Můj svět fantazie

Probudil mě Kron svým vrtěním. Nespokojeně jsem zamručel a víc si ho k sobě přitiskl. Spokojeně si povzdechl a položil si hlavu na mou hruď. Po chvíli jsem vycítil, že mě pozoruje. Otevřel jsem oči a usmál se na něj.

„Dobré odpoledne.“ Políbil mě.

„Dobré.“ Zamručel jsem a oplatil mu polibek. Svůdně se na mě usmál a začal mě líbat.

„Miláčku.“ Zamručím mezi polibky.

„O copak se to snažíš?“ Kron se zachichotá.

„Snažím se tě svézt.“ Pohladí mě po boku. Zavrtím hlavou.

„Nemám na to náladu, Krone.“ Jemně ho odmítnu. Bouchne mě pěstičkou do hrudi.

„Proč?“ Zavrčí.

„Co proč?“ Nechápu.

„Proč na to nemáš náladu!“ Zaprská vztekle.

„Protože na to prostě nemám náladu, tečka.“ Zavrčím a posadím se.

„Je to kvůli tomu včera, že?“ Zašeptá nešťastně.

„Možná.“ Pokrčím rameny a začnu se převlékat. Také vstane a obejme mě.

„Miluju tě.“ Špitne a přitiskne se ke mně. Pohladím ho po vlasech a jemně ho políbím.

„Také tě miluju.“ Usměje se na mě a také se začne oblékat. Zatím se posadím na postel a pozoruju ho.

„Miláčku, musím ti něco říct.“ Začnu s nepříjemnou povinností. Koukne se na mě a zvědavě nakloní hlavu na stranu.

„Povídej.“

„Včera do našeho domu dorazil můj syn.“ Kron strne a zúží oči.

„Chceš tím říct, žes ho zplodil?“ Zavrčí. Nejdřív se na něj dívám krajně nechápavě než se začnu smát.

„Trdlo, jsem upír. Nikdy nezplodím dítě.“ Směji se. Trochu se uvolní.

„A proč mu tedy říkáš syn?“ Pozvedne obočí.

„Protože jsem ho stvořil.“ Objasním mu. Kývne.

„Aha, takže další upír v domě. Skvělé.“ Přejdu k němu a obejmu ho.

„Budu ho držet zkrátka, lásko.“ Políbím ho.

„Ale teď se pojď najíst.“ Přikývne a společně vyjdeme z pokoje. Na chodbě se srazíme s Malthazarem a Adrianem. Ten se na mě usměje. Pozvednu obočí a vedu je do kuchyně. Zatímco si ti tři dělají jídlo, vyndám krev z lednice a čichnu si k ní. Zhnuseně nakrčím nos a vyhodím ji. Pak začnu kontrolovat všechny sáčky. Adrian si toho všimne a zvědavě mě pozoruje.

„Co to děláš?“ Zeptá se po chvíli.

„Kontroluju krev.“ Odtuším.

„Zkažená?“ Ozve se Kron. Přikývnu a vyhodím všechno.

„Co budeš dělat?“ Položí otázku Malthazar. Podívám se na něj jak na blbce.

„Půjdu na lov.“ Zavrčím. Políbím Krona a jdu do lesa si ulovit nějakou zvěř. Ulovím si laň a pro Sorena vezmu také jednu, akorát živou. Vrátím se do domu a vystrašenou laň uvážu ve vstupní síni. Malthazar pozvedne obočí.

„Proč ji tak týráš?“

„Netýrám ji.“ Odtuším a jdu vzbudit Sorena. Bez klepání vejdu a podívám se na roztřesenou hromádku na posteli. Opatrně se k němu posadím a pohladím ho po vlasech.

„Sorene?“ Vzhlédne ke mně a nešťastně se zadívá do mých očí.

„Omlouvám se.“ Špitne a z očí se mu spustí krvavé slzy. Podle cestiček na jeho tváři nejspíš ne poprvé. Obejmu ho a přitisknu k sobě. Schová tvář do mé hrudi a začne vzlykat. Hladím ho po vlasech a nechávám ho vyplakat.

„On…ze začátku byl hrozně milý a pozorný a pak začal být hodně majetnický a agresivní.“ Vzlyká.

„Ššš, maličký.“ Zašeptám do jeho vlasů. Až se mi Larus dostane do rukou, tak ho na místě zabiju!

„Ten průšvih udělal on a na mě to jen hodil.“ Špitne, když se trochu uklidní.

„Potrestám ho, neboj se.“ Přikývne a dál se ke mně tiskne.

„Znásilnil tě?“ Zeptám se opatrně. Zavrtí hlavou.

„Jen mě psychicky týral.“ Zakňourá. Přikývnu a pustím ho. Jemně mu setřu zbytky slz.

„Pojď, donesl jsem ti jídlo.“ Kývne. Zvedneme se a já ho zavedu do vstupní síně. Okamžitě se vrhne na laň. Adrian s Malthazarem sebou trhnou, když ho uvidí v jednu chvíli u mě a v druhé u lani. Pousměju se a posadím se k nim. Obejmu Krona kolem ramen a políbím ho. Oplatí mi polibek a kývne hlavou k Sorenovi.

„To je on?“ Přikývnu.

„Až se nají, představím vás.“ Kron se na mě usměje a ti dva se dívají hodně zvědavě. Pozvednu koutek úst a zašklebím se na ně. Malthazar se na mě škaredě podívá, ale zdrží se poznámky. Mlčíme dokud se Soren nenají. Opatrně a se sklopenou hlavou k nám dojde. Posadí se do křesla a mlčí.

„Krone, tohle je Soren, můj syn. Sorene, tohle je Kron můj manžel.“ Soren vzhlédne k nám a tiše pozdraví Krona. Ten se ode mě odtáhne a přejde k Sorenovi. Obejme ho. Soren k němu zprvu vylekaně vzhlédne, ale pak se o něj opře. Usměju se a pak mu představím i ty dva. Ti na něj jen kývnou na pozdrav a otočí se na mě.

„Tak kdy vyrazíme?“ Zamyslím se a podívám se ven.

„Za půl hodiny.“ Rozhodnu. Malthazar kývne a jde informovat své muže.

„Krone, zůstaneš tu se Sorenem.“ Oznámím mu.

„Ani náhodou.“ Vzbouří se. Klidně se na něj zadívám.

„Prostě tu zůstaneš a tím to končí.“ Zavrčím hodně nebezpečně. Soren mu stiskne ruku.

„Zůstaneme tu.“ Špitne. Kývnu a jdu do mučírny si pro své nástroje. Za sebou slyším jak Soren Kronovi vysvětluje, že když se naštvu jsem nebezpečnější než kde jaký démon. Ušklíbnu se. To má pravdu. Na rozdíl od nich jsem měl desítky staletí se zdokonalit v boji. V různých obdobích jsem bojoval v různých válkách. Tu to byla křížová výprava proti Turkům. Tu zas válka Anglie proti Francii. No, rozhodně jich bylo hodně a s každým dalším bojem jsem se zdokonaloval. Dojdu do mučírny a začnu si brát různé zbraně a mučící nástroje. Co kdybych měl půl hodiny čas s Luciferem o samotě, že? Naskládám to do brašny a vyjdu z ní. Zajistím ji, aby se do ní nikdo nemohl dostat, a vrátím se za Kronem a Sorenem. Zrovna se hádají s Malthazarem a Adrianem. Pozvednu obočí a tiše se posadím na pohovku. Kron se na mě vztekle otočí a vyštěkne:

„Chceme jít s vámi.“ Pozvednu obočí.

„O tom jsme už mluvili.“ Suše zavrčím.

„Prostě zůstáváte tady a tím to končí, Krone.“ Přivřu oči.

„Je to náš otec.“ Zavrčí.

„Jistě, přinesu vám jeho hlavu.“ Odtuším klidně. Adrian s Kronem zalapají po dechu a podívají se na sebe. Malthazar si povzdechne a Adriana políbí.

„Miláčku, zůstaň tady s nimi. Nic hezkého to nebude.“ Zabrouká mu něžně do ucha. Adrian si povzdechne a poraženě kývne.

„Dobře.“ S pozvednutým obočím se podívám na Krona. Ten se na mě dívá zraněným pohledem. Poklepu místo vedle mě a když se posadí, obejmu ho. Políbím ho.

„Všechno bude v pořádku, uvidíš, lásko.“

„Kdy?“ Špitne a nešťastně se na mě podívá. Pohladím ho po tváři.

„Dej tomu čas, hm..“ Přikývne.

„Nechci tě tam pustit.“ Zašeptá.

„Budu v pořádku, lásko. Nic se mi nestane.“ Mrknu na něj a dlouze ho políbím.

„Hlídej Sorena. Nevěřím mu.“ Zašeptám tiše do jeho ouška. Kývne a opře se o mě. Čekáme na vojáky už mlčky. Přitom hlídám Sorena. Pozorně sleduji jeho výraz a nenávist odrážející se mu v očích, namířená na mého manžela. Přivřu oči a nenápadně dám Kronovi do ruky dýku potaženou stříbrem. Zvědavě ke mně vzhlédne. Znovu mu naznačím, aby si dával pozor. S pousmáním přikývne a políbí mě.

„Dávejte na sebe pozor.“ Zašeptá. Políbím ho a kývnu.

„Budeme, lásko.“ Vstanu.

„To je dost, že jste dorazili.“ Zavrčím na přicházející vojáky. Jen pokrčí rameny a mlčí. Malthazar křídou nakreslí kruh a pokyne nám, abychom si tam vlezli. Uděláme to a necháme se přenést do pekla. Celou dobu se dívám na Krona, dokud se mi pohled na něj nerozmaže a nenahradí ho stěny pekelného hradu. Kleknu si k tašce a vytáhnu několik druhů mečů, mezi nimi i katanu. Vyzbrojím se a tašku ukryji. Rychle se s Malthazarem domluvíme pohledem. On si vezme jednu polovinu a jde kratší cestou do zbrojnice a za strážemi. Já s druhou polovinou to vezmeme oklikou do trůnního sálu, kde by měl být Lucifer. Každého, koho cestou potkáme, zabijeme. Jde to podle mě docela pomalu. Lucifer už o nás musí vědět, protože se čím dál víc objevují vojáci. Zavrčím a jednomu jednou ranou useknu hlavu. Nařídím své polovině, aby dál pokračovali beze mě a zkratkou to vezmu do trůnního sálu. Těsně před ním mi cestu zastoupí čtyři Kronovi bratři a propalují mě vzteklím pohledem. Pozvednu obočí a provokativně se zaculím.

„Uvidíme, jestli se budeš culit až s tebou skončíme.“ Zavrčí jeden z nich. Zasměju se.

„Uvidíme co z vás zbude až s vámi skončím.“ Paroduji ho. Zaškube mu vztekle obočí a vrhne se na mě. Vyhnu se mu a začnu ho provokovat. Nechávají bojovat jen jednoho a ostatní se jen dívají. Zřejmě je tenhle nejlepší z nich. Uvidíme, co řeknou na to, že ho zabiji. Ne, to je moc snadný trest. V duchu se uchichtnu svým myšlenkám a začnu pořádně útočit. Ten holobrádek má co dělat, aby se ubránil, i tak utrží pár hezkých škrábanců. Po chvíli mě přestane bavit a tak ho omráčím. To je zřejmě signál pro zbylé tři, protože se na mě vyřítí aniž by mi dali čas se rozkoukat. No, ke své cti musím říct, že ten čas nepotřebuji. Bojoval jsem tolik bitev, že vím, co mám dělat. Nejdřív se jen bráním a všechny tři oťukávám. Po chvíli jdu po nejslabším článku a jednoho po druhém posílám do mdlob. Ale to už dorazí moje polovina vojáků a z druhé strany Malthazar s druhou polovinou. Kývneme na sebe a rozrazíme dveře sálu.