Můj svět fantazie

Probudil jsem se ve chvíli kdy zapadalo slunce. Zmoženě jsem vstal z postele a překvapeně se díval na nepořádek, který vládl v pokoji. Chvíli jsem se na to vytřeštěně díval než došel Kron. To jsem se na něj otočil a přísně jsem ukázal na nepořádek.

„Co to má znamenat?“ Jen po mě hodil pohledem a začal strkat skoro všechno oblečení do kufrů.

„Co to děláš?“ Zmírnil jsem trochu tón a přešel k němu.

„Co by? Balím nám věci na dovolenou.“ Vysvětlí mi.

„Aha.“ Vyjde ze mě inteligentně. Podívám se na hodinky. Šest večer. Za dvě hodiny nám to letí.

„Půjdu se najíst.“ Oznámím mu a zmizím směrem do sklepa. Zatímco si nalévám krev, kňučím v duchu do čeho jsem se nechal zatáhnout. Přemýšlím, že bych ho nechal letět samotného, ale to by mě nejspíš Angela umlátila. Povzdechnu si a zabalím si na cestu několik lahví krve. Vrátím se do pokoje a nestačím se divit. Už je uklizeno a u dveří stojí dva kufry. Usměju se a přejdu ke Kronovi, který sedí na posteli. Posadím se k němu.

„Máš všechno?“ Přikývne.

„Dobře, tak pojď. Musíme jít.“ Znovu přikývne.

„Krone?“ Podívá se na mě.

„Ty se mnou nemluvíš?“

„Mluvím.“ Zavrčí.

„Krone, co se děje?“ Pohladím ho. Uhne.

„Nic, co by se dělo?“

„To bys mi měl říct spíš ty. Jsi odtažitý a nevrlý.“ Zamračím se. Smutně se na mě podívá a sklopí hlavu.

„Bereš mě do Japonska jen kvůli té Angele, že? Kdyby ti to neřekla, tak nikam nejedeme. Proč? Proč jsi takoví?“ Zašeptá se stopami slz v hlase. Povzdechnu si a obejmu ho.

„To není pravda. Jen jsem chtěl, aby to pro tebe bylo překvapení.“ Pohladím ho. Vzhlédne ke mně.

„Proč ti nevěřím?“ Nešťastně se na mě dívá.

„Víš, Krone, dlouho jsem byl sám. Dej mi čas, abych si zvykl.“ Pohladím ho. Přikývne.

„Neměli bychom už jít?“ Špitne po chvíli ticha. Podívám se na hodinky a přikývnu.

„Honem, taxík už čeká.“ Usměje se a vezme jeden kufr. Vezmu druhý a vedu ho k autu. Dám zavazadla do kufru a nastoupím i s Kronem. Řidič nás odveze před letiště. Zaplatím mu a i se zavazadly jdeme dovnitř. U přepážky si vyzvednu letenky a jdeme na odbavení. Do letadla se dostaneme půl hodiny před startem. Posadíme se a Kron se vyjukaně dívá kolem sebe.

„Tys ještě neletěl?“ Zašeptám mu do ucha. Zavrtí hlavou.

„Letadlem ne.“ Přikývnu.

„Klidně spi, bude to dlouhých osm hodin.“ Kývne a po startu se pohodlně opře a usne. Pousměju se a dívám se z okýnka a přemýšlím. Probudím ho těsně před přistáním. Usměje se na mě a políbím mě. Pohladím ho po tváři a oplatím mu ho.

„Tak pojď.“ Vstanu, když letadlo přistane. Jde za mnou. Na letišti ještě vyzvedneme kufry a já objednám auto. Za chvíli tu je. Nastoupíme a po udání adresy se řidič rozjede. Dorazíme tam až za hodinu. Vystoupíme po zaplacení a vedu Krona k lesu. Všichni se po nás otáčejí a nejeden se vyděsí, když spatří kam jdeme. Abych pravdu řekl, už od doby, kdy jsem tu byl poprvé, se traduje taková povídačka. Že prý v tom domě sídlí upír a zabije každého, kdo tam vejde. Blbost, co? Nikdy jsem nikoho nezabil hned. Pár lidí jsem nechal i jít. Ty roznesli tu povídačku. Nesnáším vesnické drby. Dovedu ho do domu a ukážu mu, kde budeme spát. Okamžitě se vrhne na vybalování a pak skočí na postel. Usměju se a svádivě si přelezu na něj. Překvapeně se na mě podívá a už otevírá pusinku, že něco řekne. Překazím mu to a využiji toho, že ji otevřel, a jazykem vklouznu dovnitř. Překvapeně vzdychne a nechá se přemluvit ke hře. Odtáhnu se od něj až když mu dojde dech. Usměje se na mě. Vrátím mu úsměv a začnu se s ním mazlit. Vrní jako spokojený kocourek a tiskne se ke mně.

„Krone?“ Začnu opatrně.

„Ano?“ Vzhlédne ke mně.

„Trestal tě tvůj otec často?“ Zeptám se na to, co mi vrtá hlavou. Trhne sebou a mlčí.

„Nemusíš mi to říkat, pokud nechceš.“ Pohladím ho a políbím do vlasů.

„Víš, můj otec, když zjistil, že jsem na muže, dost řádil. Byl jsem do té doby ten, co má po něm nastoupit na trůn.“ Začne šeptem. Jen ho hladím a pozorně ho poslouchám. Nechám na něm, co mi všechno poví. Zhluboka se nadechne.

„Po tom mě donutil vzdát se trůnu a začal mě trestat i za tu nejmenší chybičku.“ Schová tvář do mé hrudi a rozpláče se. Tisknu ho k sobě a hladím ho. Dávám mu najevo, že tu jsem s ním.

„Povíš mi jak tě trestal?“ Zeptám se po chvíli, kdy se trochu uklidní. Zavrtí hlavou. Trochu se zamračím.

„Bičoval tě často?“ Zavrtí hlavou.

„Tohle bylo poprvé.“ Špitne. Pohladím ho po tváři a změním téma.

„Nemáš hlad?“

„Trochu.“ Vzhlédne ke mně. Pousměju se a utřu mu cestičky po slzách. Políbím ho.

„Tak se pojď najíst.“ Přikývne, ale ani se nehne. Usměju se.

„Jsi unavený?“

„Jsem.“ Zavrní a zavře oči. Políbím ho do vlasů a přikreji nás.

„Tak spinkej.“ Začnu ho hladit po zádech a slyším jeho dech jak se pomalu zklidňuje. Počkám až tvrdě usne a opatrně se zpod něho vyvléknu. Vybalím si krev a přemýšlím nad tím, co všechno chci udělat Luciferovi. Myslel jsem si, že aspoň své děti nechává na pokoji. Zřejmě ne. Vymýšlím různé způsoby jak ho co nejlépe zlikvidovat až do rána. To si zalezu do rakve a usnu.

Vzbudí mě nějaký výkřik bolesti. Okamžitě jsem vzhůru, i když je den. Tiše odtáhnu víko rakve. Do nosu mě uhodí pach krve.

„Řekl jsem ti, že mě máš informovat, kam jedete!“ Zavrčí nějaký hlas a okamžik na to uslyším prásknout bič a bolestné zaúpění.

„Jsi neposlušný, Krone. Co s takovým synem.“ Znovu zavrčí a já konečně poznám Lucifera. Tiše odtáhnu zástěnu, která dělí místnost na dvě, a mě se tak neskytne hrůzyplná scéna. Kron je přivázaný rukama o sloupky postele a Lucifer stojí za ním a má bič. Kronova záda jsou jeden velký krvavý šrám. Divím se, že mě nezbudil dřív, ale zřejmě se snažil tišit své bolestné steny. Ve mně se zvedne vztek a okamžitě se mi do ruky přemístí luciferův bič. Ten jen nechápavě kouká na svou ruku. Ušklíbnu se a švihnu ho přes záda. Překvapeně vyjekne a podívá se na mě.

„Řekl jsem ti snad, že ještě jednou se ho dotkneš tak tě zabiju.“ Zavrčím nepříčetně. Lucifer jen polkne a pokusí se utéct. Jen se ušklíbnu a zatarasím mu cestu. Lusknu prsty a v té chvíli má kolem zápěstí želízka s dlouhými řetězy. V očích se mu objeví strach. Znovu se ušklíbnu a dalším lusknutím ho přemístím do kobek. Zahodím bič a opatrně odvážu Krona. Bolestně zaúpí, když se dotknu jeho zad.

„Lásko, musím ti to vymýt.“ Zašeptám mu do ucha. Přikývne. Položím ho tedy na postel a dojdu si pro lékárničku a teplou vodu. Začnu mu umývat krev. Jen tiše úpí a přivírá oči bolestí. Co nejšetrněji ho domyju a ošetřím ho.

„Odpočívej, lásko. Omlouvám se.“ Pohladím ho po tváři a políbím ho.

„Za co?“ Špitne vysíleně.

„Za to, že jsem tě neochránil.“ Vzhlédne ke mně.

„Neomlouvej se, nemáš za co. Ani já nevěděl, že nás může vystopovat. Myslel jsem si, že když mu neřeknu kam jedeme, nenajde nás.“ Šeptá. Znovu ho políbím.

„Už spi. Zůstanu u tebe.“ Přikývne a zavře oči. Během chvíle vysílením usne. Pohladím ho po tváři a opatrně vstanu. Zajistím dveře a ještě se napiju z láhve krve. Pak sejdu dolů do kobek za Luciferem.

„Líbí se ti tu?“ Prohodím, když vejdu. Sedí zrovna na něčem, co zřejmě dávno bylo postelí.

„Ani ne.“ Kývnu.

„To jsem rád.“ Zle se uculím a za řetěz ho dotáhnu do vedlejší místnosti a začnu si hrát. Jeho bolestný řev je pro mě jak rajská hudba. Po dlouhých třech hodinách mučení ho nechám padnout na zem.

„Tohle byla jen ukázka toho, co se stane příště, když se na něj jen křivě podíváš.“ Zavrčím mu do ucha. Přikývne a třese se bolestí. Mávnutím ruky nechám zmizet řetězy.

„Zmiz odsud a už se nevracej. Nechci tě u něj vidět, je ti to jasný?“ Znovu přikývne a zavolá si nějakého démona, aby ho odvedl do jeho říše. Trochu po sobě uklidím a vrátím se za Kronem.

„Kde jsi byl?“ Přivítá mě zašeptaná otázka.

„Najíst se, zlato.“ Usměju se na něj a lehnu si k němu.

„Co uděláš s otcem?“ Zeptá se, když se uvelebí na mě.

„Proč ho pořád nazýváš otcem? To už není žádný tvůj otec, Krone. Tohle by otec svému synovi nikdy neudělal.“ Zamračím se na něho. Zničeně se na mě podívá a vzlykne.

„Byl jediný koho jsem měl. Bratři se ode mě hned distancovali.“ Znovu vzlykne a schová tvář do mého ramene. Nechám ho a jen ho hladím po vlasech.

„Už je to dobré, Krone. Máš mě.“ Políbím ho do vlasů.

„Odpočívej. Už tu s tebou budu.“ Pousměju se a hlídám jeho klidný spánek. Jen děkuju všem bohům, že na mě tenkrát natrefil a já byl nucen si ho vzít. No, nucen, pravda je, že jsem se do něj zamiloval až po uši. A nedovolím nikomu a ničemu, aby mu ublížil. Lucifer za to zaplatil a teď jeho bratři. Najdu si je jednoho po druhém a budu si na nich hrát. Zle se usměju. Jen sám bůh ví, jestli to přežijí. Kdyby byl Lucifer slabší, zemřel by. To vím. Nejednou jsem to zkoušel na vlkodlacích. Ach, ty potvory tu s námi žijí od nepaměti. Ani já, první upír, nevím, kdy byl první vlkodlak stvořen. Je už mrtví, takže nám to nepoví. Lovci vlkodlaků ho zabili. Na tomto světě byl necelých tisíc let. Podívám se na nebe a usměju se. Já tu budu ještě hodně dlouho. Démoni jsou skoro nesmrtelní. S úsměvem zavřu oči a nechám své vědomí odplout do náruče smrti tak jako pokaždé místo spánku.