Můj svět fantazie

Mlčky spolu dojedeme do mého domu a nastěhujeme vybavení zpátky. Erik se odejde vykoupat a já zatím rozbalím všechno vybavení. Vezmu si hadříky a začnu čistit. Přitom přemýšlím o té zatracené pověsti. Mrtvá nevěsta. Je možné, že jsem její reinkarnací? Zavrtím hlavou. Samozřejmě, že ne. To je totální pitomost. Už potřebuju volno. Jen si povzdechnu a pomalu to dočistím. Erik mezitím přišel dolů a začal vařit.

„Ty Sime, můžu se na něco zeptat?“ Kývnu.

„Můžeš.“

„Jak ses dostal k vymítání?“

„To je na dlouhé povídání.“ Usměje se.

„To mi vůbec nevadí. Po večeři můžeš začít.“ Nadšeně mi oznámí. Jen si povzdechnu a pomůžu mu aspoň s večeří. Poděkuje mi a nandá hotové jídlo. Posadím se ke stolu a začnu jíst. Přitom se ztratím v myšlenkách. Už je to dlouho, co jsem vzpomínal na své začátky. Erik pomalu dojí, počká, až dojím i já, a vyčkávavě se na mě podívá. Nijak si ho nevšímám. Vstanu, uklidím nádobí a udělám nám čaj. Teprve potom se posadím. Vyčkávavě se na mě podívá a obejme rukama hrnek s čajem. Lehce si povzdechnu a začnu vyprávět.

„Víš, měl jsem normální rodinu, jako ty. Bydleli jsme v dost odloučeném domku na kraji lesa. Tak kilometr od nejbližší vesnice. Měli jsme dva psy. Oba to byli českoslovenští vlčáci cvičený na obranu a poslušnost. Poslechli na slovo jen tátu. Ale to, co přišlo, se jich neleklo.

Byla noc, když se to stalo. Taková ta hluboká temná, když nesvítí měsíc. Ještě jsem nespal. Nemohl jsem usnout. Myslím, že bylo kolem půlnoci. Najednou se ozvalo zakňučení našich psů a byl klid. Lekl jsem se toho, protože co jsem je znal, nikdy nekňučeli. Vždycky byli veselí a hraví, nebo když bylo potřeba, tak na hlídce vážný a soustředěný, ale nikdy nekňučeli. Vyskočil jsem z postele a potichu jsem otevřel dveře.

Něco jsem cítil u vstupu do domu. Věděl jsem, že to tam je, i když jsem netušil jak. Potichu jsem se vyplížil z pokoje a schoval jsem se ve skříni na chodbě. Podvědomě jsem tušil, že to tam nebude prohledávat. Musel jsem si zakrývat uši a kousat se do ruky, abych nahlas nebrečel nebo nevydal nějaký zvuk. Slyšel jsem naprosto všechno. Zabilo je to. Všechny. Celé to netrvalo ani půl hodiny, ale já z té skříně vylezl až ráno. Ve chvíli, kdy jsem věděl, že už je světlo. Tiše a opatrně jsem nejdřív šel do bratrova pokoje.

Vypadal, jako kdyby pořád spal schoulený na boku čelem ke dveřím. Jediné, co prozrazovalo, že je mrtvý, byla jeho bledost a to, že na mě koukal vyhaslýma, mrtvýma očima. Nechal jsem ho tak a šel jsem do pokoje rodičů. V ložnici to vypadalo úplně jinak.

Všude krev, rozházené věci a co bylo nejhorší, mí rodiče na kousky. Doslova. Ta bestie je roztrhala na kousky. Měl jsem z toho ještě dlouho noční můry. Ze strnulosti mě probral až telefon. Rychle jsem běžel dolů do kuchyně a zvedl ho. Volala babička.

V té chvíli jsem se do telefonu rozbrečel a řekl jí, co se stalo. Okamžitě mi řekla, abych to položil a zavolal policii. Udělal jsem to, i když ta mi moc nevěřila. Mysleli si, že jsem je zabil já. Nakonec je přesvědčili až testy od psychologa. Já se tenkrát uzavřel do sebe. Mluvil jsem jen s babičkou a nikým jiným. Bylo mi deset, když se to stalo. A já tenkrát už věděl, že jednoho dne najdu to, co je zabilo a pošlu to zpátky tam, kam to patří do pekla.“

„A našel jsi to?“ Ozve se Erik téměř bez dechu. Zavrtím hlavou.

„Ne, ale když mě kamarád v patnácti seznámil s lovem duchů, nepřestal jsem pátrat. Existuje tolik druhů duchů a tolik démonů, že i když jsem to vzal od začátku, je možné, že se pravdy nikdy nedopátrám.“ Potichu dodám a koukám se do hrníčku. Najednou ucítím na své ruce dotyk. Vzhlédnu a setkám se s pohledem Erika. „Teď jsme na to dva, Simone. Pomůžu ti.“ Zavrtím hlavou.

„Nechci, aby sis udělal nebezpečné nepřátele, Eriku.“ Zasměje se.

„Stejně už je mám. O jednoho víc nebo míň, na tom nesejde.“ Mrkne na mě. Jako uhrančivý se dívám na jeho rty, které jsou roztáhlé do nádherného úsměvu. Erik se najednou nahne ke mně.

„Máš krásné oči.“ Zašeptá a lehce mi přejede rty po těch mích. Zasténám náhlým vzrušením. Erik se usměje a přisaje se na mé rty. Nenechám se zahanbit ani dlouze přemlouvat a připojím se k polibku. Tak vzrušujícím a nádherném. Přitáhnu si Erika blíž k sobě a obejmu ho kolem pasu. On sám mě obejme kolem krku a zaplete si ruce do mích vlasů. Odtáhneme se od sebe až, když nám dojde dech. Erik se na mě dívá roztouženýma, lehce přivřenýma očima. Tváře lehce narůžovělé a rty mírně naběhlé a pootevřené.

„Chci tě.“ Zašeptá mírně ochraptělým hlasem. Polknu a zalapám po dechu, když mnou projede další vlna vzrušení. Nenechám se dlouho pobízet. Vezmu ho do náruče a odnesu do své ložnice, kde ho jako poklad opatrně položím do postele. Začnu ho pomalu svlékat a každý nově odhalený kousek kůže políbím. Erik jen zasténá a také mě začne svlékat. Nechám se a ke konci si už pospíším, abych ho viděl v celé jeho kráse. Jen se usměje a hladí mě po těle, kam jeho ruce dosáhnou. Skloním se nad ním a začnu polibky znovu uctívat jeho tělo. Zvlášť si nechám záležet na bradavkách. Každou z nich mučím tak dlouho, dokud nejsou ztvrdlé a Erik nesténá. Potom putuji až k jeho vztyčené chloubě. Tady udělám přestávku a vyhrabu z šuplíku jednou rukou lubrikant. Jelikož ho nechci zranit, vymačkám si ho na prsty a zatímco pohlcuju jeho penis ústy, opatrně strčím prst do jeho otvůrku. Opatrně s ním zahýbu, a když se neshledám s odporem, přidám ještě jeden. Ani si toho nevšimne. I třetí prst je ignorován a já ho pomalu roztáhnu. Ve chvíli, kdy jsem si jistý, pustím jeho penis, což okamžitě okomentuje hlasitým nesouhlasným zasténáním. Sehnu se a ukradnu si jeho ústa. Nadšeně se přidá do polibku. Nechám ho a pomalu do něj začnu pronikat. Odtrhne se od mích úst, vykřikne bolestí, prohne se a zaryje mi nehty do paží. Přestanu až, když jsem v něm celý.

„Bolí to.“ Zašeptá zlomeně a z očí se mu spustí slza. Setřu mu ji.

„Brzy to přestane. Jen se uvolni.“ Zabroukám mu do ucha a začnu ho líbat. Oplatí mi to až po několika minutách. Pousměju se a odvádím jeho pozornost jinam. Nechá se a uvolní se. V té chvíli se zkusmo pohnu. Zasténá a pohne se proti mně. Usměju se a začnu se pravidelně pohybovat. Sténá a pohybuje se proti mně. Ve chvíli, kdy jsem už blízko vrcholu, vezmu jeho penis a vynesu ho k sobě. Spolu vyvrcholíme. Opatrně z něj vyjdu, lehnu si k němu a obejmu ho. Ihned se ke mně přitulí a podívá se mi do očí. Usměju se na něj a pohladím ho druhou rukou po tváři.

„Miluju tě.“ Erik se rozzáří jako vánoční stromeček.

„Taky tě miluju.“ Políbí mě. Oplatím mu polibek a zavřu oči. Erik se mi uvelebí v náručí. Pousměju se a po chvíli usnu. Vzbudí mě vyzvánění telefonu. Erik se zavrtí a otevře oči.

„Ještě spi, zlato.“ Pohladím ho a zvednu telefon.

„Prosím?“

„Simone, tady Marek.“

„Marku, co se stalo?“ Posadím se. Nikdy nevolá, když to není vážné.

„Lukáše uvěznil démon v domě. Nemůžeme ho vysvobodit. Prostě se tam nedostaneme žádnou cestou.“ Vzlykne do telefonu. Strnu.

„Dobře, uklidni se. Zkoušeli jste svěcenou vodu?“

„Jo, je tu i kněz, ale nefunguje to.“ Naprosto zoufale mi odpoví.

„Kde jste, jedu tam!“ Rozhodnu se okamžitě. Vychrlí ze sebe adresu na jedno nadechnutí. Okamžitě si ji zapíšu, ujistím ho, že tam za chvíli jsme a zavěsím. Podívám se na Erika. Opětuje mi zvědavý pohled.

„Lukáše uvěznil v domě démon. Nemůžou ho tam odtud dostat.“ To mu zřejmě stačí, protože vyskočí z postele, že se obleče. Jenže to zřejmě neodhadne a skončí na zemi. Zaskučí. Okamžitě se k němu sehnu a vytáhnu ho na postel.

„Otoč se, zlato. Úplně jsem na to zapomněl.“ Pohladím ho. Udělá to bez řečí a ještě na mě vystrčí svůj zadeček. Pohladím ho po něm a ošetřím mu ho.

„Chvíli počkej, pak se můžeš obléct.“ Kývne. Já se mezitím obleču a jdu udělat snídani a něco na cestu. Zatímco se dělá snídaně, zabalím vybavení, co budeme potřebovat. Erik asi v půlce seběhl dolů a pomohl mi. Spolu se najíme, odtáhneme vybavení do auta a odjedeme zachránit kamaráda. Otázka je, jestli to stihneme včas.