Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


3. kapitola

16. 3. 2014

Probudil jsem se a chvíli přemýšlel proč tu cítím démony. Po chvíli mi to samozřejmě došlo. S povzdechem jsem se vyhrabal z rakve a začal hledat nějaký slušivý plášť. Přece nebudu vypadat na vlastní svatbě, když už to je svatba, jako strašák. Po chvíli jsem to vzdal, jelikož jsem nenašel žádný, který by nebyl prožraný od molů. Akorát ten, co nosím, je v pořádku. Posadil jsem se na postel a držel v rukou onen plášť. Chvíli jsem se na něj díval než jsem ho pustil na zem a dal hlavu do dlaní. Přemýšlel jsem, v které chvíli se můj nesmrtelný život posral. Nechci strávit zbytek věčnosti po boku egoistického a nafoukaného démona, ale zřejmě nemám na výběr. Slíbil jsem Rebece a Jimovi, že budu při každé jejich významné události. Asi by mi nikdy neodpustili, kdybych zemřel. Jo, Rebeca by šílela a nejspíš by našla způsob jak se dostat do pekla. Usměju se. Někdy je ta malá horší než tisíc démonů. S povzdechem jsem zase zvedl plášť a tiše se na něj díval. Přemýšlel jsem. Z mých myšlenek mě vytrhl až zvuk kroků. Zamračím se. Vůbec jsem neslyšel otevírat dveře. Dotyčný si ke mně sedl a objal mě kolem ramen. Podle vůně jsem poznal Krona.

„Vím, že nejsem ten, o kom jsi snil. Taky nejsem nijak nadšený z té svatby. Nechápu proč na tom otec trvá.“ Povzdechne si.

„Ale když už se máme vzít, měli bychom spolu vycházet. Začneme od začátku, co říkáš?“ Pohladí mě po rameni.

„A jak si ten začátek asi tak představuješ. Ahoj, jsem Aron a za dvě hodiny si tě beru?“ Zaprskám.

„Snažil jsem se to nám oběma ulehčit, ale když nechceš.“ Zavrčí a hodí po mě nějaké oblečení.

„Tohle si obleč. Nechci, abys mi udělal ostudu.“ Prskne a odejde. Ještě za sebou práskne dveřmi. Zadržím na uzdě svou povahu a přirozenost, které velí ho ihned najít a zabít. Natáhnu se pro oblečení a začnu ho zkoumat. Nebudu vám lhát, má to bílou barvu. Nechápu, kde přišel na to, že chci bílé oblečení! Bytostně nesnáším bílou. A tak mě napadlo: už jste někdy viděli upíra v bílém? Já tedy ne. Ach, má paní, a teď si ji mám na sebe vzít. Ani náhodou. Vyrazím do spleti chodeb zámku a v ruce držím oblečení. Zrovna procházím jídelnou, když se otevřou opačné dveře a vstoupí Lucifer a za ním Kron. Přejdu k nim a hodím jim oblečení na hlavu.

„Kde jste přišli na to, že si vezmu na sebe bílou, pitomci.“ Prskám vztekle.

„Ale nevěsta má být v bílé.“ Zamrká na mě Lucifer. Ukážu na Krona.

„Ať si jí vezme on.“ Zavrčím.

„Ani náhodou. To ty si uke.“ Zacuká mi v oku a vrazím mu pěstí.

„Tak to máš smůlu, měl sis vybrat někoho jiného.“ Zaprskám a odejdu. Ještě slyším jak se Lucifer začne smát. Ten zmetek se tím baví. Však mu přejde smích. Uculím se a v jedné komnatě vyhrabu celkem ucházející oblečení. Obléknu si ho a ještě se pořádně prohlídnu v zrcadle. Sluší mi to. Usměju se. Aby ne, košile bílé barvy s dlouhým rukávem podtrhuje bronzovou pokožku, černé upnuté kalhoty zvýrazňují mou postavu a na vrh k tomu jako doplněk černý plášť s rudou podšívkou. Spokojeně mlasknu a začnu si upravovat dlouhé vlasy. Rozčešu si je a obratně zapletu do copu. Chvíli se dívám do zrcadla. Nebojte, vidím se tam. Ostatní se v něm nevidí, protože tahle schopnosti se častým předáváním oslabila až nakonec zanikla. S povzdechem pak vstanu a dojdu si do sklepa pro krev. U vchodu mě zastaví nějaký démon. Pozvednu obočí a nasupeně se na něj dívám. Ušklíbne se.

„Co tu chceš?“

„Nemyslím si, že by ti do toho něco bylo, blbečku.“ Zaprskám a jednou ranou ho odhodím. Vejdu a přemýšlím, kterou krev si mám vzít. Nakonec si vyberu hodně starou z jednoho sudu a natočím si ji do sklenky. Odnesu si ji zpět do své komnaty a tam ji začnu labužnicky pít. V polovině sklenky někdo zaklepe a bez vyzvání vejde. Zamračím se na démona.

„Už je čas, pane.“ Trochu se ukloní. Vidím na něm, že z toho není dvakrát nadšený. Radši by nejspíš bojoval proti andělům než sloužil mě. Ušklíbnu se, na jeden zátah vypiju zbytek sklenky a zvednu se.

„Veď mě.“ Odtuším. Démon udělá čelem vzad a vede mě ven. Jdu za ním a přitom přemýšlím, jestli mám šanci zmizet. Nejspíš asi ne. Skoro do něj narazím, když se zničehonic zastaví. Pozvednu obočí a čekám, co dál se bude dít. Rozezní se nějaká hudba a démon mi uvolní cestu. S povzdechem vykročím uličkou mezi židlemi, jak po chvíli zjistím, když se otevřou i dveře. Všichni se otočí ke mně. Mezi těmi, co sedí na židlích, poznám několik upírů a andělů. Upíři na mě upírají vděčný pohled. Kysele se ušklíbnu a odvrátím od nich tvář. Nedělám to pro ně. Ještě jednou si povzdechnu a dojdu ke Kronovi, který stojí před nějakým oltářem, a za ním stojí nějaký démon oděný do rudého roucha posetým zlatými runami. Stoupnu si ke Kronovi. Nevypadá špatně v té bílé, ale od jisté doby na ni mám alergii. Vesele se na něj uculím. Zamračí se na mě a vztáhne ke mně ruku. Sevřu tu mou v dlani a  donutí mě s ním pokleknout. Démon za oltářem nám sváže ruce rudou stuhou a začne něco odříkávat. Vypnu. Naprosto mě to nezajímá. Zpozorním až když Kron otevře pusu. Vyslechnu si jeho ano, pak se kněz otočí na mě.

„Upíre Arone, berete si zde přítomného démona Krona? Slibujete, že ho budete ctít a milovat na věky věků? Slibujete, že s ním budete sdílet vše v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví?“ Mlčím. Všichni se vyčkávavě utiší. Kron se na mě zamračí. Zhluboka se nadechnu a pak to vyslovím.

„Ne.“ Kron se napřáhne a vrazí mi facku až to mlaskne. Nenávistně se na něj podívám a vrátím mu ji i s úroky. Vstanu.

„Tebe si nevezmu ani kdyby mi za to zaplatili.“ Zavrčím vztekle. Vytrhnu svoji ruku ze svázání a nechám si narůst křídla. Roztáhnu je a uletím. Chvíli kroužím nad zámkem a dívám se jak se mě snaží dostat dolů. Jen se ušklíbnu a odletím. Jako velká voda vrazím do domku Jenifer. Rebeca zavýskne a skočí na mě. Obejmu ji a jdu najít Jenifer. Zrovna stojí u myčky a skládá tam nádobí.

„Ahoj.“ Usměje se na mě.

„Ahoj.“ Povzdechnu si a posadím se.

„Co se stalo?“ Podívá se na mě zvědavě.

„Udělal jsem kolosální pitomost.“ Položím Rebecu na zem a dám hlavu do dlaní.

„Jakou?“ Pozvedne obočí.

„Řekl jsem ne.“ Zamumlám přes ruce.

„No, tak to jsem zvědavá jak to chceš napravit.“ Odtuší klidně.

„Ale já ho nemiluju. Už dlouho nás loví, Jen.“ Rebeca se na mě podívá a zamračí se.

„Slíbils, že neumřeš.“ Zafňuká.

„Neboj.“ Pohladím ji. Odtáhne se ode mě a zamračeně si mě prohlíží.

„Jestli umřeš, tak si mě nepřej.“ Zavrčí a odejde se zvednutou hlavou. Jenifer se zaculí.

„Líp bych to neřekla.“

„Co mám dělat?“ Zašeptám. Chvíli si mě prohlíží než zavolá Jima.

„Jo?“ Vejde.

„Půjdeš s Aronem na jeho svatbu.“ Jimovi zasvítí oči a okamžitě odběhne. Vrátí se do půl hodiny oblečený do společenského oděvu.

„Můžeme.“ Usměje se.

„Pamatuj, že chci podrobný popis všeho.“ Rozloučí se s námi Jenifer.

„Neboj mami.“ Uchichtne se Jim a pořádně se mě chytne.

„A ne, že řekneš i ne, teď, je ti to jasný?“ Pousměju se. „Neboj.“ Obejmu ho a vyletím s ním k zámku. Jakmile přistanu, okamžitě se ke mně rozeběhne Kron. Jim pozvedne obočí.

„To je on?“

„Hm.“ Nevrle kývnu. Jim mě poplácá po ruce a počká až ho pustím, pak se rozejde ke Kronovi. Ten se překvapeně zastaví a prohlíží si Jima. Ze zámku vyjdou všichni, co seděli na židlích a propalují mě vzteklím pohledem. Jim si ho doprohlídne a přejde ke mně.

„Je hezký. Doufám, že ho neukážeš mamce, aby ti ho nevzala.“ Zašeptá. Pousměju se.

„Tak můžeme pokračovat.“ Odtuší už nahlas a za ruku mě odvede před oltář.

„A běda ti, jestli řekneš ne. Pak démon bude jen slabí odvar.“ Zavrčí ke mně a jde si sednout. Hodím k němu nabroušeným pohledem. Jen se uculí a vyplázne na mě jazyk. Povzdechnu si. Po chvíli přijdou ostatní a dojde i Kron. Oba poklekneme a démon nám sváže ruce. Už bez úvodních řečí se nás rovnou zeptá. Jakmile přijde řada na mě, všichni zadrží dech. Vesele se ušklíbnu do Kronových očí.

„Ano.“ Odpovím tentokrát a tím svážu náš život na věky. Démon se spokojeně usměje a dokončí obřad. Oba pak vstaneme a začneme přijímat gratulace. Jako poslední dorazí Jim. Obejmeme se.

„Tak vidíš, že to nebolelo.“ Uchichtne se.

„Kecale.“ Vypláznu na něj jazyk.

„Teda strejdo, tohle mi mamka neuvěří.“ Zafňuká a se smíchem se vrhne na Krona, kterému začne říkat co mám rád a co ne. Jen protočím oči a pokusím se odejít. Neúspěšně. Odchytí si mě Lucifer a vyzve mě, abychom s Kronem zahájili hostinu. Vražedně ho probodnu pohledem.

„Sice jsem souhlasil se svatbou, ale ne s tím, že vám tu budu dělat šaška. Najděte si na tohle někoho jiného.“ Zavrčím vztekle. Lucifer se uculí.

„Co kdybych si vzal jeho duši?“ Koukne se na Jima. Uculím se.

„Ale jistě, pokud chcete, aby vám zbourali peklo.“ Vytřeští na mě oči. Asi si myslel, že se leknu nebo co a začnu tancovat jak on píská. Jen se ušklíbnu, vytrhnu se mu a zmizím v domě. Dojdu si pro další sklenku krve a posadím se v jídelně. Slyším jak se venku všichni baví. Jejich smích jen prohlubuje mou depresi. Možná jsem udělal, co bylo správné, ale rozhodně mě to netěší. Najednou se dveře do jídelny otevřou a dovnitř vpadne Jim.

„Ahoj, co tu tak sám?“ Pousměje se a přisedne si ke mně. Pokrčím rameny.

„Lepší být sám než s bandou otravných oblud.“ Pohladí mě po ruce a smutně se na mě zadívá.

„Vím, že to není lehké, ale zkus překonat vzájemnou nenávist a poznat ho. Není tak špatný víš?“

„Když není tak špatný, tak sis ho měl vzít sám.“ Odtuším chladně.

„Snažím se ti to ulehčit.“ Zamračí se na mě. Zavrtím hlavou.

„Tohle nepůjde, Jimi. Jsme každý jiný a nemiluju ho.“ Zašeptám po chvíli.

„Už když jsem se narodil jsi a má mamka ti někoho dohazoval tak si furt o tom mluvil. Ale copak není vyloučené, že se jednou do něj nezamiluješ?“ Vstanu a přejdu k oknu.

„Je, mého partnera zabili lidé. Miloval jsem ho víc než si dokážeš představit a stále to bolí.“ Sklopím hlavu a na římsu okna dopadne krvavá slza.

„Promiň.“ Zašeptá Jim a pohladí mě po zádech. Ani nevím, kdy ke mně přešel. Zavrtím hlavou.

„Pojď, ukážu ti tvé pokoje a zítra tě odnesu domů.“ Přikývne. Vezmu ho za ruku a vedu do útrob zámku. Zastavím se až před jedněmi dveřmi. Otevřu je a nechám Jima vstoupit. Okouzleně se dívá kolem sebe. Usměju se.

„Odpočiň si. Dobrou noc.“ Přikývne. Zavřu za ním tedy dveře a jdu do svého pokoje. Jakmile vstoupím, strnu na prahu. V posteli se totiž rozvaluje Kron a culí se na mě. Já dočista zapomněl na svatební noc!

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář