v domě, najdeme další tři mrtvoly v různém stádiu rozkladu, ale po požírači ani stopa.

„Ty Sime, nebyli jsme ve sklepě.“ Zašeptá, když se ocitneme zpátky v chodbě. Jen polknu, ale statečně jdu první. Erik je těsně za mnou a poslední jde Lucifer. Opatrně sejdeme vratké schody a ocitneme se v prostorném velkém sklepě. Podle pavučin tu nikdo dlouho nebyl. Erik mě křečovitě chytí za ruku a ukáže do kouta sklepa. Namířím tam přístroj, který se snad ještě víc zblázní. Lucifer se postaví před nás a suverénně se tam rozejde. Požírač začne kvílet a snaží se zmizet. Díky bohu se mu to nepodaří. Lucifer ho popadne za flígr a hodí do pekelné brány, kterou si jednou rukou otevře. Potom vyjdeme ven a já si oddechnu.

„Tak teď ten hřbitov.“ Ozve se Mark. Kývnu, dáme vybavení zpátky do auta a vyjedeme směr Morava. Ani si nevšimnu, že nás sleduje ze vzduchu pár neviditelných andělů a ze země démoni.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

brum

akyra,30. 4. 2017 15:27

hele lafix já vím že se to pokoušíš natáhnout, ale sakra co mají ty poznámky hlavně na konci znamenat to spíš vypadá, jako simon s erikem byli mezi peklem a nebem a oba se je snažili stáhnout k sobě. Hm pokračování zítra že :)

Re: brum

Lafix,30. 4. 2017 15:30

Zlatí, dobře vím, že píšu tak, jak mě to napadne, a že si něco vždycky vymyslím a pak je to stejně jinak :D, uvidíme, kam mě další kapitolka zavede, ale počítej tak s týdnem :D