Můj svět fantazie

Obejmu ho a dívám se na Malthazara. Ten přenese pohled z Krona na mě a vražedně si mě měří.

„Zabiju ho.“ Zavrčí.

„Ne!“ Vykřikne Kron poplašeně a chytne mě za ruku. Malthazar se zdá být vykolejený jeho výkřikem a chvíli si ho prohlíží.

„Proč ne? Pak bychom byli spolu.“ Soustředěně se dívá na Kronovu tvář.

„Protože ho miluju.“ Prohlásí Kron a pevně se zadívá do Malthazarových očí. Malthazar i se zbytkem své skupiny zalapají po dechu.

„Jak jako miluješ? To nemyslíš vážně, Krone! Měli jsme se brát!“ Na konci věty na Krona už doslova ječí.

„Tak dost!“ Zavrčím. Všichni ke mně obrátí zrak.

„Přestaň ječet na mého manžela.“ Zavrčím a nebezpečně přimhouřím oči. Malthazar se na mě podívá a výsměšně se ušklíbne.

„Souboj. Jen mi dva. Kdo vyhraje, má Krona.“ Navrhne. Už chci odpovědět, když zasáhne Kron.

„V žádném případě Malthazare! Zůstanu s Kainem ať se ti to líbí nebo ne!“ Prská rozzuřeně. Musím říct, že takhle vypadá přímo k pomilování. Zatřesu hlavou, abych vyhnal takovéhle myšlenky, protože na ně není čas. Malthazar se na něj dívá dost zmateně.

„Myslel jsem, že mě miluješ.“ Zašeptá.

„Miloval jsem tě, než jsi odešel bez jediného slova a nechal mě napospas otci.“ Zavrčí Kron a přitiskne se ke mně. Obejmu ho kolem pasu a výsměšně se dívám na Malthazara.

„Chci souboj.“ Zavrčí znovu. Kron se na mě ustaraně podívá. Pohladím ho láskyplně po tváři a políbím ho.

„Nedělej si starosti, lásko. Jsem lepší bojovník než si myslíš.“ Ukonejším jeho nevyřčené obavy zračící se na jeho tváři. Přikývne a víc se ke mně přitiskne.

„Dobře, budu s tebou bojovat. Když vyhraji, necháš Krona být a vezmeš si jeho bratra.“ Malthazar se na mě udiveně podívá a kývne.

„Přijímám, ale když vyhraji já, necháš Krona být.“ Kývnu.

„Přijímám.“ Kron si povzdechne.

„Budu vám dělat rozhodčího.“ Políbí mě.

„Děkuju.“ Usměju se a pohladím ho po tváři.

„Nechám na tobě výběr zbraní, upíre.“ Ušklíbne se Malthazar. Kývnu.

„Katana.“ Rozhodnu se po chvíli přemýšlení. Umím zacházet téměř s jakoukoliv zbraní, ale s katanou jsem se učil přímo od mistra. Je vedlejší říkat, že jsem ho pak musel zabít? Zřejmě ano. Malthazar se rozhlédne kolem sebe a přešlápne.

„Katanu nevlastním.“ Přizná po chvíli. Kývnu a donesu obě zbraně. Jednu mu hodím. Rychle ji chytne než dopadne na zem. Nemá moc dobrý postřeh. Vytáhnu zbraň z pochvy a postavím se naproti němu. Napodobí mě a po tom, co dá Kron znamení, začneme kolem sebe kroužit. Už na první pohled je jasné, že Malthazar katanu nikdy v ruce nedržel, protože ji drží jako obyčejný jeden a půl ruční meč. Podle mě tohle bude hodně krátký boj. Ušklíbnu se a začnu se k němu blížit. Stačí jeden jediný krok, abych si vybavil techniky. S jednou hned začnu. Malthazar je viditelně zaskočený a snaží se bránit. Udělám půl otočku a ostří mu přiložím ke krku. Malthazar na mě vytřeští oči a ustoupí na znamení, že se vzdává.

„Vyhrál Kain.“ Ohlásí Kron. Podle mě naprosto zbytečně. Dám katanu zpět do pochvy a posadím se ke Kronovi.

„Fajn.“ Zavrčí Malthazar a podá mi vypůjčenou katanu.

„Koho si tedy mám vzít?“ Zavrčí s přivřenýma očima. Vesele se uculím a pokynu všem, aby šli za mnou. Kron se zařadí vedle Malthazara.

„Unesl mého bratra.“ Špitne Kron k Malthazarovi. Díky mému upířímu sluchu uslyším jeho zalapání po dech.

„Jakého?“ Špitne zpět ke Kronovi Malthazar. Kron zřejmě pokrčil rameny, protože už nic neslyším. Pro sebe se uchichtnu a otevřu dveře do kobky. Na zemi tam leží připoutaný ke stěně nejmladší bratr Krona a vyděšeně se na mě dívá. Vejdu a ustoupím, abych odkryl výhled na něj. V jeho očích se objeví naděje, když spatří Krona a Malthazara.

„Bratře.“ Zašeptá a pomalu se posadí. S nadějí v očích se dívá na Krona. Ten vejde a klekne si k němu. Jemně ho pohladí po tváři.

„Co ti řekl otec, že ses i ty ode mě odvrátil?“ Zavrčí. Jeho bratr sebou trhne a z očí se mu spustí slzy.

„Řekl mi, že když to neudělám, tak tě zabije.“ Vzlykne. Kron se podívá na mě a pak zpátky na svého bratra.

„Co s ním chceš dělat?“ Jeho otázka mě pobaví.

„Dám ho Malthazarovi.“ Kron se na mě ostře podívá.

„Chci, aby měli řádný svazek.“ Zavrčí s přivřenýma očima. Povzdechnu si a zatvářím se kysele.

„Opravdu to musí být?“ Kron se na mě ostře podívá.

„Nedovolím, aby někomu dělal děvku.“ Zavrčí. Zvednu na obranu ruce a kývnu.

„Dobře, jen se prosím uklidni.“ Malthazar se uchichtne.

„Máš ho dobře ochočeného.“ Vražedně se na něj podívám.

„Ještě tě můžu zabít, tak drž hubu.“ Prsknu a hodím Kronovi klíče od pout.

„Vem ho nahoru a uprav ho. Zatím seženu kněze.“ Kron je chytne ve vzduchu a začne ho okamžitě zbavovat pout. Otočím se a vyjdu. Malthazar vyklouzne za mnou.

„Kaine!“ Zastaví mě.

„Co chceš?“ Malthazar se na mě usměje.

„Jsem zasnoubený s jeho bratrem.“ Vesele se na mě uculí. Pozvednu obočí.

„A proč si chtěl Krona?“

„Jen jsem chtěl vědět, jestli se za něj postavíš a budeš ho chránit.“

„Samozřejmě, že budu. Je to můj manžel.“ Prsknu. Pak se ale poškrábu na hlavě a prohlížím si ho.

„S jakým jeho bratrem jsi zasnoubený?“

„S tím, kterého jsi držel jako zločince.“ Popleská mě po tváři. Odstřelím jeho ruku a kývnu.

„Jdu sehnat toho kněze a ty si toho svého snoubence hlídej.“ Zavrčím a vyjdu z domu. Hodně dlouho trvá než seženu kněze ochotného teď v noci někoho oddat. Ale nakonec se povede a já ho dotáhnu do domu. Celou cestu se křižuje a ptá se sám sebe do čeho se to žene. Vesele se uchichtnu. Tahle hra se mi začíná líbit. Vejdeme do domu ve chvíli, kdy Malthazar pobíhá po hale a chytá se za hlavu.

„Co se děje?“ Pozvednu obočí.

„Nemám prstýnky.“ Zakňučí. Kývnu, nechám kněze s Malthazarem a dojdu do trezoru. Vytáhnu tam odtud dva prstýnky a zase ho zavřu. Vrátím se do haly a podám je Malthazarovi.

„Ale to si nemůžu vzít, Kaine. Vždyť museli stát majlant.“ Zamračím se na něho.

„Mlč a ber dokud dávám, blbče.“ Prsknu.

„Kron už tvého snoubence připravil?“ Souhlasně kývne. Odvedu je na zahradu a čekáme na Krona s jeho bratrem.

„Mimochodem jmenuje se Adrian.“ Ozve se Malthazar. Pozvednu obočí.

„Kdo mu dal takové jméno?“

„Jeho matka. Je démonem je na půl.“ Kývnu. Malthazar se na mě podívá.

„Zničíme Lucifera.“ Zašeptá tak, abych to slyšel jen já.

„To mám v plánu.“ Ušklíbnu se.

„Pomůžu vám a i má jednotka.“ Přikývnu.

„Sice nás není moc, ale na něho to bude stačit. Zůstanete zatím tady?“ Kývne.

„Když nebudeme překážet.“

„Nebudete.“ Pousměju se a zaměřím se na otvírané dveře. V nich stane Adrian po boku Krona. Musím říct, že nebýt zamilovaný do Krona, tak bych Adriana Malthazarovi přebral. Oba dojdou k nám a Kron Adriana předá Malthazarovi. Pak si stoupne ke mně a políbí mě. Usměju se na něj a obejmu ho kolem pasu. Pak se oba soustředíme na svatbu. Kněz odříká obvyklé fráze a pak se jich zeptá, jestli se berou ze své vlastní vůle a tak dál. Nějak to nevnímám až do doby než je vyzve, aby se podepsali na smlouvu. Podepíšeme se i my jakož jejich svědci a kněz odejde. Odejdeme zpět do domu a já odvedu ty dva do jejich pokoje. Pak se vrátím do našeho. Kron už nahý leží na posteli a vyzývavě se na mě dívá. Usměju se, svléknu se a lehnu si k němu.

„Děkuju.“ Zašeptá po chvíli ticha.

„Za co?“ Pozvednu obočí.

„Žes mu ho nedal jen tak do postele.“ Špitne.

„Pro tebe udělám cokoliv, miláčku.“ Políbím ho.

„Opravdu?“ Nadšeně se na mě podívá. Přikývnu.

„Opravdu.“ Posadí se na mě obkročmo a políbí mě.

„Co plánuješ?“ Podezíravě se na něj dívám. Trochu znejistí.

„Víš, přemýšlel jsem, až skončí to s otcem, mohli bychom si adoptovat dítě?“ Překvapeně se na něj podívám.

„A ty bys chtěl?“ Ujišťuji se. Přikývne a dál se mi nejistě dívá do očí.

„Proč ne, aspoň by tu bylo veselo.“ Usměju se. Nadšeně zavýskne a políbí mě. Oplatím mu polibek a povalím ho pod sebe.

„Miluju tě.“ Zašeptám a začnu ho líbat.

„Také tě miluju.“ Vydere mezi polibky. Začnu ho hladit po těle a po chvíli se tam přesunu i ústy. Kron sténá a vypíná se ke mně. Když ho vybičuji na maximum, opatrně si ho připravím a proniknu do něj. Souhlasně zasténá a okamžitě se proti mně pohne. Zasténám a začnu se v něm hýbat. Sténá a pohybuje se proti mně. Začnu mu cumlat bradavky a hladím ho po těle. Ve chvíli, kdy se blížíme oba k orgasmu, přestanu a po chvíli se znovu začnu pohybovat. Takhle to udělám asi dvakrát, než mě téměř na pokraji šílenství Kron začne prosit. Pousměju se a dovedu nás na vrchol. Opatrně z něj vyjdu a stočím si ho do náruče. Udýchaně mi dá pusu na hruď a stočí se mi na hrudi jako kočka. Pak usne. Pousměju se a hladím ho. Kron už spí nejmíň hodinu, když ticho protne výkřik bolesti. Po chvíli ho nahradí steny slasti. Pousměju se a Krona políbím do vlasů. Zajímalo by mě, kdo je uke. Nejspíš Adrian, vypadal tak křehce. Uchichtnu se svým myšlenkám a když začne svítat, opatrně položím Krona na postel a zalezu si do tajné místnosti. Zajistím dveře, aby se nikdo nedostal do mé tajné místnosti, a s povzdechem otevřu víko rakve. Zalezu si do ní a zavřu víko. Víko ještě ani nedocvakne a já už spím spánkem nemrtvých.