Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


4. kapitola

16. 3. 2014

Stojím jako solný sloup ve dveřích a koukám na Krona. Ten se pomalu zvedne a přejde ke mně.

„Miláčku, pročpak stojíš v těch dveřích, pojď dál.“ Vezme mě jemně za ruku a odvede k posteli.

„O sexu nebylo ani slovo.“ Zašeptám. Jemně mě pohladí po tváři.

„Musíme završit svatební obřad, jinak nebude platit.“ Odpoví mi. Vzhlédnu k němu a dívám se mu do očí.

„Skoro jsi mě zabil, proč bych s tebou měl spát?“ Povzdechne si a skloní hlavu.

„Omlouvám se, netušil jsem, že je pro vás stříbro až tak vražedné. Myslel jsem si, že každý přehání.“ Zvedne ji a se smutkem se na mě dívá.

„Opravdu se omlouvám. Jak to mohu odčinit?“ Přitiskne se ke mně a obejme mě. Strnu a vytřeštím oči. Co si to vůbec dovoluje? Zavrčím v duchu a vytrhnu se mu z náruče.

„Co chceš v mém pokoji?“ Zaprskám.

„Miláčku, copak si zapomněl na svatební noc a mimoto už je to i můj pokoj.“ Usměje se.

„Tak to teda ne, okamžitě se přestěhuj.“ Zavrčím vztekle.

„Máš smůlu, nařídil to otec.“ Rádoby mě postraší Luciferem.

„Ať se jde bodnout.“ Prsknu a vyházím mu věci z pokoje. Jen na mě třeští ty své žárovičky a nezmůže se na slovo. Bohužel hlas najde ve chvíli, kdy mu zrovna vyhazuju další tašku. Okamžitě mě chytne za ruku a vykroutí mi tašku z ní.

„Máš prostě smůlu. Nikam nejdu. Jdi se umýt a pak začneme.“ Odtuší. Propálím ho vzteklím pohledem a odejdu do té koupelny. Nezapomenu za sebou řádně prásknout dveřmi. Svléknu se a pustím si sprchu. Pak se teprve začnu smát. Ten idiot neví, že za půl hodiny začne svítat, takže si bude muset počkat, tedy pokud není nekrofil. Uculím se a začnu se mýt. Ze sprchy vyjdu až po půl hodině. Pořádně se utřu a obléknu se do náhradních věcí, které tu mám. Pak teprve vyjdu z koupelny. Vítězně se ušklíbnu na Krona sedícího na posteli a pečlivě se vyhýbajíc slunci jdu do rakve. Ještě že stojí ve stínu. S požitkem si do ní lehnu a zavřu víko. Ještě uslyším zalapání po dechu a nějaké nadávky než usnu.

Vzbudím se jako obvykle a zaposlouchám se do ticha. Zamračím se a rychle odklopím víko. Zvednu se a pohledem propátrám místnost. Kron tu není. Jeho věci jsou rozházené po zemi, jako kdyby tu někdo něco hledal. S povzdechem to začnu uklízet. Zrovna se ohnu, když to ucítím. Slabí pach krve a rychle se to přibližuje. Tiše dám víko na své místo a schovám se do temného stínu, kde mě neuvidí. Po chvíli se rozrazí dveře a dovnitř vtáhnou dva démoni Krona. Se škleby ho hodí na postel a odejdou. Kron jen zasténá a zůstane ležet. Tiše přejdu k němu. Leží na břiše a já uvidím proč. Jeho záda jsou samý krvavý šrám. Zhluboka se nadechnu, jak mnou projede vztek na toho hajzla, co mu to udělal. Přinesu si lékárničku a začnu ho jemně ošetřovat. I tak občas zasténá bolestí. Ještě do něj nacpu prášky proti bolesti a vyrazím za Luciferem. Najdu ho v mé jídelně jak se zrovna směje něčemu, co řekl nějaký démon blízko něho. Oba smrdí po Kronově krvi. Rozrazím dveře až všichni nadskočí a vztekle si to rázuju k Luciferovi. Všechny hodně rychle přejde smích a odsouvají se z mého dosahu. Jakmile k němu dojdu, vrazím mu takovou facku, že spadne ze židle.

„Ještě jednou se ho dotkni ty jeden arogantní blbečku a umučim tě k smrti.“ Zavrčím a za košili ho zvednu do vzduchu.

„Rozuměls?“ Lucifer kývne.

„To jsem rád.“ A pro efekt mu vrazím pěstí do nosu. Pak se otočím k tomu démonovi a jdu k němu. Okamžitě se zvedne a začne přede mnou utíkat. Šíleně se ušklíbnu a dohoním ho. V mé ruce se objeví devítiocasá liška. Znovu se šíleně ušklíbnu a začnu ho bičovat. Jeho bolestný ryk slyší snad až ve městě. Po chvíli ho nechám a pokleknu k němu.

„To abyste věděli, že si nedělá srandu.“ Zavrčím a zmizím ve sklepě se najíst. Vyberu si jeden už otevřený sud a začnu pít. Vypiju čtvrtku než mám dost. Pak se už klidně vydám za Jimem do haly. Trochu nejistě mě pozoruje.

„Všechno v pořádku?“ Zeptá se opatrně.

„Ne. Lucifer ho nechal zmrskat.“ Zavrčím. Chápavě přikývne a obejme mě. Také ho obejmu a vyletím s ním. Přistanu kousek od domu a pustím ho.

„Přijdu se na vás podívat jako obvykle.“ Přikývne a dá mi pusu na tvář.

„Tak zatím, strýčku.“ Mávnu mu a zmizím ve svém zámku. Vezmu v kuchyni nějaké jídlo a jdu zkontrolovat Krona. Otevřu dveře a setkám se s jeho pohledem. Pečlivě zavřu a opatrně se posadím k němu.

„Jak ti je?“

„Líp, děkuju.“ Přikývnu a pohladím ho po tváři.

„Proč?“ Zeptám se tiše. Povzdechne si.

„Zjistil, že jsme spolu včera nespali.“ Sklopí hlavu a dívá se na postel.

„Objasnil jsem mu, že už na tebe nemá právo.“ Přikývne.

„Děkuju.“ Zavře oči. Odstraním mu pár zbloudilých vlasů z obličeje a lehce ho políbím na tvář. Otevře oči a zmateně se na mě podívá. Lehce se usměju.

„Odpočívej, podívám se ti na rány.“ Chvíli se na mě dívá než je zavře. Znovu se usměju a podívám se na rány. Vyčistím je a dám mu nějaké jídlo.

„Nenávidím ho.“ Zašeptá.

„Já vím.“ Přikývnu a pohladím ho.

„Spi.“ Lehnu si k němu.

„Ne.“ Zavrtí hlavou.

„Musíme….“ Zašeptá.

„Co musíme?“ Zamračím se.

„Musíme se spojit.“ Dopoví.

„Až se uzdravíš.“ Políbím ho do vlasů. Ani nevím proč to dělám. Zavrtí hlavou a s utrpením v očích se na mě podívá.

„Prosím, nechci, aby to udělal znovu.“

„Neudělá.“ Pohladím ho.

„A jsi si tím jistý?“ Zašeptá s obavou.

„Nedovolím mu to.“ Pohladím ho po tváři.

„Ale ve dne spíš, jak mu v tom chceš zabránit?“ Šeptá zlomeně. Políbím ho do vlasů a obejmu ho.

„Ššššš.“ Chlácholím ho.

„Zítra už budeš v pořádku. Nedovolím mu, aby ti znovu ublížil.“ Cítím na sobě jeho slzy ač nevzlyká. Hladím ho po vlasech a začnu se s ním jemně houpat. Trvá chvíli než se uklidní a usne. Dál ho držím v objetí a hladím ho až dokud neskončí noc. Zajistím dveře, aby sem démon nemohl, znovu ošetřím Kronovi záda a zalezu do rakve.

Vzbudím se opět jako vždycky a vylezu z rakve. Kron leží na posteli a klidně oddychuje. Usměju se a dojdu nám pro jídlo. V zámku nejsou už žádné známky po jiné démoní přítomnosti. Lehce se usměju a vrátím se s jídlem do pokoje. Kron se zrovna probouzí. Položím jídlo na stolek a přisednu si k němu.

„Jak ti je?“

„Dobře.“ Usměje se.

„Přinesl jsem ti jídlo.“ Přikývne a opatrně se posadí.

„Co otec?“ Zašeptá po chvíli.

„Není tu.“ Přikývne a opatrně se na mě podívá. Dám mu tác na klín. Skloní k němu pohled a začne jíst. Usměju se a přejdu k oknu. Zatímco jí, dívám se ven a přemýšlím, jak se s ním vyspat a přitom mu nezpůsobit žádnou další bolest. Podívám se na něj až ve chvíli, kdy odloží tác.

„Najezený?“ Přikývne.

„Víš, já….já jsem to s mužem ještě nedělal.“ Špitne a přitom se tak roztomile začervená. Ještě nikdy jsem neviděl démony se červenat. Přejdu k němu a posadím se na postel. Jemně ho vezmu za bradu a políbím ho.

„Povedu tě.“ Přikývne a nejistě vztáhne ruce ke knoflíčkům na mé košili. Začne je neohrabaně rozepínat. Nechám ho a začnu ho líbat. Oplácí mi polibky a zřejmě mu dojde trpělivost s knoflíčky, protože jí škubne až se rozkutálí po celé místnosti. Spokojeně mi pak začne dlaněmi bloudit po hrudi. Polibky sjedu na krk a opatrně ho položím na postel. Sundám si roztrhanou košili a začnu ho hladit po boku. Rty sjedu na klíční kost a slyším jeho první vzdychnutí. Nechám tam svou značku a postupuji k bradavkám. Jednu vezmu do rtů a s druhou si pohrávám rukou. Vzdychá a prohýbá se ke mně. Po chvíli mě přestanou bavit a tak rty sklouznu k pupíku. Začnu ho tam jemně laskat a sem tam zajedu dovnitř pupíku. Má zrychlený dech a lapá po něm. Občas vzdychne nebo zasténá. Jeho vzrušený penis si říká o pozornost. Usměju se a vezmu ho do ruky a olíznu. Vykřikne a prohne se. Vezmu ho do úst a začnu si s ním hrát, zatímco ho začnu připravovat na vstup. Ani si prstů ve svém konečníku nevšimne dokud do něj nestrčím třetí. To se pak na mě podívá a nervózně polkne. Vytáhnu se k němu a políbím.

„Nepřemýšlej dopředu.“ Zašeptám mu do rtů. Přikývne. Najdu jeho prostatu a konečky prstů ji polaskám. Vykřikne a začne se hýbat proti prstům. Chvíli ho nechám než je vyndám. Zlobně si mě přeměří pohledem. Políbím ho a začnu do něj opatrně pronikat. Skousne si ret a prohne se. Z oka mu sklouzne slza. Jemně ji setřu, přestanu se hýbat a laskám ho po těle. Ve chvíli, kdy se uvolní, do něj proniknu po kořen. Zasténá bolestí a zlomeným pohledem se mi podívá do očí. Začnu ho líbat a čekám. Trvá tentokrát dlouho než se uvolní. Zkusmo se v něm pohnu. Zasténá a pohne se proti mně. Usměju se a začnu se v něm pohybovat. Sténá a pohybuje se proti mně. Ve chvíli, kdy cítím, že se dostávám na vrchol, vezmu jeho penis do ruky a začnu ho mnout. Vykřikne a po chvíli vyvrcholí. Vyvrcholím chvíli po něm a opatrně z něj vyjdu. Lehnu si k němu a obejmu ho. Přitulí se ke mně a zavře oči.

„Co záda?“ Zeptám se tiše.

„Trochu bolí, ale není to tak hrozné.“

„Mám se ti na ně podívat?“ Políbím ho na spánek. Přikývne.

„Kdybys byl tak hodný.“ Usměje se a přetočí se na břicho. Zkontroluju mu záda.

„Nekrvácí, ale bude ještě chvíli trvat než budeš úplně v pořádku.“ Přikývne a přetočí se na záda. Chci vstát, když mě zastaví jeho ruka.

„Zůstaneš tu?“ Zašeptá a jeho hlas je plný obav. Otočím se k němu a pohladím ho po tváři.

„Zůstanu, jen jsem si chtěl dojít pro něco k jídlu.“ Přikývne a pustí mě. Obléknu se, políbím ho a zmizím z pokoje. Vůbec nechápu co to dělám. Já ho přece nemůžu milovat! No, můžu, ale nechci. I když mi jeho otec dokázal, že není rozmazlený, pořád to je démon. Je fakt, že je to můj manžel, ale! Ano, pořád tu je to ale. Proč souhlasil se svatbou? Možná se Kron chtěl dostat zpod vlivu svého otce. Pokrčím rameny, napiju se a vrátím se k němu. Zatáhnu pořádně závěsy a lehnu si na postel. Přitáhnu si ho do náruče a zaspím, i když do svítání zbývají tři hodiny!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář