Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


bonus - lucifer, gabriel

16. 3. 2014

Proberu se v nějaké posteli a zmateně se rozhlédnu kolem sebe. Po chvíli si vzpomenu na návštěvu Kaina a jeho trest v podobě znásilnění od Gabriela. Schoulím se do klubíčka a tiše se rozpláču. To je pěkné. Já, vládce pekel a pláču jak malá holka, protože mě znásilnili. Fakt úžasný. To jsem tedy klesl hodně hluboko. Najednou mě někdo pohladí po zádech. Trhnu sebou a víc se schoulím do sebe.

„Luci.“ Povzdechne si ten za mnou a znovu mě pohladí po zádech. Podle hlasu poznám Gabriela.

„Nech mě být.“ Zašeptám. Gabriel si jen povzdechne, ale neodejde.

„Vysvětlím ti to.“ Pohladí mě po ruce. Trhnu sebou a vzhlédnu k němu.

„Ale já nic vysvětlit nepotřebuju. Užil sis, tak teď mě nech být.“ Odtáhnu se co nejdál od něj.

„Já…. prosím, vyslechni mě.“ Zarputile zavrtím hlavou a čekám až odejde. Tiše si povzdechne a vstane.

„Tam je koupelna.“ Mávne na dveře rukou a se svěšenou hlavou odejde. Vylezu z postele a opatrně na vratkých nohou se sunu do koupelny. Tam nejdřív najdu ostrou žiletku a vlezu si pod sprchu. Tiše pod ní stojím a chvíli se odhodlávám, než ji vezmu do ruky a začnu se s ní řezat. Cítím, jak ze mě společně s krví odchází i ten hrozný pocit využití a zaplavuje mě úleva. Dívám se, jak krev odtéká do odpadní roury. Po chvíli se svezu podél zdi na zem a malátně dál pozoruji odtékající krev. Pokusím se znovu říznout, ale už na to nemám dost sil. Pohodlněji se opřu a zavřu oči. Najednou do koupelny vrazí Gabriel a slyším, jak zalapá po vzduchu.

„Lucifere.“ Zašeptá a vytáhne mě ze sprchového koutu. Začne mě ošetřovat. Ani nemám sílu se bránit.

„Od teď nesmíš sám do koupelny.“ Zavrčí a zvedne si mě do náruče.

„Nech mě.“ Zašeptám.

„Chci zemřít.“ Gabriel si jen povzdechne a přenese mě na postel.

„Jsi trdlo, viď? Už tak dlouho se tě snažím získat, a když se to konečně povede, ty začneš dělat hlouposti.“ Zavrčí.

„Jasně, typický anděl.“ Odfrknu si zhnuseně a vytrhnu mu ruku, kterou svíral.

„Nechápu, co tím myslíš.“ Pozvedne obočí Gabriel.

„Co tím myslím? To, že je ti úplně fuk, co cítím. Býval si jiný, Gabrieli.“ Zašeptám a schoulím se do klubíčka.

„Lucifere.“ Zašeptá a pokusí se mě pohladit po ruce. Vytrhnu mu ji a víc se schoulím do sebe.

„Jdi pryč.“ Špitnu. Gabriel si povzdechne a vstane.

„Do koupelny nesmíš, nechci riskovat, že by ses zabil. Tví synové by mě rozcupovali na kousíčky.“ Odtuší a odejde. Rozpláču se a nejsem k zastavení. Vím, že jsem Krona neměl tak trestat, ale tohle jsem si nezasloužil. Nebo snad ano? Schoulím se do sebe a obejmu se. Po nějaké době se otevřou dveře a někdo vejde. Ten někdo mě vezme do náruče a jen drží. Vzhlédnu k němu a začnu si prohlížet obličej. Je to Gabriel a je hodně utrápený.

„Promiň. Měl jsem tě odvázat a nechat být.“ Zašeptá a víc si mě přitiskne k sobě.

„Miluju tě, Lucifere, a pochopím, když mě teď odmítneš.“ Hořce se zasměji.

„Podle zákonů pekla jsme teď manželé.“ Vzlyknu. Smutně přikývnu a tiskne si mě k sobě.

„Postarám se o tebe, Luci. Udělám všechno, aby ses z toho dostal, ano?“ Pohladí mě po vlasech. Vzhlédnu k němu a v jeho obličeji hledám stopy po lži. Jeho oči jsou naplněné láskou a smutně se na něm dívá. Z očí se mi spustí znovu slzy a schovám se do jeho náruče.

„Neopustím tě, Lucifere. Už ne.“ Zašeptá do mých vlasů a políbí mě do nich. Nechám ho a jen zavřu oči. Netuším, proč se k němu tak tisknu. Cítím se u něj v bezpečí, i když mi tak ublížil.

„Nedovolím, aby ti někdo ublížil.“ Zašeptá.

„A co uděláš, když mi ublížíš ty?“ Zeptám se. Smutně se mi zadívá do očí.

„Nevím. Já….budu se snažit ti znovu neublížit.“ Zašeptá. Pohladí mě po tváři a jemně políbí na čelo.

„Odpočiň si.“ Přikývnu a zavřu oči. Položí mě na postel a přikryje. Lehne si ke mně a přitáhne si mě od náruče. Nechám se a odpočívám. Najednou mě políbí na spánek.

„Miluju tě. Omlouvám se, že jsem využil to, co mi tak nabídl ten upír. Ale už jsem byl zoufalí.“ Zavrtím se. Zřejmě netuší, že nespím. Ale to je plus pro mě. Pohladí mě po tváři.

„Chtěl bych si tě vzít podle pravidel andělů.“ Zašeptá.

„Už jsem mluvil s pánem. On…nebyl rád, že jsi tak sám, po tom, co zabili tu couru. Proto se o tebe tak všichni zajímali. Ani nevíš, jak bylo těžké odehnat Izichiela. Sám víš, že tě nenávidí. Udělal by ti ze zbytku života peklo. Dokonce jsem se o tebe musel s ním bojovat.“ Začne mě hladit po zádech.

„Věřím, že se z toho dostaneš. Pomůžu ti. Jsi silný, Luci.“ Políbí mě do vlasů.

„O Kaina se postarám. Už nebude dělat problémy. Tví synové jsou v dobrých rukou. Malthazar je schopný a Kain zas ochranitelský. Někdy až moc.“ Uchichtne se.

„Zítra bych tě mohl vzít někam na výlet.“ Zauvažuje nahlas.

„Co bys řekl odlehlé mořské pláži a pak oběd ve skvělé francouzské restauraci? Určitě se ti to bude líbit.“ Pousměje se. Znovu se zavrtím, aby nepojal podezření, že nespím. Pohladí mě po tváři a jemně políbí na rty.

„Miluju tě.“ Zašeptá mi do ucha a víc si mě přitáhnu do náruče. Také se přikryje a znovu mě políbí do vlasů.

„Dobrou noc, lásko.“ Zavrní a vzápětí spí. Povzdechnu si a přemýšlím o tom, co říkal. Pak znovu zavřu oči a po chvíli také usnu. Probudím se jako první a opatrně se vymotám z Gabrielovi náruče. Malátně se zvednu a pokusím se dojít do koupelny. Ano, u pokusu to zůstane. Udělám sotva dva kroky a zřítím se na zem. Vzlyknu a pokusím se znovu postavit. Tentokrát se křečovitě držím všeho, co mi přijde do cesty. Přitom shodím dost věcí. Najednou mě podepřou něčí ruce. Podívám se, kdo to je. Gabriel, kdo jiný.

„Promiň.“ Zašeptám nešťastně.

„To je v pořádku, měl si mě probudit.“ Pohladí mě po tváři a odnese do koupelny. Se vším mi pomůže a nakonec mě naloží do vany. Nechám se a dívám se, jak se svléká. Pozvednu obočí a nakloním hlavu na stranu. Usměje se na mě a vleze si ke mně do vany. Posunu se, abych se ho moc nedotýkal. Tedy pokusím se o to. Gabriel si vleze za mě a opře si mě o sebe. Na místě mě drží jeho paže ovinutá kolem mého pasu. Trochu vyděšeně se mu podívám do očí. Usměje se na mě uklidňujícím úsměvem a pohladí mě po tváři.

„Neboj se.“ Přikývnu a otočím se zpět. Celou dobu nic nedělá. Jen ve chvíli, kdy začne voda chladnout, mě umyje a pak sebe. Opláchnu se a opatrně vylezu z vany. No, asi jsem to neměl dělat. Málem se totiž přerazím před ní, protože se mi podlomí nohy. Povzdechnu si a smutně se podívám na Gabriela.

„To je tím, jak ses pokusil zabít. Jsi moc slabí, zlato.“ Podepře mě a utře. Počká, až se obleču a odnese mě do postele. Zachumlám se do deky a zavřu oči.

„Žádný takoví.“ Zavrčí Gabriel.

„Nejdřív jídlo.“ Povzdechnu si a posadím se. Dá mi na klín tác s obrovskou hromadou jídla. Vyvalím na to oči a chvíli těkám z jídla na něj a opačně.

„Děje se něco?“ Pozvedne Gabriel po chvíli obočí.

„No, asi děje. Tohle já nesním.“ Fňuknu. Zasměje se.

„Sněz, co můžeš.“ Přikývnu.

„Beru tě za slovo.“ Uchichtnu se a začnu jíst. Sním toho sotva pětinu, když nemůžu. Odstrčím to. Gabriel se na mě zamračí.

„Tohle nemyslíš vážně?!“ Zavrčí tak hrozivě, až zamrkám a začnu hledat rohy, kopyto a ocas. Pak zavrtím hlavou a prohlížím si ho od hlavy k patě.

„Nejsi převtělený Baltazar?“ Gabriel pozvedne obočí a zadívá se na mě.

„To tedy nejsem.“

„Aha, musel jsem se ujistit.“ Uculím se. Protočí oči a znovu se na mě hrozivě zadívá.

„Sněz ještě trochu.“ Povzdechnu si.

„A musím?“ Upřu na něj dokonalí štěněčí pohled. Chvíli se na mě dívá, než si povzdechne a zavrtí hlavou.

„Nemusíš.“ Usměji se, počkám, až si vezme tác a lehnu si. Pohladí mě po vlasech a odejde s tácem. Vrátí se o chvíli později a lehne si ke mně. Obejme mě kolem pasu a lehce si mě k sobě přitáhne. Zadívám se mu do tváře a hledám jeho záměr. Usměje se na mě a pohladí mě po tváři.

„Neudělám nic, co ty nebudeš chtít, Luci. Už ne.“ Políbí mě do vlasů. Přikývnu a pousměji se. Pohladí mě po tváři. Nechám se a položím si hlavu na jeho rameno. Zavřu oči a odpočívám. Z polospánku mě vytrhne Gabriel, když mi přinese oběd. Povzdechnu si a sním ho tentokrát celý. Usměje se na mě a odnese prázdný tác. Znovu si lehnu a dívám se do zdi. Gabriel se tentokrát vrátí až za několik hodin.

„Promiň, můj pán mě volal.“ Přikývnu.

„Co chtěl?“ Špitnu. Posadí se na kraj postele a chvíli se na mě tiše dívá.

„Chce, abychom se vzali.“ Pozvednu obočí.

„To mu nestačí, že jsme manželé podle zákonů pekla?“ Zavrčím.

„Och, já zapomněl, on mě chce mít pod kontrolou.“ Vrčím vztekle.

„Luci, uklidni se, prosím.“ Pohladí mě Gabriel po ruce. Vytrhnu mu ji a studeně se na něj zadívám.

„Co si mu na to řekl?“

„Pokud budeš chtít, tak ano.“ Překvapeně otevřu pusu, abych něco řekl. Ale po chvíli ji zase zavřu.

„Proč?“ Zašeptám po chvíli vykolejeně.

„Protože nic neudělám bez tvého souhlasu, pamatuješ?“ Usměje se na mě a políbí mě. Trochu sebou trhnu a pohladím ho po tváři.

„Děkuju.“ Pousměji se. Zavrtí hlavou.

„Vůbec nemáš za co.“ Nechám se jím obejmout a přitulím se k němu. Tím, že tohle neodsouhlasil sám, dává najevo, že myslí každé své slovo vážně. Začínám se s ním cítit v bezpečí a to je znamení, že se pomalu uzdravuji. Sice to bude trvat ještě dlouho, než se s ním vyspím, ale už mi jeho dotek nevadí. Pousměji se a v jeho náruči zavřu oči.

„Luci?“ Ozve se po chvíli ticha Gabriel.

„Hm?“ Pozvednu obočí a pozvednu k němu tázavě oči.

„Zítra pojedeme na výlet a pak se vrátíme do pekla, ano?“ Přikývnu.

„A kam pojedeme?“ Zvědavě se na něj podívám.

„Uvidíš, ale teď večeře a spát.“ Zavelí. Zadívám se na něj štěněčím pohledem. Chvíli uhýbá očima, aby se na mě nemusel podívat. Pak se ale do mých zadívá a povzdechne si.

„Miláčku, pak by to nebylo překvapení.“ Políbí mě. Dotčeně našpulím pusu.

„To není fér.“ Zasměje se a donese mi večeři. Celou dobu, co jím, ho pozoruji štěněčím pohledem a roztomile na něj mrkám.

„Tak dost.“ Zavelí po chvíli, když už to nemůže vydržet.

„Ještě chvíli a budu si muset dát studenou sprchu.“ Zamrká na mě tentokrát on. Zakuckám se a vyvalím na něj oči.

„Dojez a půjdeme spinkat, ano?“ Přikývnu a rychlostí blesku to sním. Odnese prázdný tác a vrátí se po chvíli ke mně. Lehne si do postele a přitáhne si mě do náruče.

„Dobrou noc, zlato.“

„Dobrou noc.“ Zívnu a po chvíli usnu. Ráno mě probudí Gabrielovi polibky. Oženu se po něm a zavrtám se do deky.

„Ale no tak, zlatíčko. Jede se na výlet.“

„Ještě chvíli.“ Fňuknu a smutně se na něj podívám.

„Kdepak.“ Zavrtí hlavou a vyžene mě z postele.

„Jsi tyran, víš to?“ Zavrčím a začnu se oblékat. Zasměje se.

„Ne, ale teď si mi to řekl ty. Takže už ano.“ Zářivě se na mě podívá. Praštím ho po hlavě a čekám až se pán oblékne, ať můžeme jít.

„Vzal sis plavky, kocourku?“ Zavrní. Vyvalím na něj oči.

„Jaké plavky a na co?“ Uchichtne se, vezme svoje a někde vyhrabe moje. Pak mě vezme za ruku a vede někam ven.

„Kam vůbec jdeme a kde jsme?“ Zeptám se po chvíli.

„Jsme ve Francii, zlato, a kam jdeme? To uvidíš.“ Usměje se s šibalskými ohníčky v očích.

„Jestli se mi to nebude líbit, dostaneš po papuli.“ Zavrčím. Uchichtne se a políbí mě.

„Uvidíš.“ Obejme mě kolem pasu a tím si mě přitáhne blíž k sobě. Nechám se a dívám se kolem sebe, kam jdeme. Docela mě udiví, když mě odvede k moři a po pláži mě odvádí od všech.

„Kam jdeme?“ Zvědavě se na něj podívám.

„Na jednu odlehlou pláž. Nikdo tam nechodí.“ Políbí mě do vlasů. Přikývnu a dívám se na cestu. Bez nehody dojdeme na onu zmiňovanou pláž. Okouzleně se podívám kolem sebe a usměji se. Kolem dokola jsou malé pahorky ze skály, které zajišťují soukromí. Pláž je písčitá a zabíhá do nádherně azurového moře. Vezmu si od Gabriela plavky a za jednou skálou se převléknu. Gabriel s tím nedělá takové cavyky a převlékne se přede mnou. Prohlédnu si ho od hlavy k patě a celý červený se od něj odvrátím.

„To si nemohl jít za skálu?“ Zavrčím. Zasměje se.

„Ne, pak bych totiž neviděl, jak se rozkošně červenáš.“ Vypláznu na něj jazyk a jdu se rochnit do vody. Co chvíli se potopím, abych viděl podmořský svět. Je úžasný. Kousek od břehu jsou malé korály a na nich úžasně barevné rybky. Po několika minutách pozorování vyplavu a doplazím se na břeh. Gabriel se na mně usměje a poklepe místo vedle sebe na dece. Svalím se tam a lehnu si. Pohladí mě po tváři a nechá odpočívat. Takhle lenošíme celé dopoledne.

„Zlato.“ Ozve se po nějaké době Gabriel. Zastíním si rukou oči, abych na něj viděl.

„Ano?“

„Půjdeme se najíst?“ Přikývnu a zvednu se. Na plavky si natáhnu kraťasy a počkám na něj. Také si natáhne jen kraťasy a všechno ostatní sbalí do tašky.

„Tak pojď.“ Vezme mě za ruku a vede do jedné restaurace. Stisknu mu ji a nechám se vést. Posadíme se venku k jednomu stolu. Okamžitě je u nás číšník.

„Tady jsou jídelní lístky, co si dáte k pití?“ Zadívám se na různé letáčky na stole.

„Džus, prosím.“ Objednám si nakonec.

„Jen vodu.“ Poručí si Gabriel. Usměji se a vyberu si nějaké jídlo. Když přijde číšník s naší objednávkou, nadiktujeme mu jídlo a on odejde.

„Zítra se vrátíme.“ Přikývnu.

„Kdo zatím vládl?" Gabriel se zasměje.

„Kain si to vyzkoušel.“ Zacukají mi koutka.

„Aspoň uvidí, co musím denně řešit.“ Gabriel přikývne.

„To je jeho lekce.“ Uchichtne se. Přikývnu a napiji se. Gabriel ke mně natáhne ruku a sevřu tu mou.

„Všechno bude v pořádku, Luci.“ Pousměji se a kývnu. Pustí mi ji až ve chvíli, kdy nám přinesou jídlo. Pustím se do něj a musím říct, že je výborné. Gabriel se také nají. Pak zaplatí a dopijeme. Zvedne se a já ho následuji.

„Kam teď?“ Obejme mě kolem pasu.

„Domů. Musíme si zabalit.“ Přikývnu a nechám se vést do domu. Tam mě strčí do postele a sám začne balit. Zívnu a na chvíli si zdřímnu. Vzbudím se akorát na večeři. Gabriel mi ji donese do postele. Najím se, počkám, až si vezme tác a znovu si lehnu. Po chvíli si lehne ke mně a přitáhne si mě do náruče.

„Doufám, že se na mě zítra tví synové nevrhnou a nerozcupují mě na kousky.“ Uchichtnu se.

„Nemůžou. Manžel vládce pekel je nedotknutelný.“

„To se mi ulevilo.“ Oddechne si Gabriel a políbí mě do vlasů.

„Dobrou noc.“

„Dobrou noc.“ Zívnu a za chvíli znovu spím. Probudí mě ráno Gabriel opět polibky. Povzdechnu si a otevřu oči.

„Musím?“ Přikývne.

„Musíš.“ Znovu si povzdechnu a vyhrabu se z postele. Oblečeme se a Gabriel mě za ruku odvede do jídelny, kde už je připravena snídaně. Pořádně se najíme a já vyvolám bránu do pekla. Spolu jí projdeme. Jakmile se objevím v sále, Kain mě nadšeně přivítá a strčí mě do trůnu. Posadím se a zkoumám ho.

„Je ti dobře?“ Zadívám se na něj pohledem, jestli se náhodou nezbláznil.

„Je.“ Kývne.

„To víš, miláčku, když musel za tebe řešit spory tvých démonů, tak se nediv.“ Uchichtne se za ním Gabriel. Jen kývnu a pořádně si ho prohlédnu.

„Kdy odejdete?“ Zeptám se.

„Ještě dneska.“ Ujistí mě. Přikývnu.

„Někdy se s Kronem zastavte.“ Pousměji se. Lehce se usměje.

„Zastavíme.“ Kývnu a rozhlédnu se po sále.

„Kde je Malthazar?“ Pozvednu obočí.

„Za chvíli je tu. Šel zabalit věci Adrianovi.“ Nechápavě se na něj podívám.

„Ale Adrian je pryč.“

„Je.“ Kývne.

„Je s Kronem u mě v domě.“ Zakuckám se a pozvednu obočí.

„Asi bych se neměl divit, že?“ „Asi ne.“ Uculí se a posadí se na židli. Kývnu a přemýšlivě se dívám na protější zeď. Gabriel se posadí k němu a prohlíží si mě. Zřetelně cítím jeho pohled. Pohled přesunu k otevírajícím se dveřím. V nich stane Malthazar i se svými vojáky za zády.

„Můžeme jít.“ Kain kývne a vstane. Vstanu také a pomalu dojdu k Malthazarovi.

„Vítej do rodiny.“ Zašeptám. Malthazar se mi chvíli dívá do očí, než kývne a jemně mi sevře rameno.

„Vím, že je to pro tebe těžké. Kdyby se něco dělo, dej nám vědět.“ Odpoví mi Malthazar stejně tiše. Přikývnu a pohybem ruky na zemi vytyčím kruh. Stoupnou si do něj a nechají se přenést. Gabriel mě ze zadu obejme a se mnou se dívá na již prázdný kruh. Zruším ho a vyvléknu se z jeho náruče. Posadím se na trůn a už chci dát znamení, aby otevřeli dveře pro veřejnost, když je rozrazí mí synové. Okamžitě se rozejdou ke Gabrielovi a můj druhý nejstarší syn mu vrazí pěstí.

„Zkus mu jen malíčkem nehtu ublížit a nepomůže ti ani sám bůh.“ Zavrčí.

„Uklidni se, Rafaeli.“ Zavrčím. Vzhlédne ke mně a podrobně si mě prohlédne. Pak se pousměje a poklepe Gabriela po rameni.

„Vítej do rodiny.“ S tím odejdou a nechají nás o samotě.

„Vypadá to, že mě přijali.“ Pousměje se Gabriel a setře si krev z koutku úst.

„To si nejsem jistý, ještě s nimi budeš mít problémy.“ Uchichtnu se. Znám přece své syny. Jsou celý po mě. Gabriel si mě podrobně prohlédne a usměje se.

„To mi nevadí. Kvůli tobě budu bojovat, klidně s celým světem.“ Pousměji se. Tohle jsem chtěl slyšet. Teď už vím, že jeho láska ke mně je opravdová. A také vím, že se s ním nudit rozhodně nebudu. I když věčnost je dlouhá doba a jen čas ukáže, co se všechno semele.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář