Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


13. kapitola

16. 3. 2014

Vešel jsem jako první a zadíval se na šokovaného Lucifera. Ušklíbnu se a pomalím krokem k němu dojdeme.

„Co tu chcete? Jakým právem jste sem vtrhli?“ Rozkřikne se na nás. Malthazar se vyšplhá k jeho trůnu a vrazí mu facku.

„Drž hubu, ty ubohá napodobenino vládce.“ Zavrčí. Pozvednu obočí. Koukám, že ho nesnáší víc než já. Lucifer ztichne, postaví se a dívá se s Malthazarem do očí. Po chvíli oční kontakt přeruší Malthazar tím, že ho hrubě popadne za předloktí a srazí ho ze stupínku. Lucifer se skutálí z těch pár schodů a chvíli zůstane ležet pod nimi. Pak se posadí a dívá se před sebe.

„Jen jsem chtěl, aby byli mí synové šťastní.“ Zašeptá. Ironicky se ušklíbnu.

„Jasně a to, že jednoho předhodíš svému generálovi jako postelovou hračku, je co?“ Nechápavě ke mně vzhlédne.

„Nikoho jsem generálovi nepředhodil.“ Přivřu oči.

„Kron by si nevymýšlel.“ Zavrčím. Lucifer se na mě chvíli tiše dívá než kývne.

„Já vím. Zřejmě si usmyslel, že bude jeho.“ Zašeptá se stopami smutku v hlase. Přejdu k němu a kleknu si před něj.

„Proč si ho bičoval?“

„Byla to chyba, já vím. Já jen, že Kron vždycky moc neposlouchal a po smrti mé ženy jsem ho začal takhle trestat.“ Dá hlavu do dlaní.

„Kdybych mohl, vrátil bych čas.“

„Na to je už pozdě.“ Odtuším. Přikývne.

„Já vím. Co se mnou uděláte?“ Vzhlédne k Malthazarovi. Ten si přemýšlivě promne bradu a podívá se na mě.

„Kron je tvůj manžel, udělej s ním, co uznáš za vhodné.“ Kývnu a pošlu jednoho vojáka pro mou tašku. Téměř okamžitě je zpět. Vytáhnu pouta a připoutám ho za ruce ke stěně zády do místnosti. Rozepnu mu košili a stáhnu mu kalhoty. Malthazar se zatím posadí na trůn a ostatní si posedají všude kolem. Nejdřív gelem pomažu anální kolík, který jsem vyhrabal z tašky, a strčím mu ho bez skrupulí do zadku. Prohne se a bolestně sykne. Poplácám ho po zádech a začnu s výpraskem. Používám rákosku a dávám do toho co nejvíc síly, takže za chvíli má zadek celý rudý a bolestně naříká. Skončím až ve chvíli, kdy se objeví první krev. V té chvíli dojde ke mně Malthazar.

„Chceš si ho vzít?“ Zašeptá mi do ucha, aby to nikdo neslyšel. Zavrtím hlavou.

„Věděl bych o někom.“ Špitne. Přikývnu.

„Doveď ho. Zatím mu ho naaranžuju.“ Kývne a odejde. Vrátím se k Luciferovi a nasadím mu na penis kroužek, aby nemohl vyvrcholit. No, přiznejme si, že není ani vzrušený, takže to zatím nehrozí. Pak vytáhnu z tašky nějaké cvočky na bradavky a nasadím mu je. Třese se bolestí a má zavřené oči. Vytáhnu ještě šátek a zavážu mu je. Do úst mu nasadím udidlo a plácnu ho po už tak dobytém zadku. Jen zasténám a visí v poutech. Ušklíbnu se a posadím se na schod u trůnu. Čekáme na Malthazara. Přitom si znuděně pohrávám s rákoskou. Malthazar dorazí za půl hodiny s nějakým mužem. Je vysoký, dlouhé bílé vlasy mu spadají do půli zad. Oči má zvláštně modré. Dojdou k nám.

„Tohle je Gabriel.“ Kývnu mu na pozdrav a pozvednu obočí, když se vojáci od něho odtáhnou a mají v očích strach. Malthazar se ušklíbne a prohodí ke mně:

„Je to anděl.“ S úsměvem kývnu a okážu na Lucifera.

„Je tvůj.“ Gabriel se na otočí tím směrem a uznale na mě pohlédne, když uvidí jeho zadek.

„Jsi dobrej.“ Uchichtne se. Pomalým krokem se k němu vydá a přitom se svléká. Téměř něžně se dotkne Luciferova zadku a vytáhne z něj kolík. Pak se jemně dotkne jeho penisu a začne ho hladit po těle. Lucifer se napne a něco zakňourá. Gabriel mu něco zašeptá do ucha a Lucifer se začne pomalu uvolňovat. S Malthazarem se pohodlně posadíme a dál se díváme na to představení. Vlastně ho ani nevnímám, spíš myslím na svého Krona. Ze snění mě vytrhne až bolestný výkřik, když do něj Gabriel pronikne. Zavřu oči, zakloním hlavu a jen je poslouchám. Malthazar je hltá pohledem, cítím jeho stupňující se vzrušení. Ušklíbnu se a čekám až skončí. Po chvíli uslyším jejich výkřik při vyvrcholení. Gabriel mu musel stáhnout kroužek z penisu. V té chvíli otevřu oči. Gabriel z něj zrovna vychází a začne mu sundávat pouta. Jakmile mu je sundá, Lucifer se zhroutí. Gabriel ho zachytí a vyzvedne si ho do náručí. Kývne na nás a zmizí ze sálu. Začnu uklízet.

„To bychom měli. Vrátíme se domů hned?“ Kouknu se na Malthazara. Zavrtí hlavou a začne mi pomáhat.

„Musíme počkat až se Lucifer vzpamatuje, aby mohl dál vládnout.“ Kývnu a s jeho pomocí to uklidím. V té chvíli do sálu vrazí ti čtyři a rozhlédnou se.

„Kde je otec?“ Zavrčí jeden z nich.

„V péči Gabriela.“ Ušklíbne se Malthazar. Všichni naráz zblednou.

„Tys dal vládce pekel do rukou archandělovi?“ Zavřeští další. Všichni svorně kývneme.

„No, nevypadalo to, že by si to neužíval.“ Ušklíbnu se. Všichni si povzdechnou a dívají se na sebe.

„Kdo bude vládnout, když je otec pryč?“ Zeptá se jeden.

„Kain.“ Odpoví jim Malthazar. Zůstanu na něj koukat.

„Cože?!“ Zaječím, když mi dojde, co řekl.

„Budeš vládnout, než se Lucifer vzpamatuje.“ Zopakuje mi.

„Ani náhodou, proč nevládneš ty?“ Zavrčím.

„Protože jsem manžel druhorozeného, prvorozený je Kron, švagře.“ Uculí se. Dostanu tik do oka a vztekle se na něj dívám.

„Já vládnout nebudu.“ Vztekle prskám.

„Nemáš na výběr.“ Poplácá mě na rameni a vezme mi mou tašku.

„Zatím se uveleb na trůně. Za chvíli sem začnou proudit davy démonů, abys vyřešil jejich spory.“ Zděšeně se na něj podívám.

„To nemyslíš vážně.“ Zakňučím.

„Myslím.“ Vážně pokývá hlavou a tašku schová za trůn. Pomalu začnu couvat ke dveřím, zatímco je obrácený za trůnem. Jenže jeden z bratrů mé úmysly prokoukl a zatarasil mi cestu. Pak mě chňapl za loket a odtáhl k trůnu.

„Vy jste ale tyrani. To si říkáte rodina?“ Zafňukám a poraženě se na něj posadím. Malthazar se postaví k mé pravici a mávne rukou. Vojáci se okamžitě rozeskupí po celém sále a bratři mého manžela se posadí na volné židle podél jedné stěny. Za okamžik se už otevírají dveře sálu a vejdou první démoni. Povzdechnu si a začnu s pomocí Malthazara řešit jejich spory. Skončíme až za svítání. To se doploužím zmoženě do rakve a usnu. Takhle to jde už několik dní, když se objeví Lucifer. Nadšeně ho přivítám a okamžitě ho strčím do trůnu.

„Je ti dobře?“ Podívá se na mě pohledem, jestli jsem se náhodou nezbláznil.

„Je.“ Kývnu.

„To víš, miláčku, když musel za tebe řešit spory tvých démonů tak se nediv.“ Uchichtne se za mnou Gabriel. Lucifer jen kývne a pořádně si mě prohlédne.

„Kdy odejdete?“ Zeptá se.

„Ještě dneska.“ Ujistím ho. Přikývne.

„Někdy se s Kronem zastavte.“ Pousměje se. Lehce se usměju.

„Zastavíme.“ Kývne a rozhlédne se po sále.

„Kde je Malthazar?“ Pozvedne obočí.

„Za chvíli je tu. Šel zabalit věci Adrianovi.“ Lucifer se na mě nechápavě podívá.

„Ale Adrian je pryč.“

„Je.“ Kývnu.

„Je s Kronem u mě v domě.“ Lucifer se zakucká a pozvedne obočí.

„Asi bych se neměl divit, že?“

„Asi ne.“ Uculím se a posadím se na židli. Kývne a přemýšlivě se dívá na protější zeď. Gabriel se posadí ke mně a prohlíží si Lucifera.

„Díky.“ Špitne. Nechápavě pozvednu obočí.

„Za co?“

„Žes ho přenechal mě. Pohlídám ho, to se neboj.“ Kývnu.

„To bych ti radil, jinak ho budeš sbírat po kousíčkách a skládat dohromady.“ Zavrčím. Přikývne a zadívá se ke dveřím, které se otevírají. V nich stane Malthazar i se svými vojáky za zády.

„Můžeme jít.“ Kývnu a vstanu. Lucifer vstane také a pomalu dojde k Malthazarovi.

„Vítej do rodiny.“ Zašeptá. Malthazar se mu chvíli dívá do očí než kývne a jemně mu sevře rameno.

„Vím, že je to pro tebe těžké. Kdyby se něco dělo, dej nám vědět.“ Odpoví mu Malthazar stejně tiše. Lucifer přikývne a pohybem ruky na zemi vytyčí kruh. Stoupneme si do něj a necháme se přenést. Poslední, co vidím než se mi rozmaže svět, je Gabriel objímající Lucifera. Objevíme se ve sklepení mého domu. Zaposlouchám se do ticha a zamračím se. Necítím Krona ani Adriana.

„Co se děje?“ Zašeptá Malthazar, když si všimne mého zamračení.

„Necítím tu naše drahé polovičky.“ Malthazar se také zamračí po mé odpovědi a pohybem ruky dá rozkazy svým vojákům. Tiše systematicky prohledáváme nejdřív sklepení. Díky bohu tu nikdo není. Opatrně pak jdeme po schodech nahoru do přízemí. Rozdělíme si pokoje. Tiše projdu do kuchyně a zamračím se. Dneska tu museli být, je tu špinavé nádobí. Vyjdu z kuchyně a srazím se s Malthazarem.

„Co si myslíš?“ Zašeptá tak, abych ho slyšel jen já. Pokrčím rameny.

„Ještě dneska tu byli. V kuchyni je špinavé nádobí. Asi už budou spát.“ Kývne, ale moc tomu nevěří. Stejně jako já. Projdu do haly a Malthazar je mi v patách. Pozorně si ji prohlédnu a uvidím na podlaze u pohovky stříbrem potaženou dýku, kterou jsem dal Kronovi. Zvednu ji a ukážu Malthazarovi. Kývne a počká na vojáky. Udělí jim další rozkazy pohybem ruky a jdeme dál. Náhodně otevřu tiše dveře do jednoho pokoje, ale nikdo v něm není. Všude po chodbě do prvního patra jsou známky boje. S Malthazarem si vyměníme pohledy a jdeme nejdříve do Adrianova pokoje. Nikdo v něm není. Zamíříme tedy do Kronovi a mé ložnice. Také v něm nikdo není. Přemýšlivě se zamračím a otevřu dveře do mé tajné místnosti. Jen tak tak uskočím před Adriánovým nožem. To už Kron tiše vykřikne a vletí mi do náruče. Adrian odhodí nůž a také se vrhne do náruče Malthazarovi.

„Co se stalo?“ Zašeptám.

„Soren.“ Stačí jen to jméno, abych se zamračil a vztekle zavrčel. Ale to už se otevírají dveře do ložnice a v nich se objeví Larus.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář