Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


8. kapitola

16. 3. 2014

Probudí mě vrtění na posteli. Povzdechnu si a otevřu oči.

„Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit.“ Ozve se Kron z druhé strany postele. Otočím se k němu a skenuji ho pohledem.

„Děje se něco?“ Zavrtí hlavou.

„Jen jsem se byl napít.“ Usměje se. Kývnu a přitulím si ho k sobě. Zapřede jako spokojený kocour a políbí mě. Vrátím mu polibek a pohladím ho po tváři.

„Co záda?“

„Nebolí, ale hrozně to svědí.“ Přizná. Uchichtnu se a podívám se na ně. Krásně se honí. Díky tomu, že je démon, bude mít záda do zítřka v pořádku.

„Tak ještě dneska odpočívat a pak se zítra vrhneme na poznávání Japonska.“ Okamžitě začne protestovat proti odpočívání.

„Krone, ale já neřekl, že máš ležet v posteli.“ Utnu ho. Chvíli se na mě dívá a pak mi skočí kolem krku. Začne mě pusinkovat a nakonec svlékat.

„Můžeš mi říct, co to děláš?“ Zamrkám. Uchichtne se.

„Miláčku, přece tě svlékám.“ Zavrní.

„Krone, okamžitě toho nech.“ Povzdechnu si.

„Ale přece nechceš, abych umřel na sexuální frustraci.“ Zakňourá.

„Včera si měl sexu víc než dost, nemyslíš?“ Upře na mě smutné psí oči a pohladí mě po penise. Vzdychnu.

„Krone!“ Zavrčím. Nevinně se na mě podívá a nahne hlavu na stranu. Povzdechnu si. Tenhle démon ví naprosto přesně co chce. A je rozhodnut to dostat.

„Tak dobře.“ Kapituluji.  Nádherně se na mě usměje a začne mě líbat. Přitáhnu si ho blíž a oplácím mu polibky. Zavrní a strhá ze mě všechno oblečení.

„Nějaký nedočkavý.“ Zašeptám mezi polibky. Jen se uchichtne a začne mě hladit po odhaleném těle. Vzdychnu a svléknu ho. Okamžitě ho povalím pod sebe a začnu ho vzrušovat. Začne vzdychat a sténat a kroutit se pode mnou jako žížalka.

„Prosím.“ Zasténá. Pousměju se a polibky sjedu k jeho přirození. Vezmu ho do úst a přitom si ho začnu připravovat. Prohýbá se ke mně a sténá. Ve chvíli, kdy se začne hýbat proti prstům, je vytáhnu. Zklamaně zavrčí. Uculím se a pustím z pusy i jeho penis. To už se na mě vražedně podívá. Políbím ho a proniknu do něj svým penisem. Souhlasně zasténá a po chvíli se jemně pohne proti mně. Začnu se v něm tedy pohybovat a líbat ho. Zasténá mi do úst a oplácí mi polibky. Trochu zrychlím a začnu mu jednou rukou mučit bradavku. Sténá mi do úst a prohýbá se ke mně. Ve chvíli, kdy cítím, že už brzy vyvrcholím, vezmu jeho penis do ruky a začnu ho mnout. Vykřikne a prohne se ke mně. O chvíli později spolu vyvrcholíme. Opatrně z něj vyjdu a přitáhnu si ho do náruče. Políbím ho do vlasů a nechám ho, aby si položil hlavu na mou hruď. Políbí mě na ni a začne mi kreslit kroužky na břicho.

„Miluju tě.“ Špitne. Usměju se a pohladím ho.

„Také tě miluju.“

„Zlato?“ Začne po chvíli ticha nejistě.

„Ano?“ Pozvednu obočí.

„Co si udělal s generálem?“ Vzhlédne ke mně a podívá se mi do očí. Povzdechnu si.

„Miláčku, opravdu to musíš vědět?“

„Chci to vědět.“ Zamračí se na mě.

„Nechápu proč.“ Také se zamračím.

„Protože to děláš v mém jméně.“ Prskne.

„To vůbec není pravda. Jen tvému otci jsem ukázal, co se stane, jestli ti znovu ublíží.“ Zkoumavě se na mě podívá a přivře oči.

„Vím, že jsi šle po tom, co jsem usnul, do pekla.“

„To není pravda.“ Usměju se a dál se mu dívám do očí. Lhaní jsem vybrousil do dokonalosti. Mám také za sebou pár desítek století praxe, že.

„Lžeš.“ Prská jako vzteklý kocour.

„Otevřel si bránu do pekla. Ptám se tě cos udělal?“ Vztekle přivírá oči a doslova mi drtí ruku. Pohladím ho a povalím ho pod sebe.

„Jsi rozkošný, když se vztekáš.“ Usměju se a políbím ho. Bouchne mě do ramene.

„Okamžitě mi odpověz a neodbíhej od tématu!“

„Miláčku, a proč to chceš vědět?“ Zkrotne a dívá se na mě.

„Nechci, aby ti ublížili.“ Špitne.

„Nic se mi nestane, slibuju.“ Políbím ho. S povzdechem kývne a přitulí se ke mně. Usměju se a obejmu ho.

„Zlato?“ Ozve se znovu po chvíli.

„Ano?“ Pozvednu obočí a podívám se na něj.

„Přečteš mi něco?“ Zavrní. Zasměju se a kývnu.

„Máš nějaké speciální přání?“

„Ne, nechám to plně na tobě.“ Usměje se. Přikývnu a vytáhnu jednu objemnou knihu.  Obal je celý černý a jen písmena na něm jsou bílá. Lehnu si zpět ke Kronovi a otevřu knihu na založené stránce.

„Nevadí, že to nebude od začátku?“ Zavrtí hlavou jako že ne a uvelebí se na mě. Začnu číst a přitom ho jemně hladím po zádech, když nemusím otočit stránku.

„Hm…to je hezká báseň, že?“ Podívám se na Krona, který usnul. Pokrčím rameny a začnu si ji polohlasně znovu číst.

„Vztáhl jsem ruku; myšlenky i paměť vylétli z hlav mých nepřátel jako hejno špačků; Moji nepřátelé se zhroutili jako prázdné pytle.“ Tenhle poslední verš se mi líbí. Uculím se a čtu dál.

„Přišel jsem k nim z mlh a deště; přišel jsem k nim ve snách o půlnoci; Přišel jsem k nim v hejnu havranů, kteří z rána zaplnili severní oblohu; Když si mysleli, že jsou přede mnou v bezpečí, přišel jsem k nim v křiku, kterým se rozezněl ztichlý zimní les…

Z deště vyvstaly dveře a já jimi prošel; Z kamení povstal trůn a já se naň posadil; Tři království mi byla dána navěky; Anglie mi byla dána na věky. Bezejmenný otrok nosil stříbrnou korunu; Bezejmenný otrok kraloval v podivné zemi….“ Tady báseň končí. Jen si povzdechnu a čtu si dál. Trvá dobrou hodinu než narazím na další. Usměju se a začnu si ji znovu číst polohlasně.

„Zbraně, kteréž proti mně mí nepřátelé pozvedli, se v Pekle uctívají jako relikvie; Plány, jež proti mně protivníci ukuli, se uchovávají jako posvátné texty; Krev, již jsem prolil na poli válečném, seškrábali pekelní sakristiáni z poskvrněné země a nalili ji do nádoby ze stříbra a slonoviny. Dal jsem Anglii magii, cenný to odkaz, leč Angličané mým darem zhrdli. Déšť bude psát na oblohu magii, ale oni si ji nebudou sto přečíst; Magie bude plát na úbočích kamenných vrchů, ale jejich mysli ji nebudou sto obsáhnout; V zimě budou holé stromy černým písmem, ale oni mu neporozumí…“*

Opět báseň končila a já si povzdechl. V té chvíli se Kron probudil. Zaklapl jsem knihu a podíval se na něj.

„Vyspáno?“ Přikývl a políbil mě.

„Zlato.“ Zavrněl a začal mě hladit po hrudi.

„Ano? Copak bys chtěl?“ Pozvednu obočí.

„Pomiluješ mě?“ Udělá na mě psí oči.

„Ne, Krone. Dneska už ne. Jsi až moc nenasytný.“ Praštím ho jemně po ručce a posadím se.

„Tak mi aspoň přečti nějakou žhavou scénu.“ Povzdechne si. Zamrkám na něj a zasměju se.

„No tak dobře.“ Svolím. Vstanu a vezmu si z knihovny novelizaci scénáře k filmu Dracula. Posadím se zpět na postel a vyhledám pasáž, kde se Mina vyspí s Draculou. Usměju se a začnu nahlas číst.

„Mina byla úplně nahá. Odložila všechno oblečení, které překáželo, neboť znamenalo přehradu, jež bránila kontaktu obou těl. Žena něžně zašeptala: „Nikdo mezi nás nesmí vstoupit. Chci vidět to, co vidíš ty, milovat, co miluješ ty…“

„Mino, jestli se vydáš na stejnou cestu jako já, musíš se vzdát normálního smrtelného života. Musíš zemřít a musíš se mi podřídit.“

„Ano, já to chci….Ano…,“ odpověděla rozhodně Mina. Byla připravená udělat cokoliv – prostě všechno, jen aby mohla zůstat s princem. Dracula ji jemně hladil po vlasech, po ramenou i zádech a šeptal:

„Ty jsi má láska, můj život. Ty jsi mé všechno – navždy.“ Opatrně ji k sobě natočil tak, aby měl před očima její dlouhé, štíhlé hrdlo. Pak ho začal zlehka líbat. Mina zasténala. Ucítila bodnutí a bolest se mihla v její tváři. Dracula pronikl ostrými zuby až k tepně. Bolest se stupňovala, ale zároveň s ní rostl v Minině těle i pocit radosti a uspokojení, který ji přiváděly až do naprosté extáze. Dracula po chvíli uvolnil stisk Minina hrdla. Žena se nespokojeně zavrtěla. Najednou měla pocit, že o něco krásného přicházela, jako by něco příjemného ztrácela. Dracula se vztyčil na posteli a mohutným trhnutím dlouhého, ostrého nehtu si otevřel vlastní tepnu v oblasti srdce.“**  Dočtu stránku a přetočím na další, když v tom se Kron na mě vrhne. Povalí mě pod sebe na postel a začne mě vzrušovat. Zasténám a chci ho povalit pod sebe. Nenechá se a když mě vzruší na tu nejvyšší míru, prostě na mě nasedne. Zamrkám na něj a zasténám.

„Ty jsi potvora, viď?“ Zavrním a začnu mu pomáhat s vysedáváním. Jen se na mě uculí a začne mě líbat. Oplácím mu polibky a jednou rukou se vydám k jeho bradavkám, abych je chvíli pomučil. Zasténá. Pousměju se a ještě dlouho se u nich zdržím. Sténá a čím dál víc zrychluje. Ve chvíli, kdy cítím, že už vyvrcholím, vezmu jeho penis do ruky a začnu ho mnout. O chvíli později spolu vyvrcholíme. Nechám ho ze mě slézt a stulím se ho k sobě. Spokojeně zavrní a políbí mě.

„Dobrou noc.“ Zívne a za chvíli spí.

Pozvednu obočí a opatrně vylezu z postele. Tiše se obléknu a zajistím pokoj. Pak se najím a vezmu si nějaké nářadí na chytání démonů. S úculem otevřu bránu a vejdu do pekla. Rozhlédnu se kolem sebe a vydám se za nosem. Po chvíli narazím na nějakého démona a zeptám se, kde bych našel nějakého prince. Jen mi ukáže cestu a jde si po svých. Po chvíli dorazím k nějakým dveřím a opatrně potichu otevřu. Místnost není moc veliká. Je tam jen stůl se židlí, skříň a postel, na které leží démon podobný Kronovi. Jako první mu nasadím roubík a svážu ho. Pak teprve vymýšlím jak ho dostat na zem. Povzdechnu si a vyvolám bránu tady. Prohodím ho a vlezu tam za ním. Pak ho dotáhnu do vězení a nohy mu spoutám okovy. Rozvážu ho a dám mu pití a nějaké jídlo, aby mi nechcípl hlady. Své nádobíčko odnesu do mučírny a teprve potom se vydám za Kronem. Odjistím pokoj a spořádaně si lehnu k němu. Obejmu ho a také po chvíli usnu.

 

*Susanna Clarke: Jonathan Strange a pan Norell, nakladatelství Alman, vydání 1. 2007

**Fred Seberhagen a spol., Dracula (novelizace scénáře filmu F.F.Copolly), nakladatelství Cinema, 1995

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář