Můj svět fantazie

Nebezpečně přivřu oči a zavrčím na něj.

„Co tu chceš?“

„Už jsem ti to přece říkal: tebe.“ Uculí se na mě Larus. Pustím Krona a rozejdu se k němu. Asi si myslí, že s ním odejdu, protože se tváří tak samolibě. Dojdu k němu a vrazím mu takovou facku až odlétne ze dveří. Samolibě se uculím a vyjdu z pokoje. Kron, Malthazar a Adrian mě následují. Vedle ležícího Laruse stojí Soren a zničeně se na mě dívá. Zamračeně mu pohled oplatím a vklouznu do jeho mysli. Zcela mi ji otevře. Podívám se co se stalo z jeho pohledu. Dívám se jak mizím s Malthazarem a jeho vojáky do pekla. Jakmile zmizíme úplně, objeví se Larus. Soren se postaví před Krona s Adrianem a začnou na sebe křičet. Zamračím se. Larus pořád opakuje něco o tom, že jsem jeho. Nakonec na něho Larus zaútočí a podrobí si ho. Vyklouznu z jeho myšlenek a zaměřím se na Laruse. Vztekle se na mě podívá a pomalu se zvedne. Jakmile stojí plně na nohou, zaútočím na něj. Rychlostí blesku se okamžitě rozuteče pryč. Zavrčím a pronásleduji ho. Za sebou slyším ostatní jak běží za námi. Laruse doženu až u schodiště. Skočím na něj a nejdřív ho shodím ze schodů. Pomalím krokem k němu dojdu a vytáhnu si ho na nohy. Vyděšeně na mě kouká.

„Ne, prosím.“ Zašeptá, když mu dojde, co chci udělat.

„Pověz mi, proč bych neměl? Ty se zas po čase vrátíš a budeš nás otravovat.“ Zavrčím a tesáky se přiblížím k jeho krku. Už se do něj chci zakousnout, když přijde nečekané vyrušení z nečekané strany.

„Pusť ho!“ Zařve na mě ze schodů Soren.

„A proč bych měl?“ Pozvednu obočí, aniž bych se na něj podíval.

„No, protože určitě nechceš, aby tvůj manžílek chcíp.“ Zavrčí. Na chvíli strnu, ale pak se rychle přesunu za Laruse a nebezpečně zavrčím. Soren drží Krona tak, aby se mu nemohl vysmeknout a u krku mu drží nůž. Malthazar s Adrianem právě přichází z poza zákrutu chodby, když si všimnou v jakém je Kron nebezpečí, ztuhnou a Malthazar na mě mrkne. Pochopím, ale nedám na sobě nic znát.

„Pusť ho.“ Zavrčí Soren a přitlačí Kronovi nůž na krk.

„Sorene, ublížil nám oboum, rozhodně ho nepustím.“ Odtuším. Sorenovi se blýskne vztekle v očích.

„Pak ztratíš svého manžela.“ Přivře oči. Kron se mi podívá vyděšeně do očí a prosí mě pohledem, abych Laruse pustil. Pokusím se ho uklidnit pohledem, ale moc to nezabere. Spíš se ještě víc vyděsí. Mlčky mě prosí. Když nic nedělám, zavře oči a zpod nich mu steče jediná slza. Nedám na sobě nic znát, i když bych nejradši teď hned odhodil Laruse a vzal ho do náruče. Nemůžu. Vrátil by se a ohrožoval by nás dál. Malthazar se zatím dostal za Sorena a pozvedl dýku potaženou stříbrem, která nás dokáže i zabít. Nepatrně kývnu tak, aby si toho Soren nevšiml.

„Byl jsi pro mě synem, Sorene. Co se stalo?“ Zašeptám.

„Co se stalo? Ty se ještě ptáš?“ Zavrčí.

„Myslel jsem, že mě máš rád, ale tys mě nechal na pospas jemu.“ Zařve zraněně.

„Ani si mě nechtěl vyslechnout. To ty můžeš za všechno.“ Steče mu pár slz po tváři.

„Nechtěl vyslechnout? Pokud vím, čekal jsem několik desítek nocí, jestli náhodou nepřijdeš.“ Zavrčím a odhodím Laruse na zeď. Jen zasténá a sjede po ní na zem. Soren se na něj podívá a pak zpátky na mě.

„Díky mě můžeš žít.“ Zavrčím.

„To já jsem tě stvořil, proto ti nařizuji, pusť mého manžela.“ Přivřu oči. Polkne a rozšířenýma očima se na mě podívá. Nikdy jsem totiž nepoužil pouto mezi stvořitelem a jeho stvořencem. S viditelnou nechutí ho pustí. Na tuhle chvíli čekal Malthazar. Jedním hmatem ho donutí, aby pustil dýku, a zkroutí mu ruce za zády. Otočím se zpět k Larusovi a tentokrát bez přerušení mu zabořím tesáky do krku. Vytřeští oči a zazmítá sebou.

„Ne.“ Zašeptá. Nepustím ho a vysaji ho do poslední kapky. Pak ho pustím. Svalí se na zem a chrčivě se snaží nadechnout. Podívá se na Sorena a usměje se, pak zavře oči. Soren se sveze na kolena a začne plakat. Larusovo tělo se po chvíli začne rozpadat na prach. Soren se na to dívá a dál pláče.

„Jsi spokojený?“ Zašeptá po chvíli a podívá se na mě uplakanýma očima. Dojdu k němu a jemně mu setřu cestičky po krvavých slzách.

„Sorene, on tě nemiloval. Jen tě využíval.“

„To není pravda.“ Zašeptá zničeně a odvrátí ode mě tvář. Jemně ho vezmu za bradu a otočím jeho tvář zpět ke mně.

„Vím, že pravda bolí, Sorene, ale je to tak. Chtěl se dostat ke mně. Na tobě mu pranic nezáleželo.“ Znovu se mu spustí slzy a rozvzlyká se. Obejmu ho a jemně ho hladím po zádech. Malthazar mu pustil ruce, takže mě také obejme a drží se mě jako poslední záchrany. Očima vyhledám Krona a začnu ho na dálku prohlížet. Trochu se mi uleví, když neobjevím ani jeden škrábanec. Po chvíli se Soren trochu uklidní a tak ho pustím. Přejdu ke Kronovi a obejmu ho.

„Jak sis mohl myslet, že ho nechám, aby tě zabil?“ Zašeptám. Sklopí hlavu.

„Já nevím. Tys tam jen stál s tím chlapem a díval ses. Co jsem si tak mohl myslet?“ Zvednu mu jemně hlavu za bradu a hladově ho políbím. Vezmu ho do náruče a odnáším do ložnice.

„Malthazare, dej na Sorena prosím pozor, aby si nic neudělal.“ Houknu přes rameno a v naší ložnici Krona položím na postel. Trochu tu v rychlosti poklidím a začnu se mu věnovat. Pomalu ho svlékám a přisaji se k jeho ústům. Oplácí mi polibky a také mě svléká. Každé nově objevené místečko pohladím. Polibky po chvíli sjedu na jeho krk a začnu si ho značkovat. Dávám pozor, abych neochutnal jeho krev. Nerad bych se otrávil. Po chvíli polibky zamířím níž k bradavkám. Jednu vezmu do úst a začnu ji žmoulat. Zasténá a prohne se. Prsty se mi probírá vlasy. Zavrním a když je bradavka tuhá, vydám se k druhé a poctím ji stejnou péčí. Pak se pustím dál a polibky posévám jeho tělo. Sténá a vzdychá a prohýbá se ke mně. Poškádlím zoubky podbřišek a olíznu jeho penis. Vykřikne. Pousměju se, vezmu ho do úst a prsty ho začnu připravovat. Stačí chvíle, aby se proti prstům pohnul. Pustím jeho penis z úst a vytáhnu prsty. Zavrčí a nebezpečně se mi podívá do očí. Usměju se, políbím ho a proniknu do něj. Zasténá a okamžitě se pohne. Přisaji se k jeho ústům a pohnu se v něm. Zasténá mi do úst a oplácí mi polibky. Začnu se v něm pohybovat a hladím ho po celém těle. Sténá a zarývá mi nehty do lopatek. Obejme mi boky kolenama. Zajedu do něj hlouběji až se dotknu jeho prostaty. Vykřikne a prohne se. Trochu zrychlím a prsty si začnu hrát s jeho bradavkou. Pohybuju se tak, abych se pokaždé dotkl prostaty. Vždycky vykřikne a prohne se. Ve chvíli, kdy cítím, že vyvrcholím, vezmu jeho penis do ruky a začnu ho mnout. Vykřikne a po chvíli společně vyvrcholíme. Opatrně z něj vyjdu a lehnu si k němu. Přitulí se ke mně. Obejmu ho a jemně ho hladím po zádech.

„Miluju tě.“ Zašeptám.

„Také tě miluju.“ Políbí mě. Oplatím mu polibek a pohladím ho po tváři.

„Co bude se Sorenem?“ Zeptá se. Pokrčím rameny.

„Zůstane tady. Chci ho mít pod dohledem. Je hodně ovlivnitelný.“ Přikývne.

„Možná bychom ho mohli poslat do pekla.“ Navrhne.

„Popřemýšlím o tom.“ Slíbím mu. Usměje se na mě a položí si hlavu na mou hruď.

„Bál jsem se.“ Špitne.

„Já vím, lásko. Já také.“ Pohladím ho. Začnu se probírat jeho vlasy.

„Adrian s Malthazarem zůstanou tady?“ Špitne po chvíli.

„Nevím. Jak budou chtít.“ Pokrčím rameny. Přikývne.

„Co si udělal s otcem?“ Odhodlá se konečně k otázce, která ho zajímá nejvíc.

„Čekal jsem, že se zeptáš dřív.“ Pobaveně. Sežehne mě pohledem. Políbím ho.

„Gabriel se o něj postará.“ Zůstane na mě koukat a po chvíli přivře oči.

„Tos neudělal, že ne?“ Zavrčí. Řeknu vám, docela jde z něj strach.

„Udělal.“ Špitnu a opatrně se na něj koukám. Bouchne mě do hrudi a nafučeně našpulí pusu.

„Modli se, aby mu nic neudělal, jinak tě umučím.“ Zavrčí. Políbím ho na našpulenou pusinku.

„Jsi roztomilí, když se zlobíš.“ Zavrním.

 „To není fér.“ Nazlobeně se na mě dívá.

„Co není fér?“ Pozvednu pobaveně obočí.

„Já se jednou zlobím a ty mi řekneš, že jsem roztomilí. Jak se mám po tom zlobit?“ Fňukne. Uchichtnu se a pokrčím rameny.

„To já nevím, miláčku.“ Bouchne mě pěstičkou do ramene a lehne si ke mně. Obejmu ho a políbím do vlasů. Nedokázal bych se už vzdát. Miluju ho víc než svůj věčný život. Už usínám, když do pokoje vtrhne Malthazar.

„Co chceš.“ Zavrčím nevrle.

„Soren.“ Vydere ze sebe za stálého popadání dechu.

„Co je s ním?“ Pozvednu obočí.

„On….ehm…..jak bych to řekl.“ Podrbe se na hlavě.

„Tak už se vymáčkni.“ Protočí Kron oči.

„Utekl.“ Opatrně se na mě dívá.

„A co já s tím?“ Pozvednu obočí a pak mi dojde co řekl.

„Cože?! To nedokážeš uhlídat jednoho blbého upíra?“ Vyletím. Kron mě popadne za ruku a stáhne zpět na postel.

„Uklidni se, prosím.“ Zavrní mi do ucha.

„Proč bych měl?“ Pozvednu obočí.

„Třeba proto, že to je jeho rozhodnutí. Nemůžeš ho pořád držet pod zámkem. Tys mu možná dal věčný život, ale na něm je jak se s ním vypořádá.“ Povzdechnu si a obejmu ho.

„Máš pravdu.“ Malthazar se usměje a odejde.

„Konečně je klid.“ Zavrní Kron a usne. Uchichtnu se, lehnu si s ním na postel a také usnu.  Věčnost začíná být zajímavá. Vím, že se sním nudit nebudu.